Dědický nápad

Z Iurium Wiki

Verze z 4. 3. 2017, 11:11, kterou vytvořil Gealfow (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Dědický nápad je okamžik, kdy vzniká dědické právo - tedy okamžik, kdy člověk může být označován za dědice nebo potenciálního dědice. Z…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Dědický nápad je okamžik, kdy vzniká dědické právo - tedy okamžik, kdy člověk může být označován za dědice nebo potenciálního dědice. Zákon neřeší otázku, kdy se nabývá dědictví. Stanovuje pouze, že dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Většinou bude ten okamžik stejný a dědické právo se bude nabývat zpětně k okamžiku smrti zůstavitele. Ne vždy to ale bude možné a bude třeba, aby dědic nabyl dědictví až k nějakému vzdálenějšímu okamžiku. To bude platit např. v případě odkládací podmínky k vystudování vysoké školy. Pak není možné nabýt dědictví dříve, než bude podmínka splněna. Tedy ten úkon potvrzení dědictví proběhne až po splnění této podmínky.

Platí zásada, že nedědí ten, kdo se smrti zůstavitele nedožil. Je možné odkázat majetek i právnické osobě, která má teprve v budoucnosti vzniknout. Jediný limit je, že právnická osoba musí vzniknout do jednoho roku od zůstavitelovy smrti.

Je tak možné, aby dědil i nasciturus.

Současná smrt více osob

Pokud zemře více osob, které mají být současně povolány za dědice, pak se má za to, že zemřely současně a jsou vzájemně vyloučeny z dědického práva. Typickým příkladem je dopravní nehoda, kdy všichni zemřou v autě. Jiná pravidla znalo římské právo, kde platilo, že pokud zemřely současně dvě osoby a jedna byla zletilá a druhá nezletilá, pak se mělo za to, že nejprve zemřela nezletilá a pak zletilá. Pokud zemřely dvě osoby zletilé, tak se mělo za to, že zemřela nejdřív starší a pak mladší. Vycházelo se tedy z jisté "životaschopnosti".

Autoři článku: Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow), VK (Viktor Kolmačka), Diaz (David Hanzl)