Komise

Obecně

§ 2455: „Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.“ Jedná se o případy nepřímého zastoupení. 2 smluvní strany:

1. komisionář – příkazník
2. komitent – příkazce

Komisionář má povinnost na účet komitenta vlastním jménem obstarat záležitost. Nevystupuje tak, že chodí a říká, že jedná za Karla Opičku, ale jedná sám za sebe (§ 2461). Hovořilo se také o tajné nebo utajené plné moci, protože třetím osobám nemusí být zjevné, že jedná na účet někoho jiného. Dnes se používají komisionářské smlouvy např. u obchodníků s cennými papíry a jejich klienty, protože když máme nějaké zaknihované cenné papíry a prodáváme je na regulovaném trhu, tak nepřijdeme na burzu a neříkáme, já jsem Vašek a prodávám na burze 50tis. akcií ČEZu. Ale máme smlouvu s obchodníkem s cennými papíry a ten pak na burze vystupuje jako nepřímý zástupce klienta. Povinnost komitenta je platit mu za to odměnu => úplatná smlouva, komisionáři vzniká právo na odměnu. Př. Uzavřu-li s někým komisionářskou smlouvu o prodeji mého počítače, tak komisionář ve svém bazaru prodává onen počítač svým jménem a svým jménem taky uzavře kupní smlouvu s případným kupujícím. Komitent ve smlouvách, které uzavírá komisionář vůbec nevystupuje. Ze smlouvy, kterou uzavře komisionář je v zásadě zavázán i oprávněn pouze komisionář (s některými výjimkami).

Jde o nepřímé zastoupení, ale ze smlouvy, kterou uzavře komisionář, je primárně vůči třetí osobě zavázaný komisionář a vůči této třetí osobě má komitent (zastoupený) jen omezená práva. Komisionář převádí užitky na komitenta, ale tento vztah je v některých případech prolomen: nabývání vlastnického práva – kupní smlouvu na účet komitenta uzavírá komisionář. Z § 2464 odst. 1 vyplývá, že takovouto věc svěřenou k prodeji komisionáři vlastní pořád komitent a komisionář k ní nezískává vlastnické právo, komisionář má postavení pouze skladovatele. Pokud je naopak něco plněno z takové smlouvy, pak tato pohledávka podle § 2464 odst. 2 patří komitentovi a to znamená, že plnění takového dluhu se stává vlastnictvím komitenta.

Kdo má právo na zaplacení kupní ceny? V zásadě to bude smluvní strana smlouvy, tedy komisionář, ale důležitý je tam § 2464 odst. 2, kde se říká, že ve vztahu k tomu komitentovi se na tu pohledávku hledí jako by to byla pohledávka toho komitenta. To má dalekosáhlý význam v případě insolvence komisionáře, plnění z té pohledávky nespadne do konkursní podstaty, ale je to pohledávka, na kterou se hledí jako na pohledávku toho komitenta. Vždy se to bude odvíjet od otázky, jestli je věc individuálně nebo druhově určená. Pokud pošle komisionáři 500.000,- Kč na jeho účet, tak peníze patří dokonce bance, pohledávku má komisionář ze smlouvy o bankovním účtu, ale to je tím, že je to druhově určená věc x kdyby to bylo auto, tak je to něco jiného. Pokud komisionář neuvede, s kým smlouvu uzavřel, pak podle § 2461 vyplývá, že práva vůči té třetí osobě (kontrahentovi) má ten komitent vůči komisionáři. Pprotože komitent neví, s kým komisionář uzavřel tu smlouvu. Př. měl prodat auto, někam ho šoupnul a má mi dát peníze – tím pádem můžu chtít plnění přímo proti komisionáři, jako by byl z této smlouvy zavázán on (tedy zaplatit peníze za to auto).

