|
|
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| − | Ústava je základním zákonem státu, který je v ČR účinný již od 1. 1. 1993, tedy ode dne, kdy se ČR stala samostatným státním útvarem. Ústava je odrazem dosaženého konsenzu ve společnosti mezi hlavními silami účastněnými na tvorbě a přijímání ústavy, je výsledkem různorodých sil a kompromisů, má zabránit vnitřní rozpornosti, hodnoty musí být konzistentní, provázané a mají tvořit jeden celek.
| + | == ÚSTAVA == |
| | | | |
| − | == Funkce ústavy == | + | === Ústavní právo === |
| − | Právní – základní funkce ústavy – legitimace k výkonu státní moci, reprezentace, integrace, kontrola výkonu moci ve státě a společnosti
| + | – je právním odvětvím veřejného práva, kdy předmětem zájmu, tohoto odvětví, je '''ústava a její výklad.''' |
| − | Politická – základní pravidla „hry“ o moc
| |
| − | Ideologická – v ústavě je zakotveno zaměření daného státu, jakým směrem „půjde“
| |
| − | Kulturní – právní, politická kultura národa, ale i obecné kulturní hodnoty a povaha národa
| |
| − | Konstitucionalismus
| |
| − | Psaná ústava vzniká z mnoha zdrojů
| |
| − | Myšlenka společenské smlouvy – výraz suverenity lidu a likvidace absolutismu
| |
| − | Teorie dělby moji, jako institucionální záruka svobody jedince
| |
| − | Vítězství představy psaného dokumentu nad nepsaným obyčejem
| |
| − | Teorie egalitarismu a liberalismus – myšlenka rovnosti a svobody lidské bytosti
| |
| − | V plné formě se moderní stát s ústavou začíná projevovat až koncem 18. Století (VFR, vznik USA)
| |
| | | | |
| − | == Struktura ústavy == | + | == Ústava == |
| − | Podoba uspořádání prvků ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma)
| + | – jedná se o základní '''zákon''' státu, '''nejvyšší právní síly'''. |
| − | Struktura je tvořena:
| |
| − | Ústavní normy – základní prvek obsahu
| |
| − | Ústavní instituty – soustřeďují ústavní normy, které ustanovují určitý institut
| |
| − | Ústavní systém – uspořádaný soubor všech ústavních norem jako ústavně zakotvených pravidel chování
| |
| − | Vnitřní struktura ústavy:
| |
| | | | |
| − | Nadpis ústavy – umožňuje identifikaci ústavy v právním řádu (evidenční číslo, ročník a titul – základní zákon nebo jiné)
| + | == Rozeznáváme ústavy: == |
| − | Systematika ústavy – systém norem a institutů tvořící základ systému práva ve státě (články)
| |
| − | Vyšší právní síla – vyjadřuje, že právní předpisy jsou hierarchicky uspořádány, že nemají stejnou úroveň (nižší předpis nesmí odporovat vyššímu)
| |
| − | Ústavodárná procedura – možnosti, jak měnit ústavu
| |
| − | Jazyk a délka ústavy
| |
| − | Obsahové náležitosti ústavy
| |
| − | Vztah státu a jednotlivce (základní práva a svobody,…)
| |
| − | Území státu a občanství
| |
| − | Rámec výkonu moci (zřízení orgánů, dělba moci)
| |
| − | Tvorba práva, struktura právního řádu
| |
| − | Mezinárodní vztahy
| |
| − | Územní vyčlenění – vertikální dělba moci
| |
| − | Symbolika státu
| |
| − | Cíle a hodnoty státu
| |
| − | Ustanovení o organizaci a činnosti státu:
| |
| | | | |
| − | Normy zřizující a rušící stát jako takový – základní ustanovení každého základního zákona
| + | ==== Psané ==== |
| − | Normy určující území a obyvatelstvo – každá ústava vymezuje hranice, vnitřní členění státu, pravidla získání státního občanství
| + | – ústava je obsažena v jednom, nebo více '''psaných zákonech''' |
| − | Normy upravující otázku výkonu státní moci – nejobsáhlejší složka ústav, dělba státní moci, nositelé státní moci
| |
| − | Normy určující charakter právního řádu – normy operativní, nakládání s právními předpisy a výstavba právního řádu
| |
| − | Normy upravující členění státní organizace a státu – zejména se týká federace, vztah mezi federací a členskými státy
| |
| − | Ústavní normy symbolizující stát – preambule, státní symboly, určení hlavního města
| |
| | | | |
| − | == Členění Ústavy ČR == | + | ==== Nepsané ==== |
| − | Ústava ČR se člení na preambuli a 8 hlav. V době jejího přijetí obsahovala 113 článků, ale čl 103 byl vypuštěn (s účinností od 1. 1. 2000 - ÚZ č. 347/1997 Sb.). Články jsou dále členěny na odstavce a písmena. Formální strukturou Ústavy je její vnitřní uspořádání, posloupnost jejích částí, členění a rozdělení textu.
