Zobrazení zdroje stránky Dohoda o vině a trestu

Řízení o schválení dohody o vině a trestu je jedním ze [[Zvláštní způsoby řízení|zvláštních způsobů řízení]], které upravuje [[trestní řád]] v hlavě dvacáté, tedy způsob vyřízení věci, jež je alternativní vůči standardnímu projednání věci v hlavním líčení. Jako nejmladší z tzv. odklonů<ref>''Zjednodušeně můžeme vymezit pojem odklonu v širším smyslu jako alternativu standardního řízení. Je odchylkou od typického průběhu trestního procesu a znamená, že trestní řízení nedospěje do svého obvyklého konce, do vynesení odsuzujícího rozsudku, nedojde k vyslovení viny, k uložení klasické trestní sankce, ale řízení se od této cesty “odkloní” a trestní věc se vyřídí jinak […]''

(JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo procesní.'' 5. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 734-737).
V současné době však převládá názor, že institut dohody o vině a trestu nelze řadit mezi odklony z toho důvodu, že v jeho důsledku nedochází k zastavení trestního stíhání, což je právě charakteristickým znakem odklonů.
(ŠČERBA, Filip a kol. ''Dohoda o vině a trestu.'' Praha: Leges, 2012, s. 14-15).
</ref>, který byl do českého právního řádu zaveden novelou trestního řádu, zákonem č. 193/2012 Sb., s účinností od 1. 9. 2012, vykazuje řadu specifik. Samotný institut dohody o vině a trestu je charakteristický především pro země s [[Angloamerický právní systém|angloamerickým právním systémem]]. Zavedení dohodovacího řízení v [[Trestní řízení|trestním řízení]] se však nevyhnulo ani zemím [[Kontinentální systém práva|kontinentálního systému práva]], v nichž se tento institut v poslední době intenzivně rozšiřuje.<ref>ŠČERBA, Filip a kol. ''Dohoda o vině a trestu.'' Praha: Leges, 2012, s. 18-19.</ref> Obdobu dohody o vině a trestu tedy zná například Itálie, Polsko, Španělsko, Německo nebo Slovensko, které bylo právě inspirací pro zavedení dohody o vině a trestu do českého právního řádu.<ref>KURSOVÁ, Jana''.'' In DRAŠTÍK, Antonín. FENYK, Jaroslav a kol. ''Trestní řád - 1. díl (§ 1-179h). Komentář. '' 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 1306-1307 (§ 175a TŘ).</ref>

== '''Plea bargaining''' ==
Institut dohody o vině a trestu vychází z tzv. ''plea bargaining'' (nebo také ''plea guilty, plea agreement, plea deal''). V USA spočívá institut ''Plea bargain'' ve vyjednávání dohody mezi [[Obžalovaný|obžalovaným]] a [[Státní zastupitelství|státním zástupcem]], přičemž podstatou je přiznání obžalovaného ke spáchání některých, případně všech skutků naplňujících znaky [[Trestný čin|trestného činu,]] výměnou za ústupek ze strany státního zástupce v podobě snížení trestu obžalovaného, a to například tím, že sníží počet obvinění. Role soudců ve vyjednávání plea bargain je závislá na právním řádu konkrétního státu, nicméně federálním soudcům náleží pravomoc konečného rozhodnutí nad odsouzením, přičemž doporučeními státních zástupců nejsou nikterak vázáni.<ref>What is Plea Bargaining?. ''www.lawteacher.net,'' publikováno dne 6. 8. 2019, citováno dne 12. 8. 2020. Dostupné online na: <nowiki>https://www.lawteacher.net/free-law-essays/judicial-law/what-is-plea-bargaining-purpose-it-serves-justice-problems-law-essay.php</nowiki>.</ref>  Obdobný institut má dlouhou historii i v dalších zemích angloamerického právního systému, především v Kanadě, Anglii a Walesu, Indii a Pákistánu. Vzhledem k velkým odlišnostem právních systémů a k principům českého trestního procesu nebylo možné tento institut převzít bez provedení patřičných úprav. 

== '''Historie zavedení institutu''' ==
Úspěšnému zavedení institutu do českého právního řádu předcházely nejprve dva neúspěšné legislativní návrhy s totožným cílem. První návrh byl projednáván Parlamentem ČR mezi lety 2005 a 2006<ref>Vládní návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Dostupné online na: <nowiki>https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=4&ct=746&ct1=1</nowiki>.</ref>. Jednalo se o pozměňovací návrh, kterým byl do projednávané novely některých trestněprávních předpisů vložen institut ''prohlášení viny obžalovaným.'' Tento návrh nebyl, stejně jako druhý návrh novely, který již zahrnoval institut ''dohody o vině a trestu''<ref>Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve zně ní pozdějších předpisů. Dostupné online na: <nowiki>https://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=29893</nowiki>.</ref>'','' přijat.

