Žaloba: Porovnání verzí

Z Iurium Wiki
(Značka: editace z VisualEditoru)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Žaloba představuje procesní úkon, kterým se zahajuje řízení. Žalobce se prostřednictvím tohoto návrhu obrací na soud typicky s žádostí o poskytnutí ochrany ve sporu s žalovaným (výsledkem může být ale i založení subjektivního práva), jde o nástroj, jehož prostřednictvím žalobce uplatňuje u soudu své veřejné subjektivní právo. Žalobou se žalobce zároveň obrací na žalovaného, který má v řízení rovné postavení a může na tento návrh různým způsobem procesně reagovat (na žalovaného se však žalobce obrací skrze soud). Žaloba bývá označována jako most mezi právem hmotným a procesním, jelikož umožňuje přechod hmotného subjektivního práva do oblasti práva civilního procesu.
+
Žaloba představuje procesní úkon, kterým se zahajuje řízení. Žalobce se prostřednictvím tohoto návrhu obrací na soud typicky s žádostí o poskytnutí ochrany ve sporu s žalovaným (výsledkem může být ale i založení subjektivního práva), jde o nástroj, jehož prostřednictvím žalobce uplatňuje u soudu své veřejné subjektivní právo. Žalobou se žalobce zároveň obrací na žalovaného, který má v řízení rovné postavení a může na tento návrh různým způsobem procesně reagovat (na žalovaného se však žalobce obrací skrze soud).<ref>ZAHRADNÍKOVÁ, Radka a kol. ''Civilní právo procesní.'' 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, s. 125.</ref> Žaloba bývá označována jako most mezi právem hmotným a procesním, jelikož umožňuje přechod hmotného subjektivního práva do oblasti práva civilního procesu.<ref>STEINER, V. ''Základní otázky občanského práva procesního.'' Praha: Academia, 1981, s. 64.</ref>
  
 
== Složky žaloby ==
 
== Složky žaloby ==
Řádek 5: Řádek 5:
  
 
=== Strany (účastníci) ===
 
=== Strany (účastníci) ===
Žalobce má povinnost přesně označit sebe i žalovaného. Vedení řízení proti neznámé osobě je nemožné. Přesné označení účastníků je důležité proto, aby soud mohl garantovat rovnost stran v řízení. Bez žalovaného je možné postupovat pouze ve výjimečných situacích (soud by např. účastníkovi neznámého pobytu jmenoval opatrovníka), avšak i tak musí být žalovaný v návrhu přesně označen.  
+
Žalobce má povinnost přesně označit sebe i žalovaného. Vedení řízení proti neznámé osobě je nemožné. Přesné označení účastníků je důležité proto, aby soud mohl garantovat rovnost stran v řízení. Bez žalovaného je možné postupovat pouze ve výjimečných situacích (soud by např. účastníkovi neznámého pobytu jmenoval opatrovníka), avšak i tak musí být žalovaný v návrhu přesně označen.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 195-196.</ref>
  
 
=== Předmět žaloby ===
 
=== Předmět žaloby ===
Předmět žaloby představuje žalobní nárok. Ten musí být přesně vymezen, přičemž nejčastějším nárokem je nárok, aby bylo poskytnuto určité plnění. Žalobní nárok je v žalobě uveden v žalobním petitu (viz níže). Teorie považuje za součást předmětu žaloby nejen obsah petitu, ale také skutkové odůvodnění, ze kterého nárok vychází (v případě žaloby požadující zaplacení určité částky tak za předmět žaloby považujeme nejen samotný nárok na zaplacení, ale také skutečnosti, jestli požadovaná částka představuje nesplacenou půjčku, nebo náhradu škody).
+
Předmět žaloby představuje žalobní nárok. Ten musí být přesně vymezen, přičemž nejčastějším nárokem je nárok, aby bylo poskytnuto určité plnění. Žalobní nárok je v žalobě uveden v žalobním petitu (viz níže). Teorie považuje za součást předmětu žaloby nejen obsah petitu, ale také skutkové odůvodnění, ze kterého nárok vychází (v případě žaloby požadující zaplacení určité částky tak za předmět žaloby považujeme nejen samotný nárok na zaplacení, ale také skutečnosti, jestli požadovaná částka představuje nesplacenou půjčku, nebo náhradu škody).<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 196-197.</ref>
  