| + | - ústava je tvořena '''jinými normami práva''', jako jsou zvyklosti (obyčeje), soudní precedenty, ústavní konvence - př. Velká Británie |
| | | | |
| − | === Systematika Ústavy === | + | ==== Flexibilní ==== |
| − | * Preambule
| + | – pružné - ústavu lze změnit stejným způsobem, jako '''obyčejný zákon''' |
| − | * Základní ustanovení (čl. 1-14)
| |
| − | * [[Moc zákonodárná]] (čl. 15-53)
| |
| − | * [[Moc výkonná]] (prezident: čl. 54-66; vláda: čl. 67-80)
| |
| − | * [[Moc soudní]] (čl. 81-96, [[Ústavní soud]]: čl. 83-89; soudy: čl. 90-96)
| |
| − | * [[Nejvyšší kontrolní úřad]] (čl. 97)
| |
| − | * [[Česká národní banka]] (čl. 98)
| |
| − | * [[Územní samospráva]] (čl. 99-105)
| |
| − | * Přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106-113)
| |
| | | | |
| − | == Koncepce demokratického právního státu == | + | ==== Rigidní ==== |
| − | * založena na vázanosti státu právem, na podřízení činnosti státu Ústavě a publikovaným zákonům na jejím základě, které nepůsobí retroaktivně, zajišťují kontrolované fungování odpovědných orgánů veřejné moci
| + | – tuhé – ústavu lze změnit '''složitějším způsobem''', než u obyčejných zákonů, např. je možno ji vázat na referendum, na vyšší počet potřebných hlasů ke schválení nebo na pravidlo, že ústava smí být změněna jen jednou, za pevně daný počet let, případně - změna musí být schválena nadpoloviční většinou… |
| − | * stát zároveň zajišťuje všem jednotlivcům rovnost svobody v právním smyslu
| |
| − | * vázanost státní moci úctou k právům a svobodám člověka a občana a jejich soudní ochrana
| |
| − | * státní moc lze uplatňovat v mezích, v případech a způsoby které stanoví zákon
| |
| − | * služba státní moci všem občanům
| |
| − | * každý může činit to, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá
| |
| − | * zákaz újmy na právech pro uplatňování základních práv a svobod
| |
| − | * oddělení politických stran a hnutí od státu a jejich volná soutěž respektující základní demokratické principy
| |
| − | * kontrola ústavnosti a zákonnosti
| |
| − | * politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny a respektují ochranu menšin
| |
| − | * právo na přístup k nezávislému soudu
| |
| − | * znaky: demokracie a suverenita lidu, [[Legalita|legalita]] a [[Legitimita|legitimita]], dělba moci, svrchovanost ústavy a zákonů, právní jistota, ústavní princip rovnosti, úcta k lidským právům a existence záruk základních práv a svobod
| |
| | | | |
| − | == Preambule == | + | == Význam ústavy == |
| − | * "My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,v čase obnovy samostatného českého státu,
| |
| − | věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky"
| |
| − | * Je úvodní, vstupní částí k Ústavě. Obsahuje 2 části: rekapitulační a programově manifestační (proklamační). Je prostředkem výkladu Ústavy, je neoddělitelnou součástí ústavy, zdůrazňuje občanský princip. Není zde zmínění o Bohu – ČR je laický stát s náboženskou neutralitou, nesmí se vázat na žádnou ideologii. Obsahuje princip rovnoprávnosti a úcty k lidským právům a svobodám. Hlavním autorem je Václav Havel.