Institut dohody o vině a trestu byl tedy do českého právního řádu zaveden až zákonem č. 193/2012 Sb., s účinností od 1. 9. 2012. Zákonodárce tak mimo jiné reagoval na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy R (87) 18, o zjednodušení trestní spravedlnosti.<ref>Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R (87) 18 ze dne 18. 9. 1987 vztahujícího se ke zjednodušení trestního práva členských států. Dostupné online na: <nowiki>https://search.coe.int/cm/Pages/result_details.aspx?ObjectID=09000016804e19f8</nowiki>.</ref>

Se zavedením dohody o vině a trestu však do budouvna počítá ale i věcný záměr zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).<ref>Věcný záměr zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Dostupné online na:  <nowiki>https://justice.cz/documents/11715/0/V%C4%9Bcn%C3%BD+z%C3%A1m%C4%9Br+T%C5%98+2008.pdf/f5e3f714-d120-4c77-912b-4eeff544775a?version=1.0</nowiki>.</ref> 

== '''Účel''' ==
Účelem zavedení institutu dohody o vině a trestu, stejně jako u dalších alternativních způsobů řešení trestních věci, je především zrychlení konkrétního trestního řízení<ref>ŘÍHA, Jiří. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní řád''. ''Komentář.'' 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2261-2262. </ref>, což vede ke snížení nákladů a naplnění zásady procesní ekonomie a hospodárnosti řízení. Dalšími pozitivními externalitami jsou zefektivnění a zjednodušení trestního řízení, utlumení konfliktní povahy trestního řízení, ochrana [[Oběť trestného činu|oběti]] před riziky sekundární viktimizace a umožnění [[Poškozený|poškozenému]] rychleji dosáhnout [[Náhrada škody|náhrady škody]].<ref>KURSOVÁ, Jana''.'' In DRAŠTÍK, Antonín. FENYK, Jaroslav a kol. ''Trestní řád - 1. díl (§ 1-179h). Komentář. '' 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s.1307 (§ 175a TŘ).</ref> Při odůvodňování potřeby existence institutu obdobného dohodě o vině a trestu je v zahraniční literatuře často uváděna snaha o “ulehčení” justici. Využívání institutu má tedy umožnit soudům intenzivněji se věnovat složitějším a časově náročnějším kauzám.

Dalším důvodem zavedení institutu bylo v poslední době sílící úsilí o zdůraznění justice [[Restorativní justice|restorativní]] oproti justici ryze restributivní.<ref>ŘÍHA, Jiří. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní řád''. ''Komentář.'' 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2262-2263 (§175a TŘ).</ref>

== '''Dohoda o vině a trestu a základní zásady trestního řízení''' ==
Zavedení dohody o vině a trestu do českého právního řádu se dotklo několika základních [[Zásady trestního řízení|zásad trestního řízení]]. Konkrétně se jedná o zásadu zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 trestního řádu), zásadu zákazu sebeobviňování a zásady, které se týkají dokazování<ref>KURSOVÁ, Jana''.'' In DRAŠTÍK, Antonín. FENYK, Jaroslav a kol. ''Trestní řád - 1. díl (§ 1-179h). Komentář. '' 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 1307 (§ 175a TŘ).</ref>, zejména [[zásada vyhledávací]], [[zásada bezprostřednosti a ústnosti]], [[zásada volného hodnocení důkazů]] a [[presumpce neviny]].  Z těchto důvodů zákonodárce institut dohody o vině a trestu do značné míry formalizoval. Uzavření samotné dohody tak zákonodárce připustil pouze za podmínky, že obviněný bude mít [[obhájce]], umožnil její užití pouze na méně závažné zločiny (dohodu o vině a trestu nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném zločinu a v řízení proti uprchlému) a ponechal soudu širokou kontrolu nad sjednáváním dohody o vině a trestu a pravomoc z určitých důvodů takovou dohodu neschválit (§ 314r odst. 2 trestního řádu).

Institut dohody o vině a trestu podněcuje i v aktuální době diskuze a vyvolává obavy nad jeho zneužíváním ze strany orgánů veřejné moci za účelem “zjednodušení si práce”, čímž by mohlo docházet k porušování [[Právo na spravedlivý proces|práva na spravedlivý proces.]]<ref>ŘÍHA, Jiří. In ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní řád''. ''Komentář.'' 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2262-2263 (§175a TŘ).</ref>

== '''Podmínky pro uzavření dohody o vině a trestu''' ==

=== '''Pozitivní podmínky''' ===
K tomu, aby bylo možno uzavřít dohodu o vině a trestu zákonodárce požaduje splnění tří podmínek. [[Skutková podstata|Skutkový stav]] věci musí být v přípravném řízení dostatečně zjištěn tak, že se 1) stal skutek, 2) tento skutek je trestným činem a 3) obviněný prohlásí, že jej spáchal, přičemž toto prohlášení nesmí vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho pravdivosti a současně k němu nelze přihlížet v průběhu dalšího řízení v případě, že k uzavření dohody o vině a trestu nedojde. Ke splnění těchto podmínek je tedy potřeba, aby proběhlo vyšetřování, přičemž jeho výsledky musí jednoznačně vést k jedinému závěru. Ve fázi přípravného řízení se tedy vyžaduje vyšší míra prokazování skutečností, než je tomu v případě standardního vyšetřování, nicméně tato míra prokazování nedosahuje intenzity, která se vyžaduje v řízení před soudem.<ref>Tamtéž,  s. 2272-2273 (§ 175a TŘ).</ref>

Dále je k uzavření dohody o vině a trestu zapotřebí konsensus ohledně trestu, který musí být v souladu s trestněprávními předpisy<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo procesní.'' 5. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 741-756.</ref>. V případě, že obviněný nebude souhlasit s právní kvalifikací skutku, nelze dohodu uzavřít.

=== '''Negativní podmínky''' ===
Český právní řád zná i případy, v nichž dohodu o vině a trestu uzavřít nelze. Dohoda nepřichází v úvahu, jedná-li se o [[zvlášť závažný zločin]], vede-li se [[řízení proti uprchlému]] a nakonec jde-li v řízení o mladistvého, který nedosáhl věku osmnácti let. 

=== '''Formální podmínky''' ===
Na splnění formálních podmínek dohlíží státní zástupce. Jednání o dohodě o vině a trestu musí být přítomen státní zástupce, obviněný a obhájce obviněného. Státní zástupce je dále povinen vyrozumět poškozeného o čase a místě jednání a poučit jej o možnosti uplatnění jeho nároku nejpozději při prvním jednání, nicméně v případě jeho nedostavení se k jednání lze ve sjednávání dohody o vině a trestu pokračovat i v jeho nepřítomnosti.<ref>ŠČERBA, Filip a kol. ''Dohoda o vině a trestu.'' Praha: Leges, 2012, s. 22-30.</ref>  Státní zástupce je však i v takovém případě povinen dbát oprávněných zájmů poškozeného.

== '''Postup při uzavírání dohody o vině a trestu a její obsah''' ==

=== '''Přípravné řízení''' ===
Cílem dohodovacího řízení je odsuzující [[rozsudek]] soudu, jímž schvaluje dohodu o vině a trestu mezi státním zástupcem a obviněným za současného zohlednění zájmů poškozeného. 

Dohodovací řízení je tedy složeno ze dvou fází, kdy první fází tvoří přípravné řízení a tu druhou již řízení před soudem, přičemž převážná část řízení probíhá právě v řízení přípravném. Než dojde k zahájení jednání je státní zástupce povinen zjistit splnění podmínek a zvážit vhodnost užití institutu, kdy zohledňuje například povahu a závažnost trestného činu, chování obviněného, zájmy poškozeného, pravděpodobnost dosažení dohody apod.. K samotnému jednání pak dochází buď na návrh obviněného nebo ''ex officio''. V případě zahájení dohodovacího řízení na návrh obviněného státní zástupce buď shledá takový návrh důvodným a zahájí jednání nebo jej neshledá důvodným a o takovém závěru vyrozumí obviněného a jeho obhájce. V daném případě pak nejde o rozhodnutí, nelze se tedy proti němu bránit žádným opravným prostředkem. Ačkoliv je proces sjednávání dohody velmi formalizovaný, zahájení jednání je pouze neformálním úkonem, kdy státní zástupce předvolá obviněného k jednání a zároveň o něm vyrozumí obhájce obviněného a poškozenéhý.

Zásadně je dohoda dvoustranná (státní zástupce a obviněný), nicméně její stranou se může stát i poškozený, který má právo být přítomen po celou dobu jejího sjednávání<ref>Tamtéž, s. 2279-2280.</ref>. Jeho přítomnost však není nezbytně nutná (viz výše). V nepřítomnosti poškozeného lze sjednat dohodu o vině a trestu, pokud je splněna alespoň jedna z výše uvedených podmínek: a) poškozený byl řádně vyrozuměn o čase a místu jednání, b) poškozený byl vyrozuměn o čase a místu jednání a svůj nárok již uplatnil, c) poškozený prohlásil, že svůj nárok uplatňovat nebude<ref>Tamtéž, s. 2285-2286.</ref>.

