Díl 1 Trestné činy proti životu: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
(Značka: editace z VisualEditoru)
Řádek 103: Řádek 103:
  
 
=== 2.1. Systematické zařazení v trestním zákoníku ===
 
=== 2.1. Systematické zařazení v trestním zákoníku ===
Tento trestný čin spadá spolu s trestným činem vraždy (§ 140), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestným činem účasti na sebevraždě (§ 144) mezi trestné činy proti životu, které jsou spolu s trestnými činy proti zdraví upraveny v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku (díl 1 a 2 této hlavy).   
+
Tento trestný čin spadá spolu s trestným činem vraždy (§ 140), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestným činem účasti na sebevraždě (§ 144) mezi trestné činy proti životu, které jsou spolu s trestnými činy proti zdraví upraveny v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku (díl 1 a 2 této hlavy).<ref>Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.</ref>    
  
 
Tyto trestné činy jsou úmyslně systematicky zařazeny na začátek zvláštní části trestního zákoníku, neboť život a zdraví jednotlivce, které chrání, jsou nejdůležitější společenské hodnoty.  
 
Tyto trestné činy jsou úmyslně systematicky zařazeny na začátek zvláštní části trestního zákoníku, neboť život a zdraví jednotlivce, které chrání, jsou nejdůležitější společenské hodnoty.  
  
 
=== 2.2. Trestný čin zabití obecně ===
 
=== 2.2. Trestný čin zabití obecně ===
Trestný čin zabití je samostatnou privilegovanou skutkovou podstatou, která je oproti trestnému činu vraždy, vůči kterému je ve vztahu speciality , mírněji trestná, neboť pachatel jiného usmrtí sice úmyslně (objektem je tedy opět jako v případě trestného činu vraždy lidský život a objektivní stránka je naplněna v případě usmrcení, přičemž ani v tomto případě není vymezeno, jakými prostředky toho má být docíleno), avšak '''v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného'''.  Přičemž je nutné, aby existovala příčinná souvislost mezi spácháním trestného činu a těmito okolnostmi. Pro zjištění závěru, že pachatel jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, bude nutný znalecký posudek psychiatra. Tyto okolnosti jsou natolik osobní povahy, že se jich může dovolávat pouze pachatel trestného činu, nikoliv však účastník, který nejednal za shodných okolností. Pokud byl čin spáchán spolupachateli, musí se tyto okolnosti zkoumat u každého spolupachatele jednotlivě.  
+
Trestný čin zabití je samostatnou privilegovanou skutkovou podstatou, která je oproti trestnému činu vraždy, vůči kterému je ve vztahu speciality<ref>NOVOTNÝ, Oto a kol. ''Trestní právo hmotné: zvláštní část''. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 31.</ref>, mírněji trestná, neboť pachatel jiného usmrtí sice úmyslně (objektem je tedy opět jako v případě trestného činu vraždy lidský život a objektivní stránka je naplněna v případě usmrcení, přičemž ani v tomto případě není vymezeno, jakými prostředky toho má být docíleno), avšak '''v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného'''.<ref>JELÍNEK, Jiří a kol. ''Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část''. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 538.</ref> Přičemž je nutné, aby existovala příčinná souvislost<ref>Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 7 Tdo 1380/2011.</ref> mezi spácháním trestného činu a těmito okolnostmi.<ref>KOHÚT, Pavel. Rozdíl mezi trestným činem vraždy a zabití. pravniprostor.cz, publikováno dne 30.12.2014, citováno dne 11.9.2020. Dostupné online na: <nowiki>https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/rozdil-mezi-trestnym-cinem-vrazdy-a-zabitim</nowiki>.</ref> Pro zjištění závěru, že pachatel jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, bude nutný znalecký posudek psychiatra.<ref>ŠVARC, Jiří. Posuzování duševního stavu v trestním řízení a poskytování psychiatrické péče. ''Právo v psychiatrii'', 2014, roč. 15, č. 1, s. 41-45.</ref> Tyto okolnosti jsou natolik osobní povahy, že se jich může dovolávat pouze pachatel trestného činu, nikoliv však účastník, který nejednal za shodných okolností. Pokud byl čin spáchán spolupachateli, musí se tyto okolnosti zkoumat u každého spolupachatele jednotlivě.  
  