 
=== Žalobní důvod ===
 
=== Žalobní důvod ===
Žalobní důvod představuje hmotněprávní poměr, ze kterého vyplývá uplatňovaný nárok. Pokud by žalobním důvodem nebyl celý právní poměr, ale pouze některé s ním spojené důsledky, nazýval by se celý poměr právním základem žaloby (příkladem je žaloba na vrácení daru, kdy darování by bylo právním základem žaloby, zatímco žalobní důvodem by byl konkrétní důvod odvolání daru). Není povinností žalobce uvádět právní kvalifikaci, nicméně musí uvést takové skutečnosti, ze kterých bude možné správnou kvalifikaci provést. Dle judikatury soud může a měl by vyhovět žalobě i pokud je právní důvod žaloby jiný, než jaký tvrdí žalobce (pokud zde jinak jsou důvody pro vyhovění).  
+
Žalobní důvod představuje hmotněprávní poměr, ze kterého vyplývá uplatňovaný nárok. Pokud by žalobním důvodem nebyl celý právní poměr, ale pouze některé s ním spojené důsledky, nazýval by se celý poměr právním základem žaloby (příkladem je žaloba na vrácení daru, kdy darování by bylo právním základem žaloby, zatímco žalobní důvodem by byl konkrétní důvod odvolání daru). Není povinností žalobce uvádět právní kvalifikaci, nicméně musí uvést takové skutečnosti, ze kterých bude možné správnou kvalifikaci provést. Dle judikatury soud může a měl by vyhovět žalobě i pokud je právní důvod žaloby jiný, než jaký tvrdí žalobce (pokud zde jinak jsou důvody pro vyhovění).<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 197-198.</ref>
  
 
== Náležitosti žaloby ==
 
== Náležitosti žaloby ==
Žaloba jako každé podání představující úkon účastníka musí splňovat obecné náležitosti dle § 42 odst. 4. Kromě toho musí žaloba obsahovat označení účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a žalobní petit, který vyjadřuje, čeho se žalobce domáhá.
+
Žaloba jako každé podání představující úkon účastníka musí splňovat obecné náležitosti dle § 42 odst. 4. Kromě toho musí žaloba obsahovat označení účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a žalobní petit, který vyjadřuje, čeho se žalobce domáhá.<ref>§ 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.</ref>
  
 
=== Označení účastníků ===
 
=== Označení účastníků ===
Žalobce musí přesně označit jak sebe, tak žalovaného. Dostatečné označení fyzické osoby obsahuje její jméno, příjmení a bydliště. Podnikatel musí být v obchodních věcech označen též identifikačním číslem. Právnická osoba se označuje názvem (resp. obchodní firmou), sídlem a identifikačním číslem.
+
Žalobce musí přesně označit jak sebe, tak žalovaného. Dostatečné označení fyzické osoby obsahuje její jméno, příjmení a bydliště. Podnikatel musí být v obchodních věcech označen též identifikačním číslem. Právnická osoba se označuje názvem (resp. obchodní firmou), sídlem a identifikačním číslem.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 199-200.</ref>
  
 
=== Vylíčení rozhodujících skutečností ===
 
=== Vylíčení rozhodujících skutečností ===
Vylíčením rozhodujících skutečností dostojí žalobce své povinnosti tvrzení. Relevantní skutečnosti jsou ty, ze kterých vychází porušené nebo ohrožené právo. Doplňování rozhodných skutečností je možné až do vyhlášení rozhodnutí, doplňování rozhodujících skutečností týkajících se věci samé je však možné pouze do skončení přípravného řízení (případně prvního jednání, pokud se přípravné řízení nekoná).  
+
Vylíčením rozhodujících skutečností dostojí žalobce své povinnosti tvrzení. Relevantní skutečnosti jsou ty, ze kterých vychází porušené nebo ohrožené právo. Doplňování rozhodných skutečností je možné až do vyhlášení rozhodnutí, doplňování rozhodujících skutečností týkajících se věci samé je však možné pouze do skončení přípravného řízení (případně prvního jednání, pokud se přípravné řízení nekoná).<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 200.</ref>
  
