Česká lékařská komora

Z Iurium Wiki

Česká lékařská komora (zkratka ČLK) je nezávislá samosprávná stavovská organizace sdružující všechny lékaře v České republice. Jejím hlavním cílem je zaručení odbornosti a způsobilosti svých členů k výkonu lékařského povolání. Byla zřízená 1. června 1991 zákonem č. 220/1991 Sb. Sídlí v Olomouci, celá řada oddělení a orgánů komory se však nachází na adrese její pražské kanceláře.[1]

ČLK podléhá dohledu Ministerstva zdravotnictví, jakožto ústředního orgánu pro zdravotní služby a jejich poskytovatele, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí,[2] což přímo dopadá na činnost lékařů, které komora obligatorně sdružuje. To může vytvářet určité pnutí při přijímání nových regulativů a jejich hodnocení. Zvláštní zákony (jako např. zákon o zdravotních službách) pak počítají s kompetencemi obou těchto veřejnoprávních subjektů.

Funkce komory

Česká lékařská komora je stavovskou organizací, kterou se dá šířeji definovat jako z části zájmové sdružení, z části samosprávnou veřejnoprávní korporací vykonávající veřejnou správu nad osobami vykonávajícími lékařská povoláni. Bez členství v komoře tato povolání vykonávat nelze. Zákony komoře ukládají, či umožňují provádět následující činnosti.[3]

Dohled nad výkonem povolání členů

Česká lékařská komora dbá, aby její členové vykonávali své povolání v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a interními předpisy komory. Cíle dosahuje pomocí provádění kontroly podle zákona o zdravotních službách, řešení stížnosti na výkon povolání svých členů, a případně uplatněním disciplinární pravomoci podle zákona č. 220/1991 Sb.[4]

Celoživotní vzdělávání

Česká lékařská komora zaručuje odbornost svých členů a potvrzuje splnění podmínek k výkonu lékařského povolání, a to zejména účasti na systému celoživotního vzdělávání a účasti na provádění specializačních zkoušek.[5] Celoživotní vzdělávání lékařů slouží k prohlubování odborné způsobilosti lékaře pro výkon povolání. Komora se podílí se na tvorbě a schvalování vzdělávacích programů specializačního vzdělávání lékařů,[6] vydává závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotních služeb (tzv. clinical guidelines) a ve zdravotnickém výzkumu.[7] Dále pro své členy organizuje vzdělávací akce a klinické stáže.[8] Pro zajištění výše zmíněného, ČLK iniciovala vznik Asociace pro celoživotní vzdělávání.[9]

Seznam členů ČLK

Česká lékařská komora vede seznam svých členů, přičemž jejím členem musí být každý lékař vykonávající lékařské povolání v České republice. V roce 2021 ČLK podle dat OECD sdružovala necelých 45 000 lékařů.[10] Seznam členů je, vyjma některých osobních údajů lékařů, veřejný.[11] ČLK do seznamu zapíše každého, kdo ukončil studium na lékařské fakultě české nebo zahraniční univerzity a je oprávněn k výkonu lékařské praxe v České republice.[12]

Ochrana zájmů a práv členů

Česká lékařská komora prosazuje a hájí práva a profesní zájmy svých členů, včetně zájmů ekonomických. Komora dále chrání profesní čest lékařů a prosazuje řádné podmínky pro výkon lékařského povolání. Členové ČLK mohou využít bezplatného právního poradenství právní kanceláře ČLK, ve věcech spjatých s výkonem lékařského povolání.[13]

Další funkce

Mezi další důležité funkce ČLK patří účast na jednání při tvorbě sazebníků lékařských výkonů, a účast na výběrových řízeních na vedoucí místa ve zdravotnictví.[14]

ČLK dále vydává magazín Naše zdravotnictví, určený široké veřejnosti. Pro veřejnost odbornou pak časopis Tempus Medicorum. Komora také uděluje ocenění Rytíř českého lékařského stavu a Čestnou medaili ČLK.[1]