Jednání pachatele může záležet shodně jako u trestného činu vraždy jak v konání, tak v opomenutí, kdy pachatel poruší zvláštní povinnost zabránit smrti v úmyslu osobu usmrtit. Ani v tomto případě nepostačí porušení obecné povinnosti poskytnout pomoc, která je upravena v § 150 a zároveň není dostačující ani porušení takové povinnosti, která vyplývá pouze z morálních pravidel.   
+
Jednání pachatele může záležet shodně jako u trestného činu vraždy jak v konání, tak v opomenutí, kdy pachatel poruší zvláštní povinnost zabránit smrti v úmyslu osobu usmrtit. Ani v tomto případě nepostačí porušení obecné povinnosti poskytnout pomoc, která je upravena v § 150 a zároveň není dostačující ani porušení takové povinnosti, která vyplývá pouze z morálních pravidel.<ref>Rozhodnutí č. 7/1988 – I. Sb. rozh. tr.</ref>  
  
 
Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv trestně odpovědná fyzická osoba. Jako tuto skutkovou podstatu lze kvalifikovat případné excesy z mezí nutné obrany.  
 
Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv trestně odpovědná fyzická osoba. Jako tuto skutkovou podstatu lze kvalifikovat případné excesy z mezí nutné obrany.  
  
 
=== 2.3. Úmysl pachatele ===
 
=== 2.3. Úmysl pachatele ===
Subjektivní stránka musí záležet v úmyslu (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne). V případě trestného činu vraždy a zabití je forma zavinění pachatele určující kritérium, na základě kterého probíhá právní kvalifikace činu. Úmysl směřující k usmrcení dané osoby je mnohdy velmi těžké prokázat a je proto nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, například  
+
Subjektivní stránka musí záležet v úmyslu (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne).<ref>DRAŠTÍK, Antonín a kol. ''Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)''. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 850.</ref> V případě trestného činu vraždy a zabití je forma zavinění pachatele určující kritérium, na základě kterého probíhá právní kvalifikace činu.<ref>Rozhodnutí č. 62/1973 Sb. rozh. tr.</ref> Úmysl směřující k usmrcení dané osoby je mnohdy velmi těžké prokázat a je proto nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, například  
  
a) čím byl pachatel motivován,   
+
<ref>ŠÁMAL, Pavel a kol. ''Trestní právo hmotné''. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 556.</ref>a) čím byl pachatel motivován,   
  
 
b) jednání pachatele před a po činu,   
 
b) jednání pachatele před a po činu,   
Řádek 125: Řádek 125:
 
d) které nástroje pachatel ke svému útoku použil,   
 
d) které nástroje pachatel ke svému útoku použil,   
  
e) zda pachatel úmyslně útočil na životně důležité orgány.   
+
e) zda pachatel úmyslně útočil na životně důležité orgány.<ref>Rozhodnutí č. 5/2012 Sb. rozh. tr.</ref>    
  
Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu. Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.  
+
Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu).<ref>DRAŠTÍK. ''Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)''…, s. 850.</ref> Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu.<ref>Rozhodnutí č. 20/1969 Sb. rozh. tr.</ref> Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.<ref>Rozhodnutí č. 10/1994 Sb. rozh. tr.</ref>
  
