Dědická nezpůsobilost

Z Iurium Wiki

Dědická nezpůsobilost způsobuje, že po dopuštění se některého z taxativně vymezených jednání, je někdo, kdo by jinak byl způsobilým dědicem, nebude moci dědit. Je třeba si uvědomit, že jsou to výjimky z pravidla, tedy je nutné jednotlivé důvody interpretovat restriktivně.

Občanský zákoník zná (§ 1481-1483) následující důvody dědické nezpůsobilosti:

Čin povahy úmyslného trestného činu

Tohoto činu se nezpůsobilý dědic musí dopustit proti zůstaviteli, jeho předkům, potomkům, případně manželovi zůstavitele. Předcházející právní úprava vyžadovala, aby byl přímo spáchaný trestný čin - to současná pouze stanovuje, že se musí jednat o právní jednání, které je povahy trestného činu. Příkladem je čtrnáctiletý syn, který zastřelil své rodiče, který by podle staré právní úpravy mohl dědit, protože se nedopustil trestného činu, ale činu jinak trestného. Nyní se tento důvod vztahuje i na registrovaného partnera na základě přechodného ustanovení § 3020 OZ.

Zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově vůli

Tento důvod obsahuje demonstrativní výčet zavrženíhodného jednání proti zůstavitelově vůli. Spadá sem zejména donucení zůstavitele k sepsání závěti, jeho svedení, zničení závěti, zfalšování závěti, podvržení závěti.

Zfalšováním závěti rozumíme, že dědic sám sepisuje závěť a vytváří tak falešnou vůli zůstavitele. Podvržením je, že dědic sám poslední vůli nefalšuje, ale je si vědom, že někdo jiný poslední vůli zfalšoval - ale protože mu tato závěť vyhovuje, tak ji zanese notáři s tvrzením, že to napsal zůstavitel.

Tento důvod primárně cílí na aktivní jednání, ale prvorepubliková judikatura zná i případy, kdy k naplnění tohoto důvodu došlo i nekonáním. Nezpůsobilým se tak stal i syn zůstavitele, kterého zůstavitel upoutaný na lůžko požádal, aby dovedl dva sousedy jako svědky pro jeho poslední vůli. Syn ovšem nechtěl, aby k sepsání došlo a sousedy nezavolal. Soud toto jeho nekonání následně považoval za jednání proti poslední vůli.

Účinky dědické nezpůsobilosti

K dědické nezpůsobilosti dochází ex lege. Zůstavitel již nemusí nic konstatovat. Naopak pokud chce, aby dědic byl opět dědicem způsobilým, musí aktivně jednat a projevem své vůle dědici odpustit. Je přitom třeba odpuštění výslovné, nestačí již pouze odpuštění konkludentní. Je tedy třeba odpustit písemně nebo ústně před svědky.

Dva synové se odstěhovali do Austrálie. Jeden z nich zavraždil druhého. Když se našlo jeho tělo, bylo oznámeno otci, že jeden z jeho synů je mrtvý a že byl zavražděn. Ten v žalu nad ztrátou svého syna odkázal veškerý svůj majetek tomu druhému a několik týdnů poté zemřel při dopravní nehodě. V rámci dědického řízení pak vyplynula informace, že australské policejní orgány již zjistili, kdo je vrahem a že je to ten druhý syn. Argument syna ovšem byl, že tatínek sepsal poslední vůli a odkázal mu veškerý majetek a tím mu odpustil. To, že to tam výslovně nenapsal, podle něj neznamená, že mu neodpustil. Syn si poté několik let odseděl ve vězení, ale zdědil veškerý majetek po otci, protože mělo prý dojít ke konkludentnímu odpuštění.
Druhým příkladem je, když matka žila se svým synem ve společné domácnosti a syn byl zvyklý s ní žít. Matka si našla v 60 letech partnera a uzavřela s ním manželství a syn toho nového manžela zavraždil, byl odsouzen a odseděl si 8 let a byl propuštěn z vězení na začátku prosince a v té době tam byly silné mrazy. Matka, ačkoliv s ním nechtěla mít nic společného, mu řekla, že než pominou mrazy, tak může přijít domů a poté ať vypadne a že ho nechce už nikdy vidět. Než ale mrazy povolily, matka zemřela – a v řízení o pozůstalosti bylo notářem dovozeno, že došlo ke konkludentnímu odpuštění, protože připustila, aby s ní bydlel. Byť z výpovědí bylo dovozeno, že nechtěla odpustit a že to bylo jen na krátkou dobu.

Z toho důvodu se zákonodárce rozhodl zakotvit nutnost výslovného odpuštění. Není taktéž možné paušální odpuštění - např. "odpouštím vše, co jsi proti mně kdy spáchal". Zůstavitel musí výslovně odpustit ten skutek, který učinil a který zakládá jeho dědickou nezpůsobilost. Není také možné odpouštět do budoucna.

Dědická nezpůsobilost v případě zákonné posloupnosti

Oproti dvěma důvodům uvedeným výše zná občanský zákoník ještě dva další důvody pro dědickou nezpůsobilost. Rozdílem je, že nesměřují obecně vůči jakémukoliv dědici, ale vůči konkrétní osobě - v prvním případě manžel, v druhém případě rodiče. Dalším rozdílem je, že nevylučují dědice z dědické posloupnosti obecně, ale pouze ze zákonné dědické posloupnosti.

Domácí násilí proti zůstaviteli

Autoři článku: Zuzana Dudková, Gealfow (Mgr. Bc. John A. Gealfow), VK (Viktor Kolmačka), Diaz (David Hanzl), Katerina.stranska (Kateřina Stránská)