• komisionář má povinnost vyhledávat osoby odpovídající příkazu od komitenta

§ 2463: „Porušil-li komisionář příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měla být smlouva uzavřena, ručí za splnění povinnosti osobou, se kterou smlouvu uzavřel.“ Ručí za tu osobu, se kterou smlouvu uzavřel. § 2467: „Komitent může požadovat na třetí osobě plnění, které pro něho komisionář opatřil, není-li komisionář z příčin na své straně s to sám zařídit, aby třetí osoba komitentovi plnila.“ Opačná situace než nesdělení osoby kontrahenta – zde je situace, kdy namísto komisionáře vůči třetí osobě nastupuje komitent a to tehdy, jestliže komisionář nemůže zajistit plnění práva vůči třetí osobě – např. komisionář je v úpadku. Např. může chtít po kupujícím zaplacení kupní ceny sám a vynechat tím komitenta, kterému mělo být primárně plněno.

Vymožení plnění, případně postoupení

§ 2466: „Neplní-li třetí osoba povinnost ze smlouvy, kterou s ní komisionář uzavřel, vymůže komisionář na účet komitenta splnění této povinnosti. Právo, které tomu odpovídá, může komisionář komitentovi postoupit, pokud s tím komitent souhlasí.“

Otázka, která vzniká v souvislosti s komisionářskou smlouvu je, když komisionář něco nabývá pro komitenta, kdy se ten komitent stává vlastníkem té věci? Je důležité si uvědomit, že ta předchozí právní úprava (v ObchZ) stanovila, že ten komitent se stává vlastníkem okamžikem, kdy tu věc nabyde komisionář. To znamená, že jestli by ten komisionář kupoval počítat pro mne, tak já jsem se podle staré právní úpravy měl stát vlastníkem už tím, že ho nabyl už komisionář. Tohle ustanovení ale v nové právní úpravě nenajdeme. Je tam § 2465 a je jedna z otázek, která se diskutuje v odborné literatuře je, zda tohle pravidlo, které znal ten starý ObchZ platí implicitně i v NOZ či neplatí. Jsou tam některé argumenty pro to, že by tohle pravidlo platit mělo, protože se např. stanoví, že si tu věc můžeme „zadržet“ – proč by si tedy někdo zadržoval vlastní věc? Nebo se např. říká „má právo vůči svěřeným věcem povinnosti skladovatele“, tzn. skladuje vlastní věci? Jeden z těch názorů je tedy takový, že ty věci, které nabývá komisionář se stávají vlastnictvím komitenta. Mimo jiné se to odůvodňuje také tím, že se na tu pohledávku toho komisionáře hledí jako na pohledávku komitenta. V odborné literatuře je tento názor dnes spíše menšinový. Vychází se jednak z ustanovení u příkazu kde se stanoví, že nabude-li příkazník nějaký užitek, tak je povinen ho převést, což platí primárně pro nepřímé zastoupení, vychází se také z německé právní úpravy a argumentuje se podobností ustanovení v německém obchodním zákoníku a závěry, které dovozuje tamější doktrína. Argumentuje se také tím, že to je nepřímé zastoupení je charakteristické tím, že z té smlouvy je zavázán ten komisionář a proto se stanoví pouze „hledí se“ a není tam, že je to jeho pohledávka. Pro nepřímé zastoupení je tedy charakteristické, že plnění získává smluvní strana a ta je následně převádí. Převažující závěr je tedy takový, že staré pravidlo neplatí. Jsou zde některé zvláštnosti jako skladování či zadržovací právo, ale to neznamená, že by ten komitent byl vlastníkem.