 
=== Označení důkazů ===
 
=== Označení důkazů ===
Označením důkazů k prokázání svých tvrzení dostojí žalobce další procesní povinnosti, a to povinnosti důkazní. Žalobce je povinen označit důkazy k prokázání všech uvedených skutkových tvrzení (s výjimkou skutečností, které ze zákona není třeba dokazovat, nebo těch, u kterých mu svědčí právní domněnka).   
+
Označením důkazů k prokázání svých tvrzení dostojí žalobce další procesní povinnosti, a to povinnosti důkazní. Žalobce je povinen označit důkazy k prokázání všech uvedených skutkových tvrzení (s výjimkou skutečností, které ze zákona není třeba dokazovat, nebo těch, u kterých mu svědčí právní domněnka).<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 200-201.</ref>   
  
 
=== Žalobní petit ===
 
=== Žalobní petit ===
Petit představuje návrh, kterým žalobce přesně ohraničuje předmět řízení a jasně vymezuje, čeho se žalobce domáhá po žalovaném. V ideálním případě b měl být žalobní petit formulován jako návrh výroku vyhovujícího rozhodnutí, takže v případě vyhovění žalobě by soud mohl převzít do výroku žalobní petit. Petit má být formulován určitě a jednoznačně a musí navazovat na skutková tvrzení žaloby. Upravení či zpřesnění petitu v průběhu řízení je možné.  
+
Petit představuje návrh, kterým žalobce přesně ohraničuje předmět řízení a jasně vymezuje, čeho se žalobce domáhá po žalovaném. V ideálním případě b měl být žalobní petit formulován jako návrh výroku vyhovujícího rozhodnutí, takže v případě vyhovění žalobě by soud mohl převzít do výroku žalobní petit. Petit má být formulován určitě a jednoznačně a musí navazovat na skutková tvrzení žaloby. Upravení či zpřesnění petitu v průběhu řízení je možné.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 201-202.</ref>
  
Žalobní petity můžeme dělit na různé typy. Petit jednoduchý představuje uplatnění jednoho nároku. Složeným petitem se žalobce domáhá více nároků, přičemž soud rozhoduje o každém z nároků zvlášť (avšak jediným rozsudkem). Eventuálním petit obsahuje kromě hlavního požadavku plnění ještě další požadavek plnění, na který by mělo dojít v případě nemožnosti přisoudit plnění hlavní. Alternativní petit také obsahuje více možných plnění, avšak uplatní se tam, kdy má dle hmotného práva dlužník možnost volby způsobu plnění. Nakonec petit obsahující alternativu facultas zahrnuje více alternativ, přičemž soud může uložit pouze primární povinnost, ale do rozsudku uvede prohlášení žalobce, že žalovaný může místo plnění přiznaného soudním rozhodnutím poskytnout jiné určité plnění.
+
Žalobní petity můžeme dělit na různé typy. Petit jednoduchý představuje uplatnění jednoho nároku. Složeným petitem se žalobce domáhá více nároků, přičemž soud rozhoduje o každém z nároků zvlášť (avšak jediným rozsudkem). Eventuálním petit obsahuje kromě hlavního požadavku plnění ještě další požadavek plnění, na který by mělo dojít v případě nemožnosti přisoudit plnění hlavní. Alternativní petit také obsahuje více možných plnění, avšak uplatní se tam, kdy má dle hmotného práva dlužník možnost volby způsobu plnění. Nakonec petit obsahující alternativu facultas zahrnuje více alternativ, přičemž soud může uložit pouze primární povinnost, ale do rozsudku uvede prohlášení žalobce, že žalovaný může místo plnění přiznaného soudním rozhodnutím poskytnout jiné určité plnění.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 204.</ref>
  
