Zásada autonomie vůle

Z Iurium Wiki

Zásada autonomie (svébytnosti, samostatnosti) vůle je spolu se zásadou rovného postavení subjektů soukromého práva jednou z vedoucích zásad soukromého práva. Spočívá v tom, že je ponecháno jen na vůli jedince, zda do právního vztahu vstoupí či nikoli, a pokud ano, jaké budou podrobnosti tohoto vztahu.[1]

Zásada autonomie vůle se skládá ze čtyř svobod:[2]

  • svoboda volby do právního vztahu vstoupit či nevstoupit (svoboda právně nejednat),
  • svoboda volby adresáta právního jednání,
  • svoboda volby obsahu právního jednání.
  • svoboda volby formy právního jednání (např. písemná či ústní).


  1. ↑ FIALA, Josef a Milan KINDL. Občanské právo hmotné. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s. 44. ISBN 978-80-7380-228-8.
  2. ↑ DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 34-37. ISBN 978-80-7478-325-8.
Autoři článku: Antonin (Marek Tesař)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Zásada_autonomie_vůle&oldid=48353“