 
=== 2.4. Definování pojmů obsažených v této skutkové podstatě ===
 
=== 2.4. Definování pojmů obsažených v této skutkové podstatě ===
Pachatel spáchá trestný čin zabití '''v silném rozrušení''' (v afektu), pokud takové rozrušení „bylo vyvoláno jeho emotivními stavy takové povahy, že je lze obecně označit za omluvitelné hnutí mysli“ , přičemž tyto emotivní stavy pachatele mohou být jak krátkodobého, tak dlouhodobého charakteru. Obecně lze silné rozrušení definovat jako spontánní afektivní reakci pachatele. Tento fakt však nemá vliv na obecné podmínky trestní odpovědnosti, pachatel není nepříčetný, ani nejedná ve stavu zmenšené příčetnosti. Pachatel trestného činu zabití mohl čin spáchat v silném rozrušení přestože dokázal rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládnout své jednání. Emoce pachatele jsou zde vystupňované, v důsledku čehož se pachateli značně zúží jeho vědomí a jsou oslabeny jeho zábrany. Jedná se o silné rozrušení, které má původ ve vnějších závažných důvodech, a proto je částečně společensky pochopitelné a ospravedlnitelné, nicméně nemůže se jednat o rozrušení pramenící z hněvu či chuti po pomstě, v takovém případě by nešlo o obranu, ale o útok, přestože by mohl být vyprovokovaný. Zároveň nebude privilegováno ani takové rozrušení pachatele pramenící z vypjaté situace, ve které se pachatel ocitl na základě svého nemorálního nebo nezákonného chování. Pachatel mohl jednat v silném rozrušení přestože jednal s rozmyslem (viz trestný čin vraždy). Dopustí-li se pachatel činu v silném rozrušení, které pramení z omluvitelného hnutí jeho mysli, označujeme to za tzv. afektdelikt.   
+
Pachatel spáchá trestný čin zabití '''v silném rozrušení''' (v afektu), pokud takové rozrušení „bylo vyvoláno jeho emotivními stavy takové povahy, že je lze obecně označit za omluvitelné hnutí mysli“<ref>JELÍNEK. ''Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část''…, s. 538.</ref>, přičemž tyto emotivní stavy pachatele mohou být jak krátkodobého, tak dlouhodobého charakteru. Obecně lze silné rozrušení definovat jako spontánní afektivní reakci pachatele. Tento fakt však nemá vliv na obecné podmínky trestní odpovědnosti, pachatel není nepříčetný, ani nejedná ve stavu zmenšené příčetnosti. Pachatel trestného činu zabití mohl čin spáchat v silném rozrušení přestože dokázal rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládnout své jednání. Emoce pachatele jsou zde vystupňované, v důsledku čehož se pachateli značně zúží jeho vědomí a jsou oslabeny jeho zábrany.<ref>Rozhodnutí č. 14/2011 Sb. rozh. tr.</ref> Jedná se o silné rozrušení, které má původ ve vnějších závažných důvodech, a proto je částečně společensky pochopitelné a ospravedlnitelné, nicméně nemůže se jednat o rozrušení pramenící z hněvu či chuti po pomstě, v takovém případě by nešlo o obranu, ale o útok, přestože by mohl být vyprovokovaný. Zároveň nebude privilegováno ani takové rozrušení pachatele pramenící z vypjaté situace, ve které se pachatel ocitl na základě svého nemorálního nebo nezákonného chování.<ref>DRAŠTÍK. ''Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…'', s. 862.</ref> Pachatel mohl jednat v silném rozrušení přestože jednal s rozmyslem (viz trestný čin vraždy). Dopustí-li se pachatel činu v silném rozrušení, které pramení z omluvitelného hnutí jeho mysli, označujeme to za tzv. afektdelikt.<ref>DRAŠTÍK. ''Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…'', s. 861.</ref>    
  
'''Strachem''' se rozumí „reakce pachatele na nebezpečí či ohrožení zejména z ohrožení svého života“.   
+
'''Strachem''' se rozumí „reakce pachatele na nebezpečí či ohrožení zejména z ohrožení svého života“.<ref>JELÍNEK. ''Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část''…, s. 539.</ref>  
  
'''Úlek a zmatek''' jsou pojmy, které lze charakterizovat jako „duševní stavy pachatele, které se projevují v jeho zkratkovité reakci bez konkrétní představy“.  
+
'''Úlek a zmatek''' jsou pojmy, které lze charakterizovat jako „duševní stavy pachatele, které se projevují v jeho zkratkovité reakci bez konkrétní představy“.<ref>JELÍNEK. ''Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část''…, s. 539.</ref>
  
'''„Zavrženíhodným jednáním poškozeného“''' lze laicky rozumět tzv. provokaci, které se dopustil poškozený, který byl předmětem útoku trestného činu zabití, nicméně jednání pachatele lze kvalifikovat jako trestný čin zabití přestože pachatel reagoval na provokaci poškozeného vůči zcela jiné osobě. Pod tento pojem lze však podřadit jen takové zavrženíhodné jednání poškozeného, které je pro pachatele fyzicky i duševně trýznivé, vzbuzuje v něm ponížení nebo mu například hrozí závažnou újmou na jeho právech (nelze privilegovat reakci na jednání poškozeného, které směřovalo jen vůči majetku pachatele, což by pro pachatele nemělo zcela zásadní existenci ohrožující důsledky ). Pachatel zároveň nejedná v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, pokud toužil pouze po pomstě poškozenému. Podmínkou zde není, aby pachatel jednal v silném rozrušení. Pachatel mohl jednat v reakci na předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného přestože jednal po předchozím uvážení (viz trestný čin vraždy).  
+
'''„Zavrženíhodným jednáním poškozeného“''' lze laicky rozumět tzv. provokaci, které se dopustil poškozený, který byl předmětem útoku trestného činu zabití, nicméně jednání pachatele lze kvalifikovat jako trestný čin zabití přestože pachatel reagoval na provokaci poškozeného vůči zcela jiné osobě.<ref>Rozhodnutí č. 14/2011 Sb. rozh. tr.</ref> Pod tento pojem lze však podřadit jen takové zavrženíhodné jednání poškozeného, které je pro pachatele fyzicky i duševně trýznivé, vzbuzuje v něm ponížení nebo mu například hrozí závažnou újmou na jeho právech<ref>DRAŠTÍK. ''Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…'', s. 862.</ref> (nelze privilegovat reakci na jednání poškozeného, které směřovalo jen vůči majetku pachatele, což by pro pachatele nemělo zcela zásadní existenci ohrožující důsledky<ref>Rozhodnutí č. 47/2013 Sb. rozh. tr.</ref>). Pachatel zároveň nejedná v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, pokud toužil pouze po pomstě poškozenému. Podmínkou zde není, aby pachatel jednal v silném rozrušení. Pachatel mohl jednat v reakci na předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného přestože jednal po předchozím uvážení (viz trestný čin vraždy).  
  
