Subjektivní stránka trestného činu

- soubor znaků, které charakterizují psychiku pachatele ve vztahu k trestnému činu - vyjadřuje vnitřní psychický stav pachatele a jeho stav k trestnému činu

Znaky: - obligatorní znaky o zavinění – zásada, že není odpovědnosti za zavinění - fakultativní znaky – pokud ho skutková podstata obsahuje, tak musí být naplněn, aby byla naplněna skutková podstata o pohnutka (motiv)  např. rasová pohnutka – kvalifikovaná skutková podstata vraždy § 140 odst. 3 písm. g) o cíl (záměr)  např. cíl získat majetkový prospěch - kvalifikovaná skutková podstata vraždy - § 140 odst. 3 písm. j)  braní rukojmí – cíl donutit někoho konat, opomenout nebo trpět

Zavinění

- = vnitřní (psychický) vztah člověka k určitým skutečnostem, jež zakládají trestný čin, ať již vytvořenými pachatelem, nebo objektivně existujícími bez jeho přičinění v době činu. - zásada odpovědnosti za zavinění

Je založeno na dvou složkách: - Složka vědění (intelektuální, představová) o zaměřuje se na to, jak pachatel okolnosti vnímal (nejen na to, co věděl a znal, ale také to, co si představoval – jako pravděpodobné nebo možné) o např. když někoho střelím do hlavy, vím jistě, že zemře o když někoho bodnu, můžu předpokládat, že tímto způsobem způsobím smrt o když zapálím dům, ve kterém jsou lidé, je možné, že někdo z nich může zemřít - Složka volní (vyjadřuje stupeň zaměření pachatele k porušení/ohrožení právního statku) o představuje rozhodnutí pachatele – to, co pojal do své vůle o 2 základní stupně:  chtění  srozumění – případ, kdy pachatel nepočítá s žádnou konkrétní možností, která by zabránila vzniku následku, který si představuje jako možný • jde v podstatě o kladný vztah k možnosti vzniku následku • může to být i případ, kdy představa, že by následek nastal, byla nepříjemná, ale přesto s ním být srozuměn o např. pachatel přepadne nočního hlídače, sváže ho a dá mu roubík – začne krást a pak uslyší, že se hlídač dusí  zloděj ale krade dál a nechá ho být a hlídač zemře  jedná se o nepřímý úmysl a bude odpovědný za vraždu o řidič v podnapilém stavu vjel na dálnici do protisměru a jel několik km – pachatel musel být srozuměn s tím, že úmyslně ohrožuje ostatní lidi, takže zde znovu bylo srozumění o pachatel vystřelí brokovnicí na dva lidi – musí počítat s tím, že je může zabít

FORMY ZAVINĚNÍ

- úmysl - § 15 TZ - Vždy existuje jak složka vědění, tak v určité míře i složka chtění. Rozdíl mezi oběma formami úmyslu je v míře složky volní. (chtění). o úmysl přímý o úmysl nepřímý - nedbalost - § 16 TZ o nedbalost vědomá o nedbalost nevědomá

Úmysl přímý (dolus directus)

- Věděl, že může způsobit porušení/ohrožení chráněného zájmu, a chtěl je způsobit. - je tedy založený na složce volní a od jiných složek se odlišuje v tom, že je ve formě chtění - 2 situace: o následek, který chce pachatel způsobit, je přímo účelem jednání  obmysl (rozmysl) – pojem, který nezná trestní zákoník, ale zná ho právní věda • případ, kdy následek je přímým cílem a účelem jednání • např. vražda z pomsty nebo ze žárlivosti – zabíjím, abych zabil • je také založený jak na složce chtění i srozumění o chtěný následek není přímo konečným cílem, ale je nezbytným prostředkem k dosažení cíle  ve většině případů je totiž chtěný následek jenom prostředkem pro dosažení jiného cíle • např. někoho zabiju, abych se obohatil – abych mohl krást, zabiju vrátného – sice mám úmysl ho zabít, ale nemám obmysl, protože mým cílem je krást, ne zabíjet • smrt toho vrátného je jen nezbytným předpokladem naplnění dalšího cíle

Úmysl nepřímý (dolus eventualis)

- Věděl, že svým jednáním může způsobit porušení/hrožení zájmu, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. o musíme vnímat obě složky – nepostačí to, že by pachatel vědět o možnosti vzniku následku – nemůžeme tím říct, že s tím byl automaticky srozuměn, protože pak bychom nemohli odlišit úmysl nepřímý od vědomé nedbalosti o nejtypičtější charakteristika srozumění je v tom, že pachatel neví o žádné okolnosti, která by mohla zabránit vzniku následku  až v tuto chvíli je s tím pachatel srozuměn - je to i situace, kdy je pachatel smířen s následkem - např. lupič někoho přepadne v domě, dá mu do úst roubík – a pak lupič slyší, že se poškozený tím roubíkem dusí – ale nic s tím neudělá, načež se poškození udusí o v tomto případě lupič nevěděl o žádné konkrétní okolnosti, která by mohla zabránit udušení a tedy můžeme říct, že je s následkem srozuměn o je tedy odpovědný za vraždu spáchanou v nepřímém úmyslu o pokud by slyšel, že se dusí, ale byl by přesvědčen, že za 5 minut má přijít jeho manželka, která by mu pomohla  spoléhá se na něco konkrétního, co odvrátí jeho smrt, a tedy není srozuměn se smrtí – pak by se nemohlo jednat o nepřímý úmysl - např. z kapsy někomu ukradnu peněženku o mým cílem je primárně získat peníze, ale dopředu jsem rozhodnut i o tom, že si ponechám vše, co v peněžence najdu o pokud by tam byla i platební karta, je zde nepřímý úmysl k tomