Culpa: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
Řádek 12: Řádek 12:
  
 
V justiniánském právu byla nedbalost dále rozpracována a rozdělena úrovní:
 
V justiniánském právu byla nedbalost dále rozpracována a rozdělena úrovní:
'''# culpa lata - hrubá nedbalost
+
 
# culpa in concreto - nedbalost relativní
+
'''# culpa lata - hrubá nedbalost'''
# culpa levis - nedbalost normální
+
 
# custodia - odpovědnost za náhodu'''  
+
'''# culpa in concreto - nedbalost relativní'''
 +
 
 +
'''# culpa levis - nedbalost normální'''
 +
 
 +
'''# custodia - odpovědnost za náhodu'''
  
 
<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 112, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref>
 
<ref>KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 112, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.</ref>

Verze z 22. 8. 2017, 16:35

Culpa (zavinění) je velmi široký pojem, a tak jej chápali i římští právníci. Dvě základní formy nedbalosti je dolus (zlý úmysl) a culpa v užším slova smyslu (nedbalost) .

Dolus = zlý úmysl

"Zlý úmysl je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná, ačkoli ví, jaké škodlivé důsledky jeho jednání může mít."[1] Pachatel ze svůj úmysl odpovídá vždy. Jako zlý úmysl se považovalo i chování nepoctivé nebo neslušné. Dolus je pojmovým znakem pro krádež, loupež, urážku na cti, podvod. Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí deliktu, je-li dolus jeho pojmovým znakem.

Např. Člověk se nemůže zmocnit cizí věci, pokud ji považuje za věc vlastní. Skočit nahoru ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.

Culpa = nedbalost

"Nedbalost je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná a NEuvědomuje si škodlivé následky svého jednání." K určení toho co je a co není nedbalé, používali římští právníci měřítko "pečlivosti a ostražitosti starostlivého otce rodiny".


V justiniánském právu byla nedbalost dále rozpracována a rozdělena úrovní:

# culpa lata - hrubá nedbalost

# culpa in concreto - nedbalost relativní

# culpa levis - nedbalost normální

# custodia - odpovědnost za náhodu

[1]

  1. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 112, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová)