Darování

Z Iurium Wiki
Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
1 hodnocení   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-1star2-1star3-1star4-1star5-1
Přejít na: navigace, hledání

Obecně o darování

Občanský zákoník upravuje institut darování v § 2055 a nasl., Kdy říká, že:

(1) Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. (2) Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat.

Podstatou darování je ted bezúplatný převod vlastnického práva na základě smlouvy, tedy z jednání obou stran musí být zřejmé, že chtějí být smluvně vázáni. Předmětem daru může být i závod, jakkoli se jedná o soubor jmění zahrnující nejen věci, ale též dluhy, přičemž se na darování závodu přiměřeně použijí ustanovení § 2175 a násl. o koupi závodu. Jako na darování lze hledět i na smlouvy, kterými se bezúplatně převádí pohledávka např. při cesi, byť mají zvláštní úpravu.[1]

Liberalita

Občanský zákoník v současné době odlišuje darování a společenskou úsluhu. V případě společenské úsluhy jde shodně jako u darování o bezplatný převod, avšak chybí zde vůle stran být smlouvou vázán.

2 smluvní strany – dárce a obdarovaný

  1. Darovací smlouva vyžaduje projev vůle dárce věc darovat a obdarovaného věc přijmout.
  2. Dárce se zavazuje převést anebo už převádí bezplatný převod věc na obdarovaného
  3. Převod vlastnického práva je bezúplatný. Úplata nejsou jen peníze, ale může to být i činnost, může to být přenechání věci k užívání (např. to, že někomu dám auto a on mi za to bude sekat zahradu – není to bezúplatné, je to smlouva směnná)
  4. Z hlediska občanského práva není darem prominutí dluhu – takže nemíchat s veřejnoprávní úpravou (např. daňové hledisko)

Slib daru

Občanský zákonik nově zavádí závaznost slibu, kdy dárce je zavázán k odevzdání daru. Není ale již povinen platit úrok z prodlení (§ 2057 odst. 2 OZ). Obdarovaný tak bude oprávněn požadovat jen samotný dar. Tento přístup byl inspirován úpravou německého občanského zákoníku (BGB) a lépe odpovídá povaze darovací smlouvy jako smlouvy bezúplatné.[2] Tuto situaci je však nutno odlišit od pouhého slibu uzavření darovací smlouvy v budoucnu (§2056). Ustanovení § 2057 odst. 2 odkazuje na situaci, kdy strany uzavřou darovací smlouvu, jejímž obsahem je, že k samotnému odevzdání předmětu daru dojde teprve v budoucnu. Takováto darovací smlouva pak vyžaduje písemnou formu. Jako darování je možno posoudit jen právní jednání, které bylo založenou smlouvou. Jestliže jedna ze stran dá druhé jen slib, že v budoucnu daruje určitou věc, aniž by byla uzavřena např. smlouva o smlouvě budoucí, tento slib darování stranu, která jej dala, nezavazuje k budoucímu uzavření darovací smlouvy a k darování. Na základě pouhého slibu darování nelze následně vymáhat uzavření darovací smlouvy proti vůli toho, kdo slib dal. viz § 2056[3]

Ochrana obdarovaného

Jak již bylo výše uvedeno, samotný slib daru (slib, že v budoucnu daruji nějakou věc) není závazný s ohledem na ust. § 2056. Strana, která však v očekávání takového daru učinila jisté kroky, se může domáhat toho, aby jí dárce uhradil náklady, které ji v této souvislosti vznikly. Ten, kdo slib dal, je povinen hradit druhé straně jen účelně vynaložené náklady spojené s očekáváním daru, pokud je však druhá strana vynaložila též v dobré víře. Tedy vyžaduje se, aby ten kdo dar očekával byl v dobré víře, že dar skutečně obdrží. O dobrou víru tedy nepůjde například v situaci, kdy jedna ze stran v alkoholovém opojení při oslavě narozenin prohlásí, že o týden později daruje svůj rodinný dům druhé straně, neboť z již samotné situace a hodnotě plnění nelze předpokládat, že strana, která tento slib obdržela mohla rozumně předpokládat, že k tomuto darování dojde. Nadto uvádím, že se musí dále jednat o náklady účelně vynaložené. Může se tedy jednat o náklady k zajištění přepravy zvířete, jestliže druhá strana dala slib, že daruje určité zvíře.

Ochrana dárce

Situace, kdy bude naopak chráněn dárce může nastat například tehdy, pokud se strany dohodly, že v určitém místě a čase uzavřou darovací smlouvu, a obdarovaný slíbil dárci dar přijmout. Za předpokladu, že by obdarovaný následně své rozhodnutí změnil a odmítl od dárce věc příjmout, bude jeho jednání třeba posuzovat podle obecných ustanovení § 1728 a 1729 a podle těchto ustanovení by pak mohla být dárci hrazena případná škoda, která by mu tím, že obdarovaný dar nepřijal, vznikla.

Forma darovací smlouvy

Forma darovací smlouvy je upravena v ust. § 2057 občanského zákoníku, které uvádí, že: (1) Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva písemnou formu. (2) Písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán k odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení.

Vzhledem k tomu, že předchozí právní úprava spojovala písemnou formu v rámci darování pouze s převodem vlastnického práva k nemovité věci, tak současná právní úprava s odkazem na nové pojetí věci hovoří o tom, že písemná forma bude vyžadována u daru věci, zapsané do veřejného seznamu. Ják již bylo výše uvedeno § 2057 odst. 2 odkazuje na situaci, kdy strany chtějí uzavřít darovací smlouvu s tím, že předmět koupě bude odevzdán později. Podstatné je to, že nejde o pouhý slib, že v budoucnu bude jedna strana darovat, ale jde uzavřenou smlouvu a v budoucnu už dojde jen k převedení vlastnického práva k předmětu daru. Písemná forma tedy potvrzuje uzavření smlouvy a činí rozdíl mezi pouhým slibem a uzavřenou smlouvou. Komentář k tomuto ustanovení uvádí, že pokud smlouva není uzavřena písemně, bude relativně neplatná nebo je možno ji posoudit právě jako slib daru dle ust. § 2056 (slib daru).Hulmák a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 5 - 6

Povinnost Dárce plnit

Dárce má povinnost plnit, což vychází z obecných zásad soukromého práva, avšak z důvodu bezúplatného charakteru smlouvy, je zákonem obecně plnění úroků z prodlení vyloučeno. To však stranám nebrání, aby si ve smlouvě sjednaly něco jiného.

Rozsah darování

Darování veškerého současného majetku

Je jen na vůli dárce, zda obdarovanému daruje jednu věc ze svého majetku, nebo zda mu daruje veškerý svůj majetek. Majetek je ve smyslu § 495 vše, co osobě patří. Tedy všechen majetek, který dárce skutečně vlastní ke dni uzavření darovací smlouvy. Při darování celého majetku pak na tento musíme nazírat jako na věc hromadnou.

Darování budoucího majetku

Co se týče majetku dárce, který nabude až v budoucnu, může tento též darovat, ale jen do výše poloviny tohoto budoucího majetku. V takovém případě se uplatní pravidla o podílovém spoluvlastnictví.
  1. Hulmák a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 2 - 3
  2. http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/smluvni-pravo/konkretni-zmeny-ve-zvlastni-casti/darovaci-smlouva
  3. Hulmák a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 4