Opatrovnictví nad nezletilými

Z Iurium Wiki

Podstata a vznik

Opatrovnictví nezletilého nikoliv plně svéprávného dítěte (§ 943-952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“) je součástí širšího institutu opatrovnictví. Opatrovnictví obecně je „institut náhradní právní ochrany osoby, která si některé své právní záležitosti sama obstarat nemůže buď vůbec, či pouze způsobem nedostatečným, a to z nejrůznějších důvodů“.[1] Opatrovnictví vzniká usnesením, tedy rozhodnutím soudu, a to v nesporném řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Pojem opatrovnictví zná hmotné i procesní soukromé právo.[2]

OZ upravuje v § 465 a násl. opatrovnictví člověka a v § 486 a násl. opatrovnictví právnické osoby. Zvláštní právní úprava opatrovnictví nezletilého ne plně svéprávného dítěte lze nalézt teprve ve druhé části OZ v § 943-952. Tato ustanovení jsou k opatrovnictví člověka ve vztahu lex specialis.[3]

Hlavním účelem opatrovnictví nezletilého ne plně svéprávného dítěte je právní ochrana zájmů a práv dítěte pro konkrétní případ, jelikož dítěti jinak právní ochrana neschází.[4]

Oproti poručníkovi je opatrovník povolán pouze k výkonu jen některých složek rodičovské odpovědnosti, a to takových, které jsou výslovně určené rozhodnutím soudu, který opatrovníka ustanovil.[5] Opatrovník je tak ustanoven pouze pro výkon některých práv a povinností zákonných zástupců dítěte v rozsahu stanoveném v soudním rozhodnutí.[6]

Opatrovník není zákonným zástupcem dítěte a nedochází (na rozdíl od osvojení) k žádné statusové změně.[7]

Prameny

Obecná východiska lze najít v Ústavě České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a Listině základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.). V Ústavě České republiky lze nalézt zdůraznění úcty k lidské důstojnosti a k lidským právům, a to v Preambuli. Zmínit lze i čl. 2 odst. 4 či čl. 4 Ústavy ČR. Z Listiny je to pak např. čl. 6 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a zejm. čl. 32 týkající se ochrany rodiny, rodičovství a zvláštní ochrany dětí.

Konkrétní úpravu opatrovnictví nad nezletilými ne plně svéprávnými dětmi upravuje již výše zmíněný OZ, a to zejm. v § 943 a násl.

Z procesních předpisů je pramenem zejm. zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „ZŘS“), který v § 466 a násl. upravuje řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve kterém soud o opatrovnictví nad nezletilými rozhoduje. Subsidiárním pramenem je pak zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Druhy

Druhy opatrovnictví nad nezletilými ne plně svéprávnými dětmi částečně vyplývají z důvodů pro jmenování opatrovníka upravených v § 943 OZ. Nastane-li některý z těchto důvodů, soud musí opatrovníka dítěti jmenovat.[8]

Doktrína rozlišuje tyto níže uvedené druhy opatrovníků:[9]

Kolizní opatrovník

Kolizní opatrovník je jmenován soudem pro případ, hrozí-li střet (kolize) zájmů dítěte a jiné osoby. Pro jmenování kolizního opatrovníka stačí jen pouhá potenciální hrozba střetu zájmů, a tedy není nutné, aby střet zájmů skutečně nastal.[10] To ostatně vyplývá i z dikce ustanovení § 892 odst. 3 OZ. Střet zájmů může hrozit či nastat mezi dítětem a jeho zástupcem nebo mezi dětmi týchž rodičů.[11] Dříve jmenovaná situace obvykle nastává v rámci právního jednání, při kterém by měl zástupce dítěte (rodič, poručník, příp. opatrovník) jednat jak sám za sebe, tak jako zákonný zástupce za dítě.[12] Jedná se např. o případ uzavření darovací či kupní smlouvy, kdy na jedné straně vystupuje dítě a na druhé straně jeho rodiče.[13] Dále lze jmenovat případ, kdy probíhá řízení o pozůstalosti a dítě je dědicem vedle zákonného zástupce.[14] Příkladem střetu zájmů mezi dětmi zastoupenými totožným zákonným zástupcem může být dědění obou sourozenců v témže řízení o pozůstalosti, nebo uzavření kupní smlouvy mezi nezletilými sourozenci, přičemž rodič jako zákonný zástupce obou dětí by uzavíral smlouvu za obě strany.[15] Kolizního opatrovníka jmenuje soud i v řízeních péče soudu o nezletilé (§ 466 a násl. ZRŠ), v řízení o určení nebo popření otcovství nebo v řízení o osvojení (§ 443 ZŘS).[16]