 
== Druhy žalob ==
 
== Druhy žalob ==
Žaloby je možné dělit do skupin dle různých kritérií. Starší dělení rozděluje žaloby na petitorní sloužící ochraně vlastnického práva a posesorní směřující k ochraně držby. O žalobách, které mají svůj právní důvod v procesním právu, se někdy mluví jako o žalobách procesních (např. žaloba na neplatnost smíru). Nejvýznamnější dělení žalob využívá jako rozčleňující kritérium obsah petitu. Podle něj se žaloby dělí na žaloby na plnění, žaloby určovací, žaloby konstitutivní a žaloby statusové (poslední uvedené jsou upraveny zákonem o zvláštních řízeních soudních, jelikož řízení o nich bývají řízení nesporná). K těmto druhům se ještě řadí výše uvedené žaloby procesní, které nemají svůj původ v hmotném právu, ale mají svůj základ v procesních předpisech (může jít například o návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí podle § 267). Teorie dále zná například dělení žalob podle žalobního důvodu (věcně-právní, obligačně-právní, smíšené) či právních účinků (žaloby s konstitutivními nebo deklaratorními účinky).
+
Žaloby je možné dělit do skupin dle různých kritérií. Starší dělení rozděluje žaloby na petitorní sloužící ochraně vlastnického práva a posesorní směřující k ochraně držby. O žalobách, které mají svůj právní důvod v procesním právu, se někdy mluví jako o žalobách procesních (např. žaloba na neplatnost smíru). Nejvýznamnější dělení žalob využívá jako rozčleňující kritérium obsah petitu. Podle něj se žaloby dělí na žaloby na plnění, žaloby určovací, žaloby konstitutivní a žaloby statusové (poslední uvedené jsou upraveny zákonem o zvláštních řízeních soudních, jelikož řízení o nich bývají řízení nesporná).<ref>SVOBODA, Karel a kol. ''Občanský soudní řád. Komentář''. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 67.</ref> K těmto druhům se ještě řadí výše uvedené žaloby procesní, které nemají svůj původ v hmotném právu, ale mají svůj základ v procesních předpisech (může jít například o návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí podle § 267).<ref>SVOBODA, Karel a kol. ''Občanský soudní řád. Komentář''. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 357.</ref> Teorie dále zná například dělení žalob podle žalobního důvodu (věcně-právní, obligačně-právní, smíšené) či právních účinků (žaloby s konstitutivními nebo deklaratorními účinky).<ref>SVOBODA Karel, ''Žaloba v civilním řízení.'' Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010.</ref>
  
 
=== Žaloba na plnění ===
 
=== Žaloba na plnění ===
Jde o nejběžnější druh civilní žaloby. Sleduje se jím odsouzení žalovaného k určitému plnění. Plnění může spočívat v povinnosti něco dát, něco konat, něčeho se zdržet, nebo něco strpět. Případné vyhovující rozhodnutí soudu nezakládá povinnost plnění, tato povinnost musela ve sféře hmotného práva již existovat. Požadované plnění musí být v souladu s hmotným právem.  
+
Jde o nejběžnější druh civilní žaloby. Sleduje se jím odsouzení žalovaného k určitému plnění. Plnění může spočívat v povinnosti něco dát, něco konat, něčeho se zdržet, nebo něco strpět. Případné vyhovující rozhodnutí soudu nezakládá povinnost plnění, tato povinnost musela ve sféře hmotného práva již existovat. Požadované plnění musí být v souladu s hmotným právem.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 205-206.</ref>
  
 
=== Žaloba určovací ===
 
=== Žaloba určovací ===
Touto žalobou se žalobce domáhá vyslovení existence nebo neexistence určitého právního poměru či práva. Rozhodnutí o takové žalobě je rozhodnutím deklaratorním s účinky ex tunc. Zákonným požadavkem podání určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu žalobce na určení existence nebo neexistence práva či vztahu. Naléhavost je dána jednak časovým aspektem (aktuálnost potřeby), tak nemožností domoci se stejného cíle jiným způsobem (zejména žalobou na plnění). Tento druh žalob představuje nástroj preventivní ochrany práv. Naléhavý právní zájem může také v průběhu řízení pominout, pokud je otázka existence práva řešena jako předběžná otázka v jiném řízení.
+
Touto žalobou se žalobce domáhá vyslovení existence nebo neexistence určitého právního poměru či práva. Rozhodnutí o takové žalobě je rozhodnutím deklaratorním s účinky ex tunc. Zákonným požadavkem podání určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu žalobce na určení existence nebo neexistence práva či vztahu. Naléhavost je dána jednak časovým aspektem (aktuálnost potřeby), tak nemožností domoci se stejného cíle jiným způsobem (zejména žalobou na plnění). Tento druh žalob představuje nástroj preventivní ochrany práv.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 206-208.</ref> Naléhavý právní zájem může také v průběhu řízení pominout, pokud je otázka existence práva řešena jako předběžná otázka v jiném řízení.<ref>SVOBODA, Karel a kol. ''Občanský soudní řád. Komentář''. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 355.</ref>
  