| |
| | | | |
| − | == Základní ustanovení ==
| + | – dvojího druhu: |
| − | *Čl. 1
| |
| − | (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
| |
| | | | |
| − | (2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
| + | ==== Materiální význam ==== |
| | + | – předmětem ÚP z materiálního hlediska, je především materie – tj.'''určitý písemný akt''', případně souhrn aktů nebo ústavních obyčejů, které prohlašují základní práva občanů, formu vlády, organizaci, kompetence, vzájemné vztahy orgánů. Patří zde také státní symbolika a hlavní město. |
| | | | |
| − | * základní článek s ústavní charakteristikou státu
| + | Materiální ústava obsahuje pouze '''ústavní normy'''. |
| − | * Česká republika = název i forma státu
| |
| − | * suverenita – výlučnost, nezávislost, neomezenost státní moci; není součástí jiného státu, moc je nedělitelná, nemůže být beze změny ústavy přenesena na nadnárodní orgány
| |
| − | * jednotný stát – vylučuje jiné státní uspořádání, území se může členit, ale nesmí vzniknout jednotky se státní povahou
| |
| | | | |
| | + | ==== Formální význam ==== |
| | | | |
| − | * Čl. 2
| + | –,,předmětem ÚP z formálního hlediska jsou '''právní normy nejvyšší právní síly |
| − | (1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné,výkonné a soudní. | + | ''' |
| | + | Soubor těchto právních norem nejvyšší právní síly může být obsažen: |
| | + | v jednom právním předpise - ústava '''monolegální''' (Slovensko) |
| | + | ve více právních předpisech - ústava '''polylegální''' (ČR, Jugoslávie, Rakousko) “<sup>1</sup> |
| | | | |
| − | (2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
| + | Formální ústava může obsahovat '''normy, které nemají ústavní charakter''', ale v tomto případě, záleží na výkladu zákonodárce. |
| | | | |
| − | (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
| + | == Klasifikace ústavy == |
| | | | |
| − | (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
| + | – dvojího druhu: |
| | | | |
| − | * Lid je zdrojem veškeré státní moci – legitimace moci, svrchovanost lidu
| + | ==== Právní klasifikace ==== |
| − | * vláda lidu, lidem, pro lid
| + | - (de jure) - ,,ústava jako základní zákon, který spočívá v '''závazné právní regulaci''' fundamentálních společenských vztahů, které vyjadřují povahu daného státu a společnosti a pomáhají regulovat konflikty, které tuto povahu trvale narušují (snaha získat stát i státní moc pro sebe). “<sup>2</sup> |
| − | * žádná část lidu nemůže být vyloučena a nikdo si nemůže přisvojit část moci jako výlučnou
| |
| − | * lid má prvotní kreační pravomoc, není od jiného orgánu odvozena
| |
| − | * lid vykonává moc přímo nebo prostřednictvím volených zástupců
| |
| − | * suverénní lid je mocí ustavující
| |
| − | * právo na odpor proti státní moci, která jeho suverenitu potlačuje
| |
| | | | |
| − | * Čl. 3
| + | ==== Faktická klasifikace ==== |
| − | Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
| + | - (de facto) - ,,kdy ústavní normy jsou významnou součástí politických norem a vyjadřují i '''základní politická pravidla''' hry o moc. “<sup>3</sup> |
| | | | |
| − | * Čl. 4
| + | === Funkce ústavy === |
| − | Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
| |
| | | | |
| − | * Čl. 5
| + | ==== Právní ==== |
| − | Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
| + | - je to '''zákon''' nejvyšší právní síly, hlavní pramen práva, je základem celého systému právní regulace ve státu, je to zákon zákonů. |