Opatrovník pro nečinnost zákonného zástupce

Tento opatrovník je jmenován, nehájí-li zákonný zástupce zájmy dítěte dostatečně. Jeho nečinnost přitom musí dosahovat takové intenzity, že ohrožuje zájmy či práva dítěte.[17] Je přitom irelevantní, zda se jedná o prostou nevědomost nebo nedostatek zájmu k dítěti.[18] Soud by měl případně zvážit i omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti.[19]

Opatrovník jmenovaný pro důvody, které zákon stanoví výslovně

Opatrovník při omezení rodičovské odpovědnosti, popřípadě při omezení výkonu rodičovské odpovědnosti

Tento opatrovník je dítěti jmenován v případě, kdy došlo k omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu (§ 878 odst. 3 OZ), a přitom zde není druhý rodič, který by mohl v tomto rozsahu omezení rodičovskou odpovědnost vykonávat.[20]

Opatrovník v řízení o osvojení ustanovený k udělení souhlasu k osvojení za rodiče

Podle § 809 OZ je k osvojení nutný mj. souhlas rodičů. Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně. Zákon upravuje určité výjimky, kdy souhlasu rodiče není třeba. Tyto jsou stanoveny za účelem ochrany práv a zájmů dítěte.[21] Jedná se o případy nezájmu o dítě (soud rozhodl, že k osvojení není třeba souhlasu obou rodičů § 819 odst. 1 ve spojení s § 821 odst. 2 OZ, nebo došlo ke zbavení rodičovské odpovědnosti  § 871 ve spojení s § 873 OZ), neschopnosti rodiče projevit svoji vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, a to v důsledku nikoli přechodné duševní poruchy, přičemž rodiči nebyla soudem omezena svéprávnost co do udělení souhlasu s osvojením (§ 818 odst. 1 písm. b) OZ), či se rodič zdržuje na neznámém místě, a toto místo se nepodařilo najít ani při vynaložení potřebné pečlivosti (§ 818 odst. 1 písm. c) OZ).[22]

Opatrovník v řízení o osvojení, který uděluje souhlas za dítě

Jestliže dítě nedosáhlo věku alespoň dvanácti let, dává dle § 807 odst. 1 OZ jménem dítěte souhlas s jeho osvojením opatrovník.

Kolizní opatrovník v řízení o osvojení

Potřeba kolizního opatrovníka v řízení o osvojení vyplývá z podstaty věci z úpravy zastoupení dítěte (§ 892 odst. 3 OZ) a úpravy opatrovnictví dítěte (§ 943 OZ).

Opatrovník pro správu jmění dítěte

Opatrovníka pro správu jmění dítěte jmenuje soud v případě, že bude třeba chránit majetkové zájmy a práva dítěte.[23] Je nutné zdůraznit, že i rodič v rámci své rodičovské odpovědnosti má povinnosti a práva spravovat jmění dítěte (§ 858 OZ). Rovněž i „běžnému“ opatrovníkovi může příslušet obvyklá správa jmění (srov. § 461 OZ).[24] Opatrovníkovi pro správu jmění dítěte však náleží zvláštní postavení vymezené v § 948 až 952 OZ. Může být ustanoven buď namísto rodiče, nebo vedle něj.[25] Namísto rodiče je ustanoven v případě, kdy soud omezí rodičovskou odpovědnost v oblasti správy jmění dítěte a není zde druhý rodič, který by mohl jmění dítěte spravovat (srov. § 878 odst. 3 OZ), nebo pokud dojde k prohlášení konkursu na majetek rodiče a není zde druhý rodič, který by mohl o jmění dítěte pečovat (srov. § 901 odst. 1 OZ).[26] Vedle rodiče, příp. poručníka bude opatrovník pro správu jmění dítěte stanoven dle § 905 OZ v případě, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, přičemž nedošlo k omezení rodičovské odpovědnosti v oblasti péče o jmění dítěte.[27] Podle § 905 odst. 1 OZ ustanovení takového specifického opatrovníka vždy způsobí omezení výkonu rodičovské odpovědnosti v rozsahu, ve kterém na něj byla správa jmění dítěte přenesena.[28]

Opatrovník pro jiné důvody

Opatrovníka pro jiné důvody soud jmenuje, jestliže je to v zájmu dítěte a jeho ochrany zapotřebí. Jedná se o další (jiné než výše zmíněné) důvody. Příkladem může být dlouhodobá nemoc rodiče jakožto jediného zákonného zástupce dítěte a ustanovení opatrovníka pro určitá právní jednání, přičemž nejsou splněny podmínky pro pozastavení rodičovské odpovědnosti,[29] nebo situace spojená s utajeným porodem.[30]

Zánik

Opatrovnictví nad nezletilými ne plně svéprávnými dětmi zaniká podobně jako poručenství, a to vzhledem k § 944 OZ, který pro opatrovnictví stanoví přiměřené použití ustanovení o poručenství.

Zánik opatrovnictví lze rozlišit na absolutní a relativní.[31]

Absolutní zánik opatrovnictví nastává, pokud odpadnou důvody pro ustanovení opatrovníka a dítě již osobu opatrovníka nepotřebuje.

  • V případě, kdy je opatrovník jmenován pouze pro určité právní jednání či pro účely nějakého řízení (opatrovnictví ad hoc), zaniká jeho funkce splněním účelu ex lege (např. nabytím právní moci rozsudku o osvojení).[32]
  • Pokud opatrovník nebyl jmenován jen k určitému právnímu jednání, zprostí soud opatrovníka jeho funkce i tehdy, netrvá-li potřeba, která vedla k jeho jmenování (§ 947 OZ). Toto ustanovení se týká především dlouhodobého opatrovnictví (obvykle v případě omezení rodičovské odpovědnosti jediného žijícího rodiče).[33] Potřeba opatrovníka tak zanikne např. v případě odpadnutí překážky, pro kterou byl rodič v rodičovské odpovědnosti omezen (§ 878 odst. 3 OZ).[34]
  • Ustanovení § 947 OZ se naplní i určením rodičovství dítěte, nabytím plné svéprávnosti dosud nezletilého rodiče.[35] Případně se jedná i o osvojení.
  • Opatrovnictví absolutně zaniká z povahy věci i smrtí dítěte, nabytím plné svéprávnosti dítěte či uplynutím doby, na kterou byl opatrovník jmenován.

Relativní zánik opatrovnictví znamená, že stále existují důvody pro to, aby mělo dítě opatrovníka, avšak konkrétně jmenovaný opatrovník tuto funkci již nemůže vykonávat. V tomto smyslu by se mělo spíše hovořit o zániku opatrovnické funkce určitého opatrovníka. Dítěti bude muset soud jmenovat opatrovníka nového.

  • K relativnímu zániku může dojít v případě, že opatrovník nebude řádně plnit své povinnosti vyplývající z jeho funkce a soud jej funkce zbaví.[36]
  • Opatrovnická funkce může zaniknout také pakliže se opatrovník své funkce sám vzdá, anebo z povahy věci smrtí opatrovníka. Do doby, než soud jmenuje nového opatrovníka, funkce přechází na veřejného opatrovníka, což je v případě nezletilých orgán sociálně-právní ochrany dětí (§ 930 odst. 2, § 929 ve spojení s § 944 OZ a § 17 písm. a) ZSPOD).[37]
  1. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 147.
  2. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 301.
  3. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 143.
  4. ↑ Ibidem, s. 144.
  5. ↑ Polišenská, P. Rodinné právo – právní postavení dítěte. Praha: Wolters Kluwer, 2019, s. 269.
  6. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 144.
  7. ↑ Ibidem.
  8. ↑ Ibidem.
  9. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 308 a násl.
  10. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 144.
  11. ↑ Ibidem.
  12. ↑ Ibidem, s. 144-145.
  13. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 309.
  14. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 145.
  15. ↑ Ibidem.
  16. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 309.
  17. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 145.
  18. ↑ Ibidem.
  19. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 309.
  20. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 145.
  21. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 310.
  22. ↑ Ibidem.
  23. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 147.
  24. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 943.
  25. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 147.
  26. ↑ Ibidem.
  27. ↑ Ibidem.
  28. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, s. 943.
  29. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 309.
  30. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 146.
  31. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 313.
  32. ↑ Ibidem.
  33. ↑ Petrov, J., Výtisk, M., Beran., V. a kolektiv. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.
  34. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, s. 1105.
  35. ↑ Petrov, J., Výtisk, M., Beran., V. a kolektiv. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace).
  36. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání, s. 313.
  37. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, s. 1105.
Autoři článku: AV
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Opatrovnictví_nad_nezletilými&oldid=2189493“