Žaloba z rušené držby
Soud v tomto řízení nemá hodnotit právní stránku věci - nemá se zabývat tím, kdo je vlastníkem nemovité věci, zda jsou tyto věci způsobilé držby.
"Není na soudu projednávajícím žalobu z rušené držby, aby se v tomto řízení nastolenou petitorní otázkou zabýval; obecný soud se omezí na posouzení zákonem předvídaných podmínek, jejichž splnění vede k vyhovění žalobě z rušené držby. Procesní aktivita se následně přesouvá na žalovanou stranu (zde vedlejší účastnici), která se petitorní žalobou může domáhat například vyklizení prostor či určení, že předmětné sklepní prostory jsou součástí její věci nemovité a že protistrana (původní žalobce, zde stěžovatel) výkon jejího vlastnického práva neoprávněně ruší. Zamítne-li obecný soud v řízení o žalobě z rušené držby žalobu s odkazem na právní závěr, že sklep není sám způsobilý být předmětem držby a je součástí sousedního domu, nikoli domu žalobce, překračuje rámec toho, co mu zákon předepisuje v předmětném řízení zkoumat, a postupuje excesivně."[1]
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
- ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18