 
=== Žaloba o založení, změnu či zrušení právního poměru (konstitutivní žaloba) ===
 
=== Žaloba o založení, změnu či zrušení právního poměru (konstitutivní žaloba) ===
Touto žalobou se žalobce domáhá konstitutivního rozhodnutí, kterým soud založí, změní či zruší právní poměr. Žaloba se musí opírat o výslovné ustanovení zákona. Rozsudky vydané o takových žalobách působí zásadně ex tunc.
+
Touto žalobou se žalobce domáhá konstitutivního rozhodnutí, kterým soud založí, změní či zruší právní poměr. Žaloba se musí opírat o výslovné ustanovení zákona. Rozsudky vydané o takových žalobách působí zásadně ex tunc.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 208-210.</ref>
  
 
== Spojování žalobních nároků ==
 
== Spojování žalobních nároků ==
Spojování žalobních nároků neboli objektivní kumulace představuje řešení více nároků v rámci jednoho řízení. Takový postup je často žádoucí z hlediska procesní ekonomie. Objektivní kumulace může nastat již v počátku řízení obsažením více nároků v žalobě. Podmínkou je souvislost mezi několika nároky uplatňovanými proti různým žalovaným, případně je možné uplatnit nároky i nesouvisející, pokud jsou vzneseny vůči jednomu žalovanému. K objektivní kumulaci může dojít také spojením věcí soudem ke společnému řízení. Spojit lze pouze věci, u kterých je dána stejná věcná příslušnost a stejné obsazení soudu. Zároveň tyto věci musí být řešeny ve stejném druhu řízení. Objektivní kumulace může nastat i podáním vzájemné žaloby, v řízení se tak bude řešit kromě původně uplatněných nároků také nárok vznesený žalovaným proti žalobci.
+
Spojování žalobních nároků neboli objektivní kumulace představuje řešení více nároků v rámci jednoho řízení. Takový postup je často žádoucí z hlediska procesní ekonomie. Objektivní kumulace může nastat již v počátku řízení obsažením více nároků v žalobě. Podmínkou je souvislost mezi několika nároky uplatňovanými proti různým žalovaným, případně je možné uplatnit nároky i nesouvisející, pokud jsou vzneseny vůči jednomu žalovanému. K objektivní kumulaci může dojít také spojením věcí soudem ke společnému řízení. Spojit lze pouze věci, u kterých je dána stejná věcná příslušnost a stejné obsazení soudu. Zároveň tyto věci musí být řešeny ve stejném druhu řízení. Objektivní kumulace může nastat i podáním vzájemné žaloby, v řízení se tak bude řešit kromě původně uplatněných nároků také nárok vznesený žalovaným proti žalobci.<ref>WINTEROVÁ, A. a kol. ''Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací.'' 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 210-212.</ref>
  
 
  ''Z judikatury:''
 
  ''Z judikatury:''
  ''26 Cdo 1491/2005 - Návrhem na vyklizení bytu opřeným o tvrzení, že žalovaný ho užívá bez právního důvodu, a návrhem na přivolení k výpovědi jsou uplatněny nároky rozdílné;  
+
  ''26 Cdo 1491/2005 - Návrhem na vyklizení bytu opřeným o tvrzení, že žalovaný ho užívá bez právního důvodu, a návrhem na přivolení k výpovědi jsou uplatněny nároky rozdílné; není vyloučeno, aby druhý z nich byl uplatněn pro případ, že původní návrh se ukáže nedůvodným.''
není vyloučeno, aby druhý z nich byl uplatněn pro případ, že původní návrh se ukáže nedůvodným.''
+
  21 Cdo 2494/2010 - Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí.
  ''21 Cdo 2494/2010 - Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí.''
+
  28 Cdo 1540/2008 - Rozpor mezi žalobním tvrzením a údaji na listinách přiložených k žalobě jako důkaz nelze vyhodnotit jako vadu podání, která by bránila projednání žaloby.
  ''28 Cdo 1540/2008 - Rozpor mezi žalobním tvrzením a údaji na listinách přiložených k žalobě jako důkaz nelze vyhodnotit jako vadu podání, která by bránila projednání  
+
== Zdroje ==
žaloby.''
 
