Co je to právo?

CO JE TO PRÁVO?

- Hledání správného práva je stejně staré jako právo samo - „Právníci stále ještě hledají definici práva“ – píše Immanuel Kant ve své Kritice čistého rozumu - „Tážeš-li se mě, co je to právo, pak to nevím a netážeš-li se mě, pak to vím“ - Právo je společenský fenomén, žádný jiný tvor ho nepotřebuje - Právo ohromuje svou přizpůsobivostí a ochotou nabídnout se každému, kdo se legitimuje mocí – ospravedlňuje svůj nárok moc vykonávat - Je mezinárodní právo právem ve vlastním smyslu slova? o Jsou to spíš morální pravidla - Lze normativní systémy v tzv. primitivních kmenových společnostech považovat za právní systémy? o Pokud je tam alespoň nějaká forma moci (třeba i neformálně třeba nejstarší člen, vážený člen) - Je sankce znakem práva? - Je právo systém donucujících rozkazů a zákazů suverénní moci? o Takové právo by bylo velmi zjednodušené - Je nemorální právo právem? Přírodní zákony a společenské normy - V přírodních zákonitostech platí kauzální vztah příčiny a následku, mohou být podrobeny verifikaci, tj. mohou být pravdivé nebo nepravdivé. - Kritériem existence právní normy není její pravdivost či její správnost, ale její platnost. Tedy jinými slovy nikoliv že něco je, ale že něco má být. - Přírodní zákony vyjadřují to, co je (tedy bytí), zatímco společenské a právní normy vyjadřují to, co má být.

Přirozenoprávní teorie

• Idea spočívající více na víře než na rozumovém poznání
• Dualistický přístup – přirozené a pozitivní právo
• Nad platným právem každého státu existuje nějaké vyšší právo, kterému pozitivní právo nesmí odporovat
• Přirozené právo je nezměnitelné a všeobecně závazné pro všechny osoby ve všech dobách

Zdroje přirozeného práva

* Příroda – pravidla přirozeného práva jsou odvozena z řádu přírody a přirozené podstaty člověka (Aristoteles)
* Bůh – pravidla přirozeného práva pochází z božího zjevení (Tomáš Akvinský)
* Lidský rozum – racionální myšlení má zajistit obsahově správné poznání (John Lock)

Funkce přirozeného práva

• Ospravedlnění pozitivního práva
• Ochranný filtr proti evidentně nespravedlivému pozitivnímu právu
• Pomocný prostředek k řešení případů, kdy pozitivní právo mlčí

Problém obsahu přirozeného práva

• Lze objektivně zakotvit pravidla přirozeného práva?
• Teorie přirozeného práva o proměnlivém obsahu
• Idea spravedlnosti je absolutní, ale její aplikace se musí přizpůsobit času, místu a okolnostem
• Důvodem jsou rozdíly v morálních postojích

Význam přirozenoprávních idejí

• Působivost ideje přirozeného práva nespočívá v jeho reálné existenci, ale v tom, věří-li velký počet lidí v tuto ideu a jednají-li podle této víry
• Teorie společenské smlouvy
• Koncepce lidských práv
• Situace při změnách politických režimů

Právní pozitivismus

- Monistická teorie - Laicizace práva, racionalismus a voluntarismus - Teze společenského faktu: Existence a obsah práva jsou determinovány prameny práva, které mají povahu společenských faktů (např. legislativou, judikaturou, obyčeje, právní vědou) - Konkrétní právní řády se mohou lišit v tom, co se v nich uznává jako pramen práva - Teze oddělitelnosti o Platnost práva je od morálky v principu oddělitelná – morální kvalita nemusí být nutnou podmínkou právní platnosti o Exklusivní positivisté – platnost práva je od morálky vždy oddělená, veškeré právo se zakládá na pramenech práva a vše, co nemá formu pramene práva, není právo o Inkluzivní positivisté – není pravda, že platnost práva je nutně závislá na jeho morální kvalitě, ale je to možné (je to jenom otázka nahodilosti)

teze pozitivismu:

1. teze společenského faktu = existence práva, jeho platnost a obsah je determinován a ověřován společenskými fakty (jednání lidí ve společnosti, právo jako společenská praxe, judikatura, předpisy, obyčeje)
2. teze oddělitelnosti – platnost práva pojmově nezávislá na morální správnosti
3. teze identity – pramenem práva je zákon -> teze závaznosti = zákon je pro soudce kategoricky závazný
4. teze hodnotové neutrálnosti – pouze posuzujeme, zda právo platí či ne, nezajímá nás hodnotová náplň – právo platí nezávisle na tom
5. teze skepse vůči praktickému poznání

Dělení pozitivistických teorií

Historický pozitivismus

– právo je historicky vzniklý fenomén bez kladení otázky správného práva a předpokladu platnosti prepozitivních principů

Normativistický pozitivismus

– právo je uzavřený normativní systém, právo pojímáno jako zvláštní normativní předmět myšlení, jehož existence může být zkoumána a pochopena, aniž je nutno uvažovat o dalších společenských skutečnostech jako je sociální struktura a vztahy

Realistický pozitivismus

– existence a působení soudů a státních orgánů chápána jako reálný systém se svébytnou platností

Institucionalistický pozitivismus

– právo je normativní systém a zároveň skutečnost společenského života, spojení normativismu a realismu - Weinberger

Znaky pozitivismu podle Harta

• Právní normy jsou rozkazy lidských bytostí
• Mezi právem a morálkou neexistuje žádná souvislost
• Významová analýza právních pojmů se liší od empirického a normativního poznání práva
• Právo je uzavřený logický systém, kde je možné prostřednictvím logické dedukce, z předem daných právních norem dospět ke správným právním rozhodnutím a to bez odkazu na sociální cíle nebo morální kritéria
• Morální soudy není možné racionálně zdůvodnit

Pozitivismus popírá možnost praktického poznání – správné právo a objektivně platné hodnoty nelze určit ryze kognitivně (non-kognitivismus)

Základní struktura filosofie práva

• ontologie - co zakládá právo? jaká je podstata práva? jsou to jen akty moci?
• gnoseologie - poznávání, rozum
• axiologie - étos, spravedlnost, hodnoty

Sociologická jurisprudence

- Právo je nutno zkoumat v jeho interakci se společností (v interakci práva na jedné straně a postojů lidí žijících v rámci práva na straně druhé) - Zkoumá účinky práva na lidi a lidí na právo - Nevidí právo v knihách (zákonících) – law in books, ale právo v jeho realizaci – law in action