Domovní prohlídka

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Orgány činné v trestním řízení mají kromě povinnosti stíhat trestnou činnost také povinnost chránit jednotlivce před negativními dopady účelově vyprovokovaných trestních řízení, z níž plyne i jejich povinnost s dostatečnou péčí prověřovat alespoň v základních rysech věrohodnost informací, které získaly z trestních oznámení či podnětů, a nikoliv na základě vlastního šetření. Této povinnosti se nemohou zprostit s odvoláním na neznalost prošetřované problematiky.[1] Dne 3. prosince 2012 obdržel policejní orgán písemné oznámení o podezření ze spáchání trestného činu porušování autorských práv, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že sdílel s ostatními uživateli internetu autorskoprávně chráněná díla. Oznámení bylo zasláno z emailu a bylo podepsáno ředitelkou České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (ČNS IFPI). Okresní soud v Olomouci vydal dne 11. prosince 2012 příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků. Prohlídky proběhly 14. ledna 2013, přičemž při nich byly zajištěny některé věci stěžovatele (PC, tablet, atd.). Dne 15. ledna 2013 oslovil policejní orgán oznamovatele trestného činu za účelem jeho ověření, přičemž vyšlo najevo, že oslovená organizace ve skutečnosti autorem trestního oznámení není. Dále bylo zjištěno najevo, že stěžovatel se do prostor nastěhoval až dne 26. listopadu 2012, tudíž se ani nemohl dopouštět jednání popsaného v trestním oznámení.

Ústavní soud nejprve konstatoval, že prohlídka jiných prostor může být jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedena i před zahájením trestního stíhání, přičemž ji lze vykonat jen tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že se v těchto prostorách nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. I přesto, že se jedná o počáteční fázi řízení, musí mít orgány činné v trestním řízení k dispozici dostatek důkazů, které jsou o existenci důvodného podezření způsobilé přesvědčit objektivního pozorovatele. Ústavní soud dodal, že nelze zapomenout na to, že uvedené orgány, mají kromě povinnosti stíhat trestnou činnost a zamezovat jí také povinnost chránit jednotlivce před negativními dopady účelově vyprovokovaných trestních řízení. Z toho plyne i jejich povinnost s dostatečnou péčí prověřovat alespoň v základních rysech věrohodnost informací, které získaly z trestních oznámení či podnětů, a nikoliv na základě vlastní-ho šetření. Této povinnosti se nemohou zprostit s odvoláním na neznalost prošetřované problematiky.
  1. III. ÚS 905/13