 
=== 2.4.1. Demonstrace uvedených alternativ na praktických příkladech ===
 
=== 2.4.1. Demonstrace uvedených alternativ na praktických příkladech ===
Řádek 153: Řádek 153:
 
4) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení z jiného omluvitelného hnutí mysli   
 
4) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení z jiného omluvitelného hnutí mysli   
  
Za jiné omluvitelné hnutí mysli lze považovat například žárlivost za podmínky, že mezi osobami existovala silná emoční vazba pramenící z úzkého, vzájemného a většinou dlouhodobého pouta.  
+
Za jiné omluvitelné hnutí mysli lze považovat například žárlivost za podmínky, že mezi osobami existovala silná emoční vazba pramenící z úzkého, vzájemného a většinou dlouhodobého pouta.<ref>DRAŠTÍK. ''Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…'', s. 862.</ref>
  
 
Pachatel usmrtí manželku, která je mu nevěrná.   
 
Pachatel usmrtí manželku, která je mu nevěrná.   
Řádek 168: Řádek 168:
 
b) na těhotné ženě   
 
b) na těhotné ženě   
  
c) na dítěti mladším patnácti let  <references />
+
c) na dítěti mladším patnácti let<ref>Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.</ref> <references />

Verze z 11. 10. 2020, 22:07

1. Trestný čin vraždy (§ 140)

1.1. Systematické zařazení v trestním zákoníku

Tento trestný čin spadá spolu s trestným činem zabití (§ 141), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestným činem účasti na sebevraždě (§ 144) mezi trestné činy proti životu, které jsou spolu s trestnými činy proti zdraví upraveny v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku (díl 1 a 2 této hlavy).

Tyto trestné činy jsou úmyslně systematicky zařazeny na začátek zvláštní části trestního zákoníku, neboť život a zdraví jednotlivce, které chrání, jsou nejdůležitější společenské hodnoty.

1.2. Trestný čin vraždy obecně

Vražda neboli úmyslné usmrcení člověka patří k nejzávažnějším trestným činům, neboť se jedná o největší zásah do tělesné integrity člověka, proto za ni lze uložit i trest výjimečný. Dle výše trestní sazby tento trestný čin řadíme mezi zvlášť závažné zločiny.[1] Jedná se o úmyslný trestný čin, který může spáchat kdokoliv, jehož následkem je usmrcení oběti, přičemž jednání pachatele může záležet jak v konání, tak v opomenutí. Pachatel spáchá vraždu opomenutím v případě, že poruší svou zvláštní povinnost zabránit smrti s úmyslem osobu usmrtit (§ 112), přičemž toto nenaplňuje porušení povinnosti, která vyplývá pouze z morálních pravidel.[2]

1.3. Úmysl pachatele

Úmysl pachatele (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne)[3] směřující k usmrcení dané osoby je mnohdy velmi těžké prokázat a je proto nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, například

a) čím byl pachatel motivován,

b) jednání pachatele před a po činu,

c) způsob provedení útoku,

d) které nástroje pachatel ke svému útoku použil,

e) zda pachatel úmyslně útočil na životně důležité orgány.[4]

Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu).[5]

Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu.[6] Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.[7]

1.4. Členění trestného činu vraždy

Dle míry úmyslu pachatele způsobit následek usmrcení rozlišujeme vraždu prostou a vraždu spáchanou s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (viz následující tabulka).

Vražda prostá (§ 140 odst. 1)

O vraždu prostou se jedná, pokud se nejedná o vraždu spáchanou s rozmyslem nebo po přechozím uvážení ani o trestný čin zabití.

