Křesťanské právní myšlení

KŘESŤANSKÉ PRÁVNÍ MYŠLENÍ RANÉ KŘESŤANSTVÍ • Navazuje na židovské náboženství – ale daleko přísnější morální pravidla (zásada „oko za oko“ je vyměněna za „pokud tě někdo udeří do tváře, nastav mu i druhou tvář“ – žádná odplata) • Univerzalismus – důraz na spolupráci mezi národy • Humanismus – lidé jsou dětmi jediného otce – Boha, úcta k jednotlivci • Víra v posmrtný život – cenu má jen Boží království • Stát a právo nemají větší význam – „stejně svět skončí a půjdeme do Božího království, tak proč se účastnit politiky?“ • První křesťané jsou k veřejnému životu a ke státnímu zřízení indiferentní • Nenalézáme žádné právní koncepce a evangelia také nejsou právními kodexy • Křesťané si ale osvojili myšlenku přirozeného práva - idea nejvyššího zákonodárce a idea cílů, které stojí nad státem, právem i morálkou obce • Postupně dochází k přehodnocení původního postoje • Křesťanství se „pořečťuje“ a „pořímšťuje“ • Křesťanští myslitelé se zajímají o stát a právo a navazují na řeckou filozofii PATRISTIKA (2. – 7. STOLETÍ) • Ve 2. století se pevněji zformovala křesťanská inteligence - apoštolové a kazatelé, kteří učili slovu božímu • Z řad těchto lidí vybírá církev své otce (patres) - sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin a sv. Řehoř Veliký • Zkultivovali řeckou filosofii a sami produkovali filozofickou literaturu • Patristika znamenala první teologicko-filozofické vyjádření křesťanské víry • Křesťané si začínají uvědomovat, že konec světa hned tak nenadejde a že si musí najít ve světě své místo • Ve 3. století byla v Alexandrii založena první křesťanská bohoslovecká škola, kde se formovaly i názory na stát a právo • Počátkem 4. století už křesťanství silně prorůstá do společenské a politické struktury Říma • Toleranční (milánský) edikt (313) - vyhlásil obecnou svobodu vyznání Augustinus Aurelius (354 - 430) - Jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované patristiky - Dal křesťanskému učení pevný filosofický rámec - Díla: Spisy proti akademikům, O blaženém životě, O boží obci a Vyznání - Z komplexu antické vzdělanosti vybral Augustin vše, co bylo přínosem pro křesťanství - O boží obci o Vývoj světa vnímá jako boj dvou mystických společenství, která se na zemi střetávají - Boží stát křesťanů s pozemským státem neustále zápasí o převahu, dokud nezvítězí o Pozemská říše je nedokonalá, tvořená hřešícími bytostmi, její úlohou je být místem, kde se odehrává zápas o pravé určení člověka o Boží stát je jediným pravým, dokonalým a věčným státem. Je to obec, kterou založili dobří věřící. Tento neviditelný stát má svého pozemského představitele, své zákony a vládu, a tou je církev. Je to mystická konstrukce křesťanského společenství o Augustin považoval za příslušníky Boží obce i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě - Teorie státu o Stát je nutným a užitečným zřízením, má udržet na uzdě lidskou hříšnost o Cílem státu je udržovat mír a spravedlnost na světě - "Co je stát bez spravedlnosti? Banda lupičů!" o Stát v morálním smyslu podléhá církvi o Augustinovi následovníci zformulovali ideu svrchovanosti papežské moci – 800 – vznik svaté říše římské (univerzálního křesťanského impéria v západní Evropě) - Přirozené právo je objektivní realitou, rozumem či vůlí Boha, který je centrem veškerého řádu světa - Základní princip: „Nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě.“ - Vyčerpávajícím způsobem je tento řád představen a autoritativně vyjádřen v Bibli - Do lidského srdce a intelektu už ale není vepsán tak přirozeně, jak to chápali antičtí autoři, prosazuje se teprve aktem vůle - člověk ho může, ale nemusí přijmout - Pozitivní právo si lidé vytvářejí tím, že božské ustanovení ve své duši přetlumočí do jazyka pravidel SCHOLASTIKA - Odvozeno od „schola“ – rozvoj křesťanské filozofie na školách a univerzitách - Raná scholastika (9. – 12. stol.) - Pierre Abélard - Vrcholná scholastika (13. stol.) - Albert Veliký, Tomáš Akvinský - Pozdní scholastika (14. – 15. stol.) - Duns Scotus, William z Ockhamu Tomáš Akvinský (1225 - 1274) - Byl katolický filosof a teolog scholastické tradice - V římskokatolické církvi platí za jednu z největších teologických autorit - za svatého byl prohlášen roku 1323 - Jeho zásluhou se základní tendence řecké filosofie dále šířily ve filosofii křesťanské - Tomášovo dílo je velice bohaté i na závěry z oblasti státu a práva. Obsaženy jsou ve třech článcích první a druhé části Theologické summy a ve třetí knize Summy proti pohanům - Tomáš vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se je vzájemně uvést do harmonie - Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa). - Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha. - Rozum a víra pocházejí od Boha a nemohou si odporovat, v jejich syntéze má však víra určitou přednost - Tomáš formuloval celkem pět následujících důkazů, přičemž se inspiroval Aristotelovou metodikou, a také učením Augustinovým: o z pohybu (změny) lze usuzovat, že musí existovat prvotní impuls o vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní příčina o věci existují nebo neexistují; to, že existují, způsobuje nějaká nutnost o skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí však existovat nejvyšší stupeň dokonalosti o v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování věcí, musí však existovat něco, co dané věci řídí - přirozené právo o Lex aeterna (věčný zákon) – zdrojem je Bůh, vyjadřuje vztah Boha a světa a je univerzální o Lex naturalis (přirozený zákon) – je výsledkem účasti rozumných lidských stvoření na věčném zákonu, odvozen z přírody (čiň dobro a vyhni se zlu) o Lex humana (lidský zákon) – precizuje obsah přirozeného práva a zaplňuje v něm mezery o Lex divina (božské pozitivní právo) – obsaženo v církevní nauce a v Bibli o I nespravedlivý zákon je projevem vlády, která pochází od Boha - Stát o Bůh je zdrojem řádu, do něhož patří i stát o Stát je silou, která drží společnost pohromadě, je to rozumné ustanovení k obecnému blahu – stát je autonomním, přirozeným společenstvím o V rámci řádu je důležitý princip hierarchie – každý má své místo a musí poslouchat nadřízené – poddaní musí poslouchat vládce o Křesťanští panovníci podléhají papeži, kterému patří nejvyšší správa, ale zasahuje jen v závažných případech o Získávání soukromého majetku je důsledkem přirozeného práva o Prohlašuje za nejpřirozenější formu státu monarchii – vláda jedince, která je lepší zárukou pořádku (analogie Boha) o Špatné formy vlády – tyranie, oligarchie, demokracie o Novotomismus či neotomismus je novodobá forma tomismu. Představuje aktivní návrat k základním ideám této filosofie. o Je jedním z hlavních směrů moderní filosofie a patří k tzv. novoscholastické filosofii o Novotomismus byl inspirován encyklikou papeže Lva XIII. Aeterni Patris z roku 1879 - tomismus ukotvila jako oficiální filosofii katolické církve a záruku obrození moderní křesťanské kultury