Autorství

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Autorství lze v právním smyslu chápat jako právní institut určující, které osobě náleží autorské právo ke konkrétnímu autorskému dílu, tj. kdo je autorem konkrétního autorského díla.

Autor

Autorský zákon (dále také "AutZ")[1] vychází z kontinentálního pojetí tzv. objektivní pravdivosti autorství, když v ustanovení § 5 stanoví, že autorem je fyzická osoba, která autorské dílo (dále jen "dílo") vytvořila.[2] Vzhledem k tomu, že se jedná o kogentní ustanovení, autorem nemůže být právnická osoba. Vytvoření autorského díla není považováno za právní jednání. Nevztahují se na něj proto příslušná ustanovení občanského zákoníku, a vytvořit autorské dílo tak není omezeno věkem či mírou požívané svéprávnosti. To znamená, že autorem může být i fyzická osoba mladší 18 let či fyzická osoba s omezenou svéprávností, resp. fyzická osoba, které nebyla svéprávnost přiznána či jí nebylo uděleno svolení k uzavření manželství.[3] Svéprávnost má však význam při nakládání s dílem (výkon majetkových či osobnostních práv).[4]

Co se týče díla souborného, autorský zákon za autora považuje fyzickou osobu, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala[5]. Toto však nemá vliv na autorství k dílům zařazených do díla souborného. Vzniká zde tak dualita autorství, kdy na jedné straně existuje autorství k dílu soubornému a vedle něj existují autorství k jednotlivým dílům. Pro užití díla souborného je tak teoreticky třeba souhlasu obou skupin autorů. Prakticky je tato situace smluvně řešena možností autora souborného díla poskytnout třetím osobám oprávnění k užití jednotlivých děl.

Zákonná domněnka autorství

Zákonodárce formuluje v ustanovení § 6 autorského zákona zákonnou vyvratitelnou právní domněnku, že autorem je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle nebo je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem[6][7] Tato domněnka je významná při dokazování autorství. Neuvedení údajů o autorství ve smyslu této domněnky nemá vliv na vznik, výkon či ochranu autorského práva.[8]

Ustanovení upravuje přednostně situaci, kdy je na díle či u díla (viz výše) uvedeno pravé jméno autora, ale má stejné účinky i v situaci, kdy je takto uveden pseudonym. U druhé zmíněné situace je však třeba splnit podmínku, že takový pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti. Zákonná domněnka autorství se nakonec nepoužije v případě, kdy je údaj o jména autora či jeho pseudonymu rozporný s jiným takto uvedeným údajem.[9]

Forma uvedení jména či pseudonymu (k tomu viz níže) na díle není zákonem nijak vymezena.

Anonym a pseudonym

Autor se může rozhodnout nechat zveřejnit jeho dílo také bez uvedení jeho jména (dílo anonymní) nebo pod krycím jménem nebo uměleckou značkou (dílo pseudonymní). Zákon také ukládá každému povinnost neprozradit pravou totožnost autora. [10]

V případě díla anonymního pak autora v případě výkonu a ochrany práv autorských zastupuje osoba, která dílo zveřejnila.[11] Opět se jedná o vyvratitelnou domněnku a v případném soudním sporu je možné jako důkaz opaku použít skutečnost, že autor se nechal zastoupit jinou osobou např. na základě příkazní smlouvy. Jakmile se pravé jméno autora díla anonymního stane obecně známým, zákonné zastoupení podle této domněnky se ruší.[12]

Spoluautorství

Pokud dílo vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do dokončení díla, náleží jím společně a nerozdílně právo autorské.[13] K jednomu dílu tak vázne jedno autorské právo, které ale náleží více osobám. Autorské dílo, resp. spoluautorské dílo, tak tvoří jediný celek nedílné povahy.[14] Oproti např. podílovému spoluvlastnictví není rozděleno na podíly. Toto pravidlo lze vztáhnout i na dílo původní ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 autorského zákona.[15]

Pro vznik spoluautorství je třeba, aby minimálně dvě fyzické osoby přispěly svou tvůrčí činností.[16] Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního či technického materiálu, anebo kdo dal pouze ke vzniku díla podnět.[17]

Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávnění a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně. Analogicky podle ustanovení § 8 odst. 4 AutZ lze dovodit, že tyto úkony lze činit pouze ve vzájemné shodě spoluautorů. V tomto odstavci zákon totiž stanoví princip jednomyslnosti, dle kterého o nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Jednotliví spoluautoři se však můžou domáhat nahrazení projevů vůle soudem, pokud se jiný spoluautor bez vážného důvodu brání nakládání s dílem. Domáhat se ochrany autorského práva může i jednotlivý spoluautor samostatně.

Společné výnosy z práva autorského k dílu spoluautorskému se rozdělují v poměru podílů příspěvků jednotlivých spoluautorů. Nelze-li podíly určit, jsou podíly stejné. Jedná se o dispozitivní ustanovení, a proto si spoluautoři mohou mezi sebou domluvit odlišný způsob rozdělení výnosů.[18]

Určení autorství

Při sporech o autorství má autor možnost podat v souladu s ust. § 40 odst. 1 AutZ určovací žalobu autorskoprávní. Jedná se o speciální úpravu k určovací žalobě upravění v ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb, občanského soudního řádu (dále také „OSŘ“)[19], a proto, neboť není stanoveno v AutZ jinak, není třeba prokázat nálehavý právní zájem.[20]

Seznam použitých zdrojů

  1. . Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 298/2016 Sb. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 17. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121
  2. TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 91.
  3. TELEC, I., TŮMA, P. Ibid., s. 94.
  4. CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 14.
  5. § 5 odst. 2 AutZ
  6. Ust. § 6 in principio AutZ
  7. Viz např. http://www.ooas.cz/pro-autory/rejstrik-predmetu-ochrany nebo https://search.osa.cz
  8. TELEC, I., TŮMA, P. Ibid., s. 99.
  9. Ust. § 6 in medio AutZ
  10. Ust. § 7 odst. 1 AutZ
  11. Ust. § 7 odst. 2 AutZ
  12. Ust. § 7 odst. 2 AutZ
  13. Ust. § 8 odst. 1 in principio AutZ
  14. CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Ibid., s. 17.
  15. CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Ibid.
  16. Ust. § 7 ibid. AutZ
  17. Ust. § 8 odst. 2 AutZ
  18. Ust. § 8 odst. 2 AutZ
  19. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 17. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-99
  20. CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Ibid., s. 78.