 
 
== Zdroje: ==
 
 
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
 
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
  
Řádek 67: Řádek 64:
 
SVOBODA, Karel a kol. ''Občanský soudní řád. Komentář''. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1627 s. <nowiki>ISBN 978-80-7400-673-9</nowiki>.
 
SVOBODA, Karel a kol. ''Občanský soudní řád. Komentář''. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1627 s. <nowiki>ISBN 978-80-7400-673-9</nowiki>.
 
----
 
----
 +
<references />

Aktuální verze z 7. 12. 2020, 22:00

Žaloba představuje procesní úkon, kterým se zahajuje řízení. Žalobce se prostřednictvím tohoto návrhu obrací na soud typicky s žádostí o poskytnutí ochrany ve sporu s žalovaným (výsledkem může být ale i založení subjektivního práva), jde o nástroj, jehož prostřednictvím žalobce uplatňuje u soudu své veřejné subjektivní právo. Žalobou se žalobce zároveň obrací na žalovaného, který má v řízení rovné postavení a může na tento návrh různým způsobem procesně reagovat (na žalovaného se však žalobce obrací skrze soud).[1] Žaloba bývá označována jako most mezi právem hmotným a procesním, jelikož umožňuje přechod hmotného subjektivního práva do oblasti práva civilního procesu.[2]

Složky žaloby

Jedná se o prvky dostatečně individualizující žalobu.

Strany (účastníci)

Žalobce má povinnost přesně označit sebe i žalovaného. Vedení řízení proti neznámé osobě je nemožné. Přesné označení účastníků je důležité proto, aby soud mohl garantovat rovnost stran v řízení. Bez žalovaného je možné postupovat pouze ve výjimečných situacích (soud by např. účastníkovi neznámého pobytu jmenoval opatrovníka), avšak i tak musí být žalovaný v návrhu přesně označen.[3]

Předmět žaloby

Předmět žaloby představuje žalobní nárok. Ten musí být přesně vymezen, přičemž nejčastějším nárokem je nárok, aby bylo poskytnuto určité plnění. Žalobní nárok je v žalobě uveden v žalobním petitu (viz níže). Teorie považuje za součást předmětu žaloby nejen obsah petitu, ale také skutkové odůvodnění, ze kterého nárok vychází (v případě žaloby požadující zaplacení určité částky tak za předmět žaloby považujeme nejen samotný nárok na zaplacení, ale také skutečnosti, jestli požadovaná částka představuje nesplacenou půjčku, nebo náhradu škody).[4]

Žalobní důvod

Žalobní důvod představuje hmotněprávní poměr, ze kterého vyplývá uplatňovaný nárok. Pokud by žalobním důvodem nebyl celý právní poměr, ale pouze některé s ním spojené důsledky, nazýval by se celý poměr právním základem žaloby (příkladem je žaloba na vrácení daru, kdy darování by bylo právním základem žaloby, zatímco žalobní důvodem by byl konkrétní důvod odvolání daru). Není povinností žalobce uvádět právní kvalifikaci, nicméně musí uvést takové skutečnosti, ze kterých bude možné správnou kvalifikaci provést. Dle judikatury soud může a měl by vyhovět žalobě i pokud je právní důvod žaloby jiný, než jaký tvrdí žalobce (pokud zde jinak jsou důvody pro vyhovění).[5]

Náležitosti žaloby

Žaloba jako každé podání představující úkon účastníka musí splňovat obecné náležitosti dle § 42 odst. 4. Kromě toho musí žaloba obsahovat označení účastníků, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů a žalobní petit, který vyjadřuje, čeho se žalobce domáhá.[6]