Dohoda má písemnou formu a jejími obligatorními náležitostmi jsou: a) označení stran, b) datum a místo sepsání dohody, c) popis skutku, pro který je obviněný stíhán, d) kvalifikace trestného činu, e) prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, dohodnutý druh, výměra a způsob výkonu trestu, g) případný rozsah a způsob náhrady škody, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, h) případné ochranné opatření, i) podpisy stran, obhájce obviněného a poškozeného.

V případě úspěšného sjednání dohody o vině a trestu je nutné doručit její opis stranám dohody. Státní zástupce je povinen doručit opis dohody obviněnému, obhájci obviněného a poškozenému a vyhotovit o průběhu jednání protokol.

=== '''Řízení před soudem''' ===
Úspěšně sjednaná dohoda o vině a trestu vyžaduje následné schválení [[Soud v trestním řízení|soudem]]. Státní zástupce tedy po uzavření dohody podává soudu návrh na schválení dohody. Takový návrh nemůže rozsahem překračovat obsah sjednané dohody a dále musí obsahovat prohlášení, že nedošlo k dohodě o náhradě škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení. Návrh by měl vedle formálních náležitostí dále obsahovat i odůvodnění procesního postupu v konkrétní věci. Až do okamžiku schválení dohody soudem může státní zástupce od sjednané dohody odstoupit. V takové kompetenci se opět plně projevuje obžalovací zásada, umožňující státnímu zástupci disponovat s obžalobou<ref>ŠČERBA, Filip a kol. ''Dohoda o vině a trestu.'' Praha: Leges, 2012, s. 44-54.</ref>.  Trestní řád přiznává implicitně právo odstoupit rovněž obviněnému. 

== '''Role soudu v dohadovacím řízení''' ==
Soud má v řízení o dohodě o vině a trestu vedle státního zástupce za úkol dohlížet na zájmy poškozeného, a to tak, že mu umožní vyjádřit se během veřejného zasedání k obsahu dohody. Obecně má však soud v předmětném řízení pasivnější roli než v řízení standardním. Jeho hlavním úkolem je buď sjednanou dohodu schválit nebo ji neschválit. Jejím obsahem je však vázán a není oprávněn jej měnit. Soud je ale, na rozdíl od [[Obžaloba|obžaloby]], vázán i právní kvalifikací skutku a sankcemi obsaženými v dohodě. <ref>Tamtéž, s. 44-54.</ref>

Z  výše uvedeného vyplývá, že role soudů v dohadovacím řízení je do značné míry pojistkou proti zneužití samotného institutu. Kompetence soudu však není neomezená, trestní řád obsahuje taxativní výčet případů, kdy je soud oprávněn dohodu o vině a trestu neschválit, a sice: a) dohoda je nesprávná či nepřiměřená s ohledem na zjištěný skutkový stav, b) dohoda je nesprávná či nepřiměřená s ohledem na druh a výši navrženého trestu, příp. ochranného opatření, c) dohoda je nesprávná s ohledem na rozsah a způsob náhrady škody, nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení, d) došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu. Jestliže není z výše uvedených důvodů podle soudu možné dohodu schválit, může ji vrátit do přípravného řízení nebo oznámit stranám své výhrady k dohodě a stanovit státnímu zástupci a obviněnému lhůtu k navržení nového znění dohody o vině a trestu. Takové výhrady pak mají zpravidla formu ústní. Obviněný a státní zástupce následně sjednají v souladu s instrukcemi soudu novou dohodu o vině a trestu, která nahradí původní, a tu následně opět předloží soudu. Jestliže státní zástupce a obviněný novou dohodu nepředloží v určené lhůtě, věc se vrátí usnesením do přípravného řízení. Vzhledem k tomu, že jde o [[Počítání času|lhůtu soudcovskou]], lze i opakovaně žádat prodloužení lhůty.

Jestliže soud s dohodou o vině a trestu souhlasí, nenachází důvody pro její neschválení, schválí ji odsuzujícím rozsudkem. Soud může přiznat poškozenému nárok na [[Náhrada škody|náhradu škody]], [[Náhrada nemajetkové újmy|nemajetkové újmy]] nebo vydání [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] i v tom případě, kdy nebyl v dohodě sjednán, je-li skutkový stav dostatečně prokázán.
<references />