Práva a povinnosti stran

Komisní smlouva je pojmově úplatná. Pokud není výše odměny ujednána – přiměřená odměna podle § 2468 (je to zvláštní ustanovení vůči § 1792) – už to není závislé na tom, jestli je nebo není podnikatel. Co se týče vynaložených nákladů, i zde platí, že v zásadě jsou náklady zahrnuty v odměně, ledaže je ujednáno jinak - vyvratitelná domněnka § 2469 odst. 2. Právo na úplatu vzniká komisionáři v zásadě tehdy, když je dosaženo výsledku. Komitent zprostí komisionáře povinností. § 2469 odst. 1: „Spolu s odměnou, nejsou-li v ní již zahrnuty, nahradí komitent komisionáři náklady, které ten při obstarání jeho záležitosti účelně vynaložil, a zprostí komisionáře povinností, které při plnění smlouvy převzal.“

Jednání v zájmu komitenta

§ 2460 odst. 1: „Komisionář chrání komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o každé okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu.“ odst. 2: „Komisionář zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal.“ => informační povinnost

Odchýlení se od pokynů komitenta

Za stejných podmínek jako § 2432 – pokud je to v zájmu příkazce a pokud souhlas komitenta nemůže získat včas. Komitent musí odmítnout bez zbytečného odkladu.

Porušení pokynu ohledně osoby, s níž má být uzavřena smlouva = ručení (§ 2463).

Obstarání za výhodnějších podmínek (§ 2458)

Odchýlí se od pokynu a udělá to za výhodnějších podmínek – v takových případech prospěch náleží komitentovi.

Obstarání za méně výhodných podmínek

Prodej za nižší cenu (obecně přípustné, pokud se tím odvrací škoda). Např. pokyn na prodej za určitou cenu, ale v důsledku turbulencí na finančním trhu už taková cena být dosažena nemůže a cena dále klesá – prodá tedy za méně, ale ušetří tím peníze, protože tím odvrátil škodu (cena by dále klesala).

Koupě za vyšší cenu

Komitent může odmítnout koupit – pokud koupi neodmítne bez zbytečného odkladu, tak platí, že koupi schválil. V některých případech může odmítnout koupi – např. v případě obchodníka s cennými papíry zároveň s oznámením koupě, že se mu zaváže k úhradě rozdílu v ceně.

Možnost substituce (§ 2462)

Na rozdíl od zasílatelství si může zvolit substituci jen tehdy, pokud ten dluh nemůže splnit sám (je to tu připuštěno, ale ještě ne příliš široce).

§ 2465 - vůči svěřeným věcem povinnosti skladovatele (smlouva o skladování § 2415 a násl.). I svépomocný prodej věci – jestliže na věci hrozí škoda, nebo opomene-li komitent s věcí naložit (dostane-li se do prodlení s převzetím této věci).

Zadržovací právo k zajištění svých pohledávek vůči komitentovi (tedy vůči právu na odměnu) – již dle obecné úpravy Nadbytečně v § 2465 odst. 2: „Komisionář má k věci, dokud se u něho nachází nebo dokud s ní může jinak nakládat, zadržovací právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy.“ § 2464 odst. 2: „Na pohledávku ze smlouvy, kterou komisionář pro komitenta uzavřel, se v poměru komitenta ke komisionáři nebo jeho věřiteli hledí jako na komitentovu pohledávku.“ JUDr. Hulmák dovozoval, že pohledávka ze smlouvy, kterou uzavřel komisionář, fiktivně patří komitentovi. Fiktivně lze dovozovat, že se stává vlastnictvím rovnou komitenta. Bavíme se o movitých věcech. U nemovitostí evidovaných v katastru je nezbytný zápis do veřejného seznamu a tam se zápisu nedosáhne rovnou u osoby, která není smluvní stranou. Komitent se stane rovnou vlastníkem. - ale vyplývá z toho i další pravidlo – nelze postihnout výkonem rozhodnutí příkazem pohledávky komisionáře z takové smlouvy. Protože ta pohledávka patří někomu jinému.

JUDr. Hulmák si myslí, že by měl být dopad mnohem menší a to s ohledem na ochranu třetích osob. Např. je smlouva a ví, že má být plněno komisionáři a najednou se v rámci exekučního řízení začne řešit, jestli pohledávka patří podle § 2464 odst. 2 komisionáři nebo komitentovi?