Označení účastníků

Žalobce musí přesně označit jak sebe, tak žalovaného. Dostatečné označení fyzické osoby obsahuje její jméno, příjmení a bydliště. Podnikatel musí být v obchodních věcech označen též identifikačním číslem. Právnická osoba se označuje názvem (resp. obchodní firmou), sídlem a identifikačním číslem.[7]

Vylíčení rozhodujících skutečností

Vylíčením rozhodujících skutečností dostojí žalobce své povinnosti tvrzení. Relevantní skutečnosti jsou ty, ze kterých vychází porušené nebo ohrožené právo. Doplňování rozhodných skutečností je možné až do vyhlášení rozhodnutí, doplňování rozhodujících skutečností týkajících se věci samé je však možné pouze do skončení přípravného řízení (případně prvního jednání, pokud se přípravné řízení nekoná).[8]

Označení důkazů

Označením důkazů k prokázání svých tvrzení dostojí žalobce další procesní povinnosti, a to povinnosti důkazní. Žalobce je povinen označit důkazy k prokázání všech uvedených skutkových tvrzení (s výjimkou skutečností, které ze zákona není třeba dokazovat, nebo těch, u kterých mu svědčí právní domněnka).[9] 

Žalobní petit

Petit představuje návrh, kterým žalobce přesně ohraničuje předmět řízení a jasně vymezuje, čeho se žalobce domáhá po žalovaném. V ideálním případě b měl být žalobní petit formulován jako návrh výroku vyhovujícího rozhodnutí, takže v případě vyhovění žalobě by soud mohl převzít do výroku žalobní petit. Petit má být formulován určitě a jednoznačně a musí navazovat na skutková tvrzení žaloby. Upravení či zpřesnění petitu v průběhu řízení je možné.[10]

Žalobní petity můžeme dělit na různé typy. Petit jednoduchý představuje uplatnění jednoho nároku. Složeným petitem se žalobce domáhá více nároků, přičemž soud rozhoduje o každém z nároků zvlášť (avšak jediným rozsudkem). Eventuálním petit obsahuje kromě hlavního požadavku plnění ještě další požadavek plnění, na který by mělo dojít v případě nemožnosti přisoudit plnění hlavní. Alternativní petit také obsahuje více možných plnění, avšak uplatní se tam, kdy má dle hmotného práva dlužník možnost volby způsobu plnění. Nakonec petit obsahující alternativu facultas zahrnuje více alternativ, přičemž soud může uložit pouze primární povinnost, ale do rozsudku uvede prohlášení žalobce, že žalovaný může místo plnění přiznaného soudním rozhodnutím poskytnout jiné určité plnění.[11]

Druhy žalob

Žaloby je možné dělit do skupin dle různých kritérií. Starší dělení rozděluje žaloby na petitorní sloužící ochraně vlastnického práva a posesorní směřující k ochraně držby. O žalobách, které mají svůj právní důvod v procesním právu, se někdy mluví jako o žalobách procesních (např. žaloba na neplatnost smíru). Nejvýznamnější dělení žalob využívá jako rozčleňující kritérium obsah petitu. Podle něj se žaloby dělí na žaloby na plnění, žaloby určovací, žaloby konstitutivní a žaloby statusové (poslední uvedené jsou upraveny zákonem o zvláštních řízeních soudních, jelikož řízení o nich bývají řízení nesporná).[12] K těmto druhům se ještě řadí výše uvedené žaloby procesní, které nemají svůj původ v hmotném právu, ale mají svůj základ v procesních předpisech (může jít například o návrh na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí podle § 267).[13] Teorie dále zná například dělení žalob podle žalobního důvodu (věcně-právní, obligačně-právní, smíšené) či právních účinků (žaloby s konstitutivními nebo deklaratorními účinky).[14]

Žaloba na plnění

Jde o nejběžnější druh civilní žaloby. Sleduje se jím odsouzení žalovaného k určitému plnění. Plnění může spočívat v povinnosti něco dát, něco konat, něčeho se zdržet, nebo něco strpět. Případné vyhovující rozhodnutí soudu nezakládá povinnost plnění, tato povinnost musela ve sféře hmotného práva již existovat. Požadované plnění musí být v souladu s hmotným právem.[15]