Pachatel tedy jedná spontánně bez jakéhokoliv plánování, na základě náhlého hnutí mysli či v afektu, avšak stále se jedná o úmyslný trestný čin.[8]

Například pokud pachatel spontánně reaguje na urážku.[9]

Vražda spáchaná s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (§ 140 odst. 2) – tzv. premeditovaná vražda

Přestože se tento typ vraždy od vraždy prosté liší pouze mírou úmyslu způsobit následek usmrcení, jedná se o samostatnou kvalifikovanou skutkovou podstatu, která je k vraždě prosté ve vztahu speciality.

Pachatel v tomto případě nejedná spontánně na základě náhlého hnutí mysli, což podstatně zvyšuje závažnost činu, čemuž odpovídá vyšší trestní sankce uvedená v trestním zákoníku.

V případě vraždy spáchané s rozmyslem jednal pachatel po uvážení pro a proti svého činu (krátká myšlenková činnost pachatele bezprostředně nebo v krátké době před spácháním činu) , pro který zvolil vhodné prostředky a byl si vědom důsledků svého jednání.[10] Pachatel zde neuvažuje detailně a plánovitě.[11]

Jedná-li pachatel po předchozím uvážení, znamená to, že provedení činu plánuje nejen více detailně než v případě rozmyslu, ale také po delší časový úsek, proto je zde rozeznatelné stádium přípravy. Předchozí uvážení se netýká jen uvážení pachatele spočívající v rozhodnutí, zda trestný čin spáchá, jako je tomu v případě vraždy spáchané s rozmyslem.[12] Pojem předchozí uvážení v sobě již zahrnuje to, co je podstatou pojmu rozmysl, jedná se tedy o pojem nadřazený.[13]

Pojmy rozmysl a předchozí uvážení jsou „kvalifikační okolnosti v případech úmyslného usmrcení charakterizující způsob rozhodování pachatele směřující k úmyslnému zavinění“.[14]

Pro lepší demonstraci výše uvedeného členění trestného činu vraždy uvádím příklady.

1) Vražda prostá: Poškozená oznámí manželovi, který právě v kuchyni brousí nože, svůj záměr nechat se rozvést, na což manžel reaguje tím, že ji nožem, který drží v ruce, bodne a usmrtí.

2) Vražda s rozmyslem: Poškozený oznámí své manželce během sledování televize v obývacím pokoji, že se s ní chce nechat rozvést, manželka se následně odebere do kuchyně, kde vybere největší nůž a ve chvíli, kdy sedí manžel sledující televizi zády k ní, ho bodne do zad a usmrtí.

3) Vražda po předchozím uvážení: poškozený oznámí své manželce během sledování televize v obývacím pokoji, že se s ní chce nechat rozvést, manželka ho chce usmrtit, ale je si vědoma, že by mohla být lehce odhalená, proto s rozvodem souhlasí a naplánuje usmrcení na následující týden, kdy svého manžela sváže připravenými lany a odveze na předem naplánované místo, kde ho upálí, a na místě zanechá předem připravený dopis na rozloučenou, čímž chce docílit toho, aby celá situace vypadala jako sebevražda.

1.5. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby

Taxativní výčet okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby u trestného činu vraždy uvedený v § 140 odst. 3 je následující a vztahuje se jak k § 140 odst. 1 tak § 140 odst. 2, na základě čehož je vražda prostá spáchaná za těchto okolností trestána stejně vražda s rozmyslem či po předchozím uvážení:

a) na dvou nebo více osobách (= těžší následek),

b) na těhotné ženě,

c) na dítěti mladším patnácti let,

d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci,

e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti,

f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,

g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání,

h) opětovně,

i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem (jedná se o „vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu, avšak není nutné, aby útok vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného“[15][16]),

j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky (= zavrženíhodná pohnutka (jedná se o „pohnutku svědčící o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a naprosté neúctě k lidskému životu“[17], avšak nepatří sem jednání v afektu či žárlivost[18])).

Dle § 140 odst. 4 je u trestného činu vraždy trestná i samotná příprava[19], která však dle výše uvedeného připadá v úvahu pouze u vraždy spáchané po předchozím uvážení.

Objekt tohoto trestného činu, tedy lidský život, je chráněn i v případě, že daná osoba již není dalšího života schopna.[20]

Předmětem tohoto trestného činu je živý člověk, který je skrze toto ustanovení chráněn od začátku lidského života až po jeho konec, což souvisí s problematikou začátku a konce lidského života v trestním právu.