Struktura komory

Organizace na okresní úrovni

Základním článkem české lékařské komory jsou okresní sdružení lékařů a obvodní sdružení lékařů v hlavním městě Praze (dále jen "okresní sdružení ").[15] Okresní sdružení mají tyto orgány:

  • okresní shromáždění členů,
  • představenstvo okresního sdružení,
  • čestnou radu okresního sdružení,
  • revizní komisi okresního sdružení.[16]

Okresní shromáždění členů je nejvyšším orgánem okresního sdružení, mohou se jej účastnit všichni členové zapsáni v seznamu vedeném okresním sdružením. Okresní shromáždění mezi jinými volí svého zástupce na sjezdu delegátů, představenstvo okresního sdružení a jeho předsedu, čestnou radu a revizní komisi okresního sdružení.[17]

Představenstvo okresního sdružení, jakožto řídící a výkonný orgán okresního sdružení, hospodaří s jeho majetkem, registruje a vede seznam jeho členů, a spolupracuje se státními orgány.[18]

Čestná rada okresního sdružení vykonává disciplinární pravomoc. V případě porušení povinnosti člena komory může uložit důtku či pokutu.[19]

Revizní komise okresního sdružení se zabývá kontrolou činnosti okresního sdružení, pozastavuje rozhodnutí představenstva pro rozpor s právními nebo interními předpisy, podává návrhy na zahájení disciplinárního řízení.[20]

Organizace na celostátní úrovni

Nejvyšším orgánem komory je sjezd delegátů, který mezi jinými tvoří interní předpisy komory, schvaluje rozpočet komory a volí a odvolává:

  • představenstvo komory – její řídící a výkonný orgán, který zejména svolává sjezd delegátu, hospodaří s majetkem komory a vede seznam členů;
  • prezidenta komory – který zastupuje komoru navenek a svolává a řídí jednání představenstva komory;
  • revizní komisi komory – která kontroluje činnost komory a pozastavuje výkon rozhodnutí prezidenta a okresních shromáždění pro rozpor se zákonem nebo interními předpisy komory;
  • čestnou radu komory –  která vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory, tj. ukládá disciplinární opatření za závažné porušení povinnosti člena komory, dále také rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím čestných rad okresních sdružení.[21] Opravným prostředkem proti rozhodnutí čestné rady lékařské komory je správní žaloba.[22] [23]
  1. ↑ 1,0 1,1 Česká lékařská komora. https://www.lkcr.cz/
  2. ↑ § 10 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  3. ↑ Hendrych, D. Správní právo. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 690.
  4. ↑ zákon č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  5. ↑ § 2 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  6. ↑ § 5 odst. 5 zákona č. 95/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.
  7. ↑ § 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  8. ↑ § 4 Stavovského předpisu č. 16 České lékařské komory.
  9. ↑ Preambule Stavovského předpisu č. 16 České lékařské komory.
  10. ↑ Health Workforce Migration: Migration of doctors [online]. OECD [cit. 14. 12. 2022]. https://stats.oecd.org/
  11. ↑ § 6a odst. 9 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  12. ↑ § 4 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  13. ↑ O činnosti právní kanceláře [online]. Česká lékařská komora [cit. 14. 12. 2022]. https://www.lkcr.cz/o-cinnosti-pravniho-oddeleni
  14. ↑ § 2 odst. 2 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  15. ↑ § 10 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  16. ↑ § 10 odst. 2 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  17. ↑ § 11 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  18. ↑ § 12 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  19. ↑ § 13 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  20. ↑ § 14 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  21. ↑ § 15-19 zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
  22. ↑ Podání stížnosti, na koho a kde lze stížnost podat [online]. Český lékařská komora [cit. 5. 1. 2023]. https://www.lkcr.cz/problematika-stiznostni-agendy
  23. ↑ Jedná se o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 soudního řádu správního, o kterých v prvním stupni rozhodují specializované (správní) senáty krajských soudů.
Autoři článku: R. Molinek (Robert Molinek)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Česká_lékařská_komora&oldid=609942“