Žaloba určovací

Touto žalobou se žalobce domáhá vyslovení existence nebo neexistence určitého právního poměru či práva. Rozhodnutí o takové žalobě je rozhodnutím deklaratorním s účinky ex tunc. Zákonným požadavkem podání určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu žalobce na určení existence nebo neexistence práva či vztahu. Naléhavost je dána jednak časovým aspektem (aktuálnost potřeby), tak nemožností domoci se stejného cíle jiným způsobem (zejména žalobou na plnění). Tento druh žalob představuje nástroj preventivní ochrany práv.[16] Naléhavý právní zájem může také v průběhu řízení pominout, pokud je otázka existence práva řešena jako předběžná otázka v jiném řízení.[17]

Žaloba o založení, změnu či zrušení právního poměru (konstitutivní žaloba)

Touto žalobou se žalobce domáhá konstitutivního rozhodnutí, kterým soud založí, změní či zruší právní poměr. Žaloba se musí opírat o výslovné ustanovení zákona. Rozsudky vydané o takových žalobách působí zásadně ex tunc.[18]

Spojování žalobních nároků

Spojování žalobních nároků neboli objektivní kumulace představuje řešení více nároků v rámci jednoho řízení. Takový postup je často žádoucí z hlediska procesní ekonomie. Objektivní kumulace může nastat již v počátku řízení obsažením více nároků v žalobě. Podmínkou je souvislost mezi několika nároky uplatňovanými proti různým žalovaným, případně je možné uplatnit nároky i nesouvisející, pokud jsou vzneseny vůči jednomu žalovanému. K objektivní kumulaci může dojít také spojením věcí soudem ke společnému řízení. Spojit lze pouze věci, u kterých je dána stejná věcná příslušnost a stejné obsazení soudu. Zároveň tyto věci musí být řešeny ve stejném druhu řízení. Objektivní kumulace může nastat i podáním vzájemné žaloby, v řízení se tak bude řešit kromě původně uplatněných nároků také nárok vznesený žalovaným proti žalobci.[19]

Z judikatury:
26 Cdo 1491/2005 - Návrhem na vyklizení bytu opřeným o tvrzení, že žalovaný ho užívá bez právního důvodu, a návrhem na přivolení k výpovědi jsou uplatněny nároky rozdílné; není vyloučeno, aby druhý z nich byl uplatněn pro případ, že původní návrh se ukáže nedůvodným.
21 Cdo 2494/2010 - Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) soudního rozhodnutí.
28 Cdo 1540/2008 - Rozpor mezi žalobním tvrzením a údaji na listinách přiložených k žalobě jako důkaz nelze vyhodnotit jako vadu podání, která by bránila projednání žaloby.

Zdroje

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, 648 s. ISBN: 978-80-7502-298-1.

ZAHRADNÍKOVÁ, Radka. Pojmové znaky civilního procesu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2017, 279 s. ISBN: 978-80-7380-538-8.

ZAHRADNÍKOVÁ, Radka a kol. Civilní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, 579 s. ISBN: 978-80-7380-571-5.

SVOBODA Karel, Žaloba v civilním řízení. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, 312 s. ISBN: 978-80-7357-535-9.

STEINER, V. Základní otázky občanského práva procesního. Praha: Academia, 1981, 365 s.

SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 1627 s. ISBN 978-80-7400-673-9.


  1. ZAHRADNÍKOVÁ, Radka a kol. Civilní právo procesní. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, s. 125.
  2. STEINER, V. Základní otázky občanského práva procesního. Praha: Academia, 1981, s. 64.
  3. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 195-196.
  4. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 196-197.
  5. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 197-198.
  6. § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
  7. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 199-200.
  8. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 200.
  9. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 200-201.
  10. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 201-202.
  11. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 204.
  12. SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 67.
  13. SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 357.
  14. SVOBODA Karel, Žaloba v civilním řízení. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010.
  15. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 205-206.
  16. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 206-208.
  17. SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 355.
  18. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 208-210.
  19. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. Díl první: řízení nalézací. 9. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2018, s. 210-212.
Autoři článku: Adam Kubín (Adam Kubín)