1.6. Problematika začátku a konce lidského života z pohledu trestního práva

V trestním právu se za okamžik začátku lidského života považuje začátek porodu, tedy jakmile začne tělo dítěte opouštět tělo matky (jakmile se při porodu objeví hlavička či jiná vedoucí část dítěte). Do tohoto okamžiku je dítě plodem, nicméně dle čl. 6 Listiny základních práv a svobod je lidský život hoden ochrany již před narozením, což se projevuje v délce trestní sazby v případě usmrcení těhotné ženy (viz § 140 odst. 3 písm. b)).[21]

Naopak za konec lidského života je považovaná tzv. cerebrální smrt mozku, tedy biologická smrt mozku, kdy je obnovení všech životních funkcí dané osoby již nenávratně vyloučeno (tzv. klinická smrt zde není relevantní). Jedná-li pachatel vůči osobě již zemřelé s úmyslem ji usmrtit, jedná se o nezpůsobilý pokus trestného činu vraždy či zabití.[22]

V případě, že došlo k usmrcení dvou a více osob jedním jednáním (tedy jedním skutkem), lze to považovat za jeden trestný čin vraždy.[23]

Jednočinný souběh tohoto trestného činu s trestným činem vraždy je vyloučen a čin bude kvalifikován jako § 140 odst. 2, 3 písm. j), tedy jako trestný čin vraždy spáchaný s rozmyslem nebo po předchozím uvážení za účelem získání majetkového prospěchu.[24]

1.7. Svolení poškozeného a tzv. euthanasie

Usmrtí-li pachatel jiného s jeho souhlasem nebo dokonce na jeho výslovnou žádost, trestní odpovědnost za toto jednání nezaniká. Výjimku z tohoto však obsahuje § 30 odst. 3 trestního zákoníku, kdy je možné udělit souhlas s „lékařskými zákroky, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe“.[25]

Obdobně je tomu v případě tzv. euthanasie (též nazývána milosrdná smrt či smrt ze soucitu)[26], kterou lze definovat jako „jednání, jehož vlastním cílem je zkrácení života a rozhodujícím důvodem je soucit s trpícím“[27]. Euthanasie dosud není součástí našeho trestního zákoníku, ale ve výjimečných případech je možné mimořádné snížení trestu odnětí svobody (§ 58) či dokonce upuštění od potrestání (§ 12 odst. 2), neboť je v tomto případě značně snížena závažnost tohoto činu.[28]

Rozlišujeme euthanasii aktivní, která vyžaduje konání, a euthanasii pasivní, kdy dojde k ukončení poskytování dosavadní léčby, přičemž oba tyto typy mohou být provedeny na žádost (= euthanasie voluntární) či bez žádosti dané osoby (nemůže ji projevit, např. daná osoba je v bezvědomí).[29]

2. Trestný čin zabití (§ 141)

2.1. Systematické zařazení v trestním zákoníku

Tento trestný čin spadá spolu s trestným činem vraždy (§ 140), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestným činem účasti na sebevraždě (§ 144) mezi trestné činy proti životu, které jsou spolu s trestnými činy proti zdraví upraveny v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku (díl 1 a 2 této hlavy).[30]

Tyto trestné činy jsou úmyslně systematicky zařazeny na začátek zvláštní části trestního zákoníku, neboť život a zdraví jednotlivce, které chrání, jsou nejdůležitější společenské hodnoty.

2.2. Trestný čin zabití obecně

Trestný čin zabití je samostatnou privilegovanou skutkovou podstatou, která je oproti trestnému činu vraždy, vůči kterému je ve vztahu speciality[31], mírněji trestná, neboť pachatel jiného usmrtí sice úmyslně (objektem je tedy opět jako v případě trestného činu vraždy lidský život a objektivní stránka je naplněna v případě usmrcení, přičemž ani v tomto případě není vymezeno, jakými prostředky toho má být docíleno), avšak v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.[32] Přičemž je nutné, aby existovala příčinná souvislost[33] mezi spácháním trestného činu a těmito okolnostmi.[34] Pro zjištění závěru, že pachatel jednal v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, bude nutný znalecký posudek psychiatra.[35] Tyto okolnosti jsou natolik osobní povahy, že se jich může dovolávat pouze pachatel trestného činu, nikoliv však účastník, který nejednal za shodných okolností. Pokud byl čin spáchán spolupachateli, musí se tyto okolnosti zkoumat u každého spolupachatele jednotlivě.