| | | | |
| − | * Čl. 6
| + | ==== Politická ==== |
| − | Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
| + | - ústava určuje zřízení státu, určuje vztahy s jednotlivými občany a s jejich skupinami, zároveň je '''právním základem politického systému''', všechny politické síly se vytvářejí a fungují na základě pravidel, která jsou ustanovena v ústavě. |
| | | | |
| − | * Čl. 7
| + | ==== Kulturní ==== |
| − | Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
| + | - ,,podle které vyjadřují '''právní a politickou kulturu společnosti''', ale i obecné kulturní hodnoty a povahu národa.“<sup>4</sup> |
| | | | |
| − | * Čl. 8
| + | == Struktura ústavy == |
| − | Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.
| |
| − | | |
| − | * Čl. 9
| |
| − | (1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
| |
| − | | |
| − | (2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
| |
| − | | |
| − | (3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
| |
| − | | |
| − | * Čl. 10
| |
| − | Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
| |
| − | | |
| − | * Čl. 10a
| |
| − | (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
| |
| − | | |
| − | (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
| |
| | | | |
| − | * Čl. 10b
| + | ,,Podoba uspořádání prvků ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma).“<sup>5</sup> |
| − | (1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a. | |
| | | | |
| − | (2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.
| + | Dělí se na: |
| | | | |
| − | (3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.
| + | 1) '''Úvodní část''' = preambule - Jsou zde charakterizovány cíle ústavy, historické podmínky za kterých je ústava přijímána. Je součástí ústavního dokumentu a hlavní význam je při výkladu textu, má interpretační význam |
| | | | |
| − | * Čl. 11
| + | 2) '''Vlastní ústavní text''' - členění bývá různé. |
| − | Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.
| + | |
| | + | 3) '''Závěrečná ustanovení''' - změny ústavy, za jakých podmínek může být ústava změněna. |
| | | | |
| − | * Čl. 12
| + | 4) '''Přechodná ustanovení''' - kdy ústava nabývá platnosti, kdy nabývá účinnosti a procedura vlastní změny |
| − | (1) Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
| |
| | | | |
| − | (2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.
| + | 5) '''Přílohy''' - nejsou moc obvyklé |
| | | | |
| − | * Čl. 13
| + | == Odkazy == |
| − | Hlavním městem České republiky je Praha.
| |
| | | | |
| − | * Čl. 14
| + | <sup>1.</sup>Dostupné na: http://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/pfuk/ustavko/zkouska/otazka-1 |
| − | (1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
| |
| | | | |
| − | (2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon.
| + | <sup>2. 3. 4.</sup>FILIP, Jan, Jan SVATOŇ a Kateřina ŠIMÁČKOVÁ. Státověda: učební text pro bakalářské studium. 3., nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. ISBN 978-80-210-7988-5. |
| | | | |
| − | <ref>JIRÁSEK Jiří a kol. - Ústavní základy organizace státu</ref> | + | <sup>5.</sup> Dostupné na: http://wiki.iurium.cz/index.php?title=%C3%9Astava#Struktura_.C3.BAstavy |
ÚSTAVA
Ústavní právo
– je právním odvětvím veřejného práva, kdy předmětem zájmu, tohoto odvětví, je ústava a její výklad.
Ústava
– jedná se o základní zákon státu, nejvyšší právní síly.
