Dědic

Z Iurium Wiki

(článek není kompletní)

Pojem dědice definuje § 1475 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

Dědicem je ten, komu náleží subjektivní dědické právo[1], tedy právo dědit.

Dědicem mohou být fyzické i právnické osoby, a to i před jejich narozením (nasciturus), respektive před vznikem. Dosud nevzniklé právnické osoby však mohou dědit, pokud vzniknou do jednoho roku od smrti zůstavitele, viz § 1478 občanského zákoníku.

Dědicem není odkazovník, viz § 1477 odst. 2 občanského zákoníku.

Nepominutelný dědic je zvláštní podmnožinou obecného pojmu dědic, který má odlišné právní postavení než ostatní dědicové. Je nutno oba pojmy důsledně odlišovat.

  1. srov. § 1475 odst. 1 občanského zákoníku: Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.
Autoři článku: MD, Diaz (David Hanzl)