Jednání pachatele může záležet shodně jako u trestného činu vraždy jak v konání, tak v opomenutí, kdy pachatel poruší zvláštní povinnost zabránit smrti v úmyslu osobu usmrtit. Ani v tomto případě nepostačí porušení obecné povinnosti poskytnout pomoc, která je upravena v § 150 a zároveň není dostačující ani porušení takové povinnosti, která vyplývá pouze z morálních pravidel.[36]

Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv trestně odpovědná fyzická osoba. Jako tuto skutkovou podstatu lze kvalifikovat případné excesy z mezí nutné obrany.

2.3. Úmysl pachatele

Subjektivní stránka musí záležet v úmyslu (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne).[37] V případě trestného činu vraždy a zabití je forma zavinění pachatele určující kritérium, na základě kterého probíhá právní kvalifikace činu.[38] Úmysl směřující k usmrcení dané osoby je mnohdy velmi těžké prokázat a je proto nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, například

[39]a) čím byl pachatel motivován,

b) jednání pachatele před a po činu,

c) způsob provedení útoku,

d) které nástroje pachatel ke svému útoku použil,

e) zda pachatel úmyslně útočil na životně důležité orgány.[40]

Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu).[41] Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu.[42] Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.[43]

2.4. Definování pojmů obsažených v této skutkové podstatě

Pachatel spáchá trestný čin zabití v silném rozrušení (v afektu), pokud takové rozrušení „bylo vyvoláno jeho emotivními stavy takové povahy, že je lze obecně označit za omluvitelné hnutí mysli“[44], přičemž tyto emotivní stavy pachatele mohou být jak krátkodobého, tak dlouhodobého charakteru. Obecně lze silné rozrušení definovat jako spontánní afektivní reakci pachatele. Tento fakt však nemá vliv na obecné podmínky trestní odpovědnosti, pachatel není nepříčetný, ani nejedná ve stavu zmenšené příčetnosti. Pachatel trestného činu zabití mohl čin spáchat v silném rozrušení přestože dokázal rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládnout své jednání. Emoce pachatele jsou zde vystupňované, v důsledku čehož se pachateli značně zúží jeho vědomí a jsou oslabeny jeho zábrany.[45] Jedná se o silné rozrušení, které má původ ve vnějších závažných důvodech, a proto je částečně společensky pochopitelné a ospravedlnitelné, nicméně nemůže se jednat o rozrušení pramenící z hněvu či chuti po pomstě, v takovém případě by nešlo o obranu, ale o útok, přestože by mohl být vyprovokovaný. Zároveň nebude privilegováno ani takové rozrušení pachatele pramenící z vypjaté situace, ve které se pachatel ocitl na základě svého nemorálního nebo nezákonného chování.[46] Pachatel mohl jednat v silném rozrušení přestože jednal s rozmyslem (viz trestný čin vraždy). Dopustí-li se pachatel činu v silném rozrušení, které pramení z omluvitelného hnutí jeho mysli, označujeme to za tzv. afektdelikt.[47]

Strachem se rozumí „reakce pachatele na nebezpečí či ohrožení zejména z ohrožení svého života“.[48]

Úlek a zmatek jsou pojmy, které lze charakterizovat jako „duševní stavy pachatele, které se projevují v jeho zkratkovité reakci bez konkrétní představy“.[49]

„Zavrženíhodným jednáním poškozeného“ lze laicky rozumět tzv. provokaci, které se dopustil poškozený, který byl předmětem útoku trestného činu zabití, nicméně jednání pachatele lze kvalifikovat jako trestný čin zabití přestože pachatel reagoval na provokaci poškozeného vůči zcela jiné osobě.[50] Pod tento pojem lze však podřadit jen takové zavrženíhodné jednání poškozeného, které je pro pachatele fyzicky i duševně trýznivé, vzbuzuje v něm ponížení nebo mu například hrozí závažnou újmou na jeho právech[51] (nelze privilegovat reakci na jednání poškozeného, které směřovalo jen vůči majetku pachatele, což by pro pachatele nemělo zcela zásadní existenci ohrožující důsledky[52]). Pachatel zároveň nejedná v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, pokud toužil pouze po pomstě poškozenému. Podmínkou zde není, aby pachatel jednal v silném rozrušení. Pachatel mohl jednat v reakci na předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného přestože jednal po předchozím uvážení (viz trestný čin vraždy).

2.4.1. Demonstrace uvedených alternativ na praktických příkladech

1) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu

Pachatel úmyslně usmrtí vymahače dluhů, který mu několikrát vyhrožoval tím, že ublíží jeho manželce, pokud nebude splácet své dluhy.

2) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení z úleku

Žena usmrtí muže, který se před ní nečekaně náhle odhalí, když v noci prochází tunelem.

3) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze zmatku

Rozespalý muž vykonávající profesi noční ostrahy určitého objektu zastřelí opilého muže, který se dobýval do daného objektu.

4) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení z jiného omluvitelného hnutí mysli

Za jiné omluvitelné hnutí mysli lze považovat například žárlivost za podmínky, že mezi osobami existovala silná emoční vazba pramenící z úzkého, vzájemného a většinou dlouhodobého pouta.[53]

Pachatel usmrtí manželku, která je mu nevěrná.

5) Pachatel jiného úmyslně usmrtí v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného

Syn usmrtí svého nevlastního otce, který dlouhodobě psychicky i fyzicky týral jeho matku.

2.5. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby

Obdobně jako u trestného činu vraždy jsou v tomto ustanovení (§ 141 odst. 2) uvedeny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, mezi které patří:

a) na dvou nebo více osobách (= těžší následek)

b) na těhotné ženě

c) na dítěti mladším patnácti let[54]

  1. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  2. Rozhodnutí č. 7/1988 – I. Sb. rozh. tr.
  3. DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 850.
  4. Rozhodnutí č. 5/2012 Sb. rozh. tr.
  5. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 850.
  6. Rozhodnutí č. 20/1969 Sb. rozh. tr.
  7. Rozhodnutí č. 10/1994 Sb. rozh. tr.
  8. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 6. vydání. Praha: Leges, 2016, s. 203.
  9. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 850.
  10. Rozhodnutí č. 49/2013 Sb. rozh. tr.
  11. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 850.
  12. HOŘÁK, Jaromír. Předem uvážená vražda a vražda spáchaná s rozmyslem. Trestní právo, 2009, roč. 14, č. 9, s. 16-36.
  13. Rozhodnutí č. 11/2014 Sb. rozh. tr.
  14. JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 542.
  15. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 545.
  16. Rozhodnutí č. 1/1993 Sb. rozh. tr.
  17. JELÍNEK. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část…, s. 545.
  18. Rozhodnutí č. 41/1976 Sb. rozh. tr.
  19. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  20. NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné: zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 28.
  21. NOVOTNÝ. Trestní právo hmotné: zvláštní část…, s. 27.
  22. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 848.
  23. Rozhodnutí č. 16/1986 Sb. rozh. tr.
  24. Rozhodnutí č. 27/1992 Sb. rozh. tr.
  25. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  26. JELÍNEK. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část…, s. 540.
  27. NOVOTNÝ. Trestní právo hmotné: zvláštní část…, s. 34.
  28. JELÍNEK. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část…, s. 540-541.
  29. ŠUSTEK, Petr. HOLČAPEK, Tomáš. Zdravotnické právo. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 557.
  30. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  31. NOVOTNÝ, Oto a kol. Trestní právo hmotné: zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 31.
  32. JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019, s. 538.
  33. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 7 Tdo 1380/2011.
  34. KOHÚT, Pavel. Rozdíl mezi trestným činem vraždy a zabití. pravniprostor.cz, publikováno dne 30.12.2014, citováno dne 11.9.2020. Dostupné online na: https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/rozdil-mezi-trestnym-cinem-vrazdy-a-zabitim.
  35. ŠVARC, Jiří. Posuzování duševního stavu v trestním řízení a poskytování psychiatrické péče. Právo v psychiatrii, 2014, roč. 15, č. 1, s. 41-45.
  36. Rozhodnutí č. 7/1988 – I. Sb. rozh. tr.
  37. DRAŠTÍK, Antonín a kol. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 850.
  38. Rozhodnutí č. 62/1973 Sb. rozh. tr.
  39. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 556.
  40. Rozhodnutí č. 5/2012 Sb. rozh. tr.
  41. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 850.
  42. Rozhodnutí č. 20/1969 Sb. rozh. tr.
  43. Rozhodnutí č. 10/1994 Sb. rozh. tr.
  44. JELÍNEK. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část…, s. 538.
  45. Rozhodnutí č. 14/2011 Sb. rozh. tr.
  46. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 862.
  47. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 861.
  48. JELÍNEK. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část…, s. 539.
  49. JELÍNEK. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část…, s. 539.
  50. Rozhodnutí č. 14/2011 Sb. rozh. tr.
  51. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 862.
  52. Rozhodnutí č. 47/2013 Sb. rozh. tr.
  53. DRAŠTÍK. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232)…, s. 862.
  54. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Autoři článku: Pavlína Jindrová, Němcová Kristýna (Kristýna Němcová)