Držba v římském právu
Držba (lat. possessio) je faktická všeobecná moc nad hmotnou věcí. Držba spadá do věcného práva, to spadá pod právo vlastnické. Držba je panstvím faktickým, narozdíl od vlastnictví, které je panstvím právním,
Znaky držby
- Corporalis possessio - fyzické ovládání věci
- Animus possidendi - vůle ovládat věc jako vlastní, naprosto a úplně pro sebe
Podmínku animus possidendi musí splňoval držitel věci. Corporalis possessio může vykonávaj i jiná osoba, a to podřízená osoba držitele. Tou je otrok nebo osoba alieni iuris. Jiná situace nastává drží-li věc někdo, kdo není podřízen držiteli věci, ale existuje mezi ním a držitelem věci právní vztah. Takový vztah vzniká třeba vypůjčením, pronájmem věci nebo přijetím do úschovy. Tato držba se nazývala držbou přirozenou (possessio naturalis) a nebyla považována za držbu pravou. Jako taková nebyla jako držba chráněna. Přirozená držba se v moderním pojetí nazývá detence. Detence je tedy stav fyzické působení na věc, které vykonává ten, kdo má věc sice u sebe, nikoli však pro sebe.[1]
Držba v římské právu
Držba podle římského práva vycházela z východiska, že faktický stav odpovídá stavu právnímu.[2] Držba je tedy projevem vlastnického práva, jelikož držitelem bývá především vlastník věci.
PŘEDMĚT DRŽBY - Předmětem držby může být jen věc, která by mohla být předmětem vlastnického práva.
DRŽBA V DOBRÉ VÍŘE - držitel nemusí být přesvědčen, že je vlastníkem věci. Stačí když je přesvědčen, že svou držbou nepůsobí újmu někomu jinému.
DRŽBA VE ZLÉ VÍŘE - držitelem je zloděj, lupič nebo nepoctivý nálezce.
Odkazy
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1, str.163
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1, str.162.