Rozeznáváme ústavy:
Psané
– ústava je obsažena v jednom, nebo více psaných zákonech
Nepsané
- ústava je tvořena jinými normami práva, jako jsou zvyklosti (obyčeje), soudní precedenty, ústavní konvence - př. Velká Británie
Flexibilní
– pružné - ústavu lze změnit stejným způsobem, jako obyčejný zákon
Rigidní
– tuhé – ústavu lze změnit složitějším způsobem, než u obyčejných zákonů, např. je možno ji vázat na referendum, na vyšší počet potřebných hlasů ke schválení nebo na pravidlo, že ústava smí být změněna jen jednou, za pevně daný počet let, případně - změna musí být schválena nadpoloviční většinou…
Význam ústavy
– dvojího druhu:
Materiální význam
– předmětem ÚP z materiálního hlediska, je především materie – tj.určitý písemný akt, případně souhrn aktů nebo ústavních obyčejů, které prohlašují základní práva občanů, formu vlády, organizaci, kompetence, vzájemné vztahy orgánů. Patří zde také státní symbolika a hlavní město.
Materiální ústava obsahuje pouze ústavní normy.
Formální význam
–,,předmětem ÚP z formálního hlediska jsou právní normy nejvyšší právní síly
Soubor těchto právních norem nejvyšší právní síly může být obsažen:
v jednom právním předpise - ústava monolegální (Slovensko)
ve více právních předpisech - ústava polylegální (ČR, Jugoslávie, Rakousko) “1
Formální ústava může obsahovat normy, které nemají ústavní charakter, ale v tomto případě, záleží na výkladu zákonodárce.
Klasifikace ústavy
– dvojího druhu:
Právní klasifikace
- (de jure) - ,,ústava jako základní zákon, který spočívá v závazné právní regulaci fundamentálních společenských vztahů, které vyjadřují povahu daného státu a společnosti a pomáhají regulovat konflikty, které tuto povahu trvale narušují (snaha získat stát i státní moc pro sebe). “2
Faktická klasifikace
- (de facto) - ,,kdy ústavní normy jsou významnou součástí politických norem a vyjadřují i základní politická pravidla hry o moc. “3
Funkce ústavy
Právní
- je to zákon nejvyšší právní síly, hlavní pramen práva, je základem celého systému právní regulace ve státu, je to zákon zákonů.
Politická
- ústava určuje zřízení státu, určuje vztahy s jednotlivými občany a s jejich skupinami, zároveň je právním základem politického systému, všechny politické síly se vytvářejí a fungují na základě pravidel, která jsou ustanovena v ústavě.
Kulturní
- ,,podle které vyjadřují právní a politickou kulturu společnosti, ale i obecné kulturní hodnoty a povahu národa.“4
Struktura ústavy
,,Podoba uspořádání prvků ústavy mezi sebou (vnitřní struktura) a jejich vystupování navenek vůči jiným právním předpisům (vnější forma).“5
Dělí se na:
1) Úvodní část = preambule - Jsou zde charakterizovány cíle ústavy, historické podmínky za kterých je ústava přijímána. Je součástí ústavního dokumentu a hlavní význam je při výkladu textu, má interpretační význam
2) Vlastní ústavní text - členění bývá různé.
3) Závěrečná ustanovení - změny ústavy, za jakých podmínek může být ústava změněna.
4) Přechodná ustanovení - kdy ústava nabývá platnosti, kdy nabývá účinnosti a procedura vlastní změny
5) Přílohy - nejsou moc obvyklé
Odkazy
1.Dostupné na: http://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/pfuk/ustavko/zkouska/otazka-1
2. 3. 4.FILIP, Jan, Jan SVATOŇ a Kateřina ŠIMÁČKOVÁ. Státověda: učební text pro bakalářské studium. 3., nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2015. ISBN 978-80-210-7988-5.
5. Dostupné na: http://wiki.iurium.cz/index.php?title=%C3%9Astava#Struktura_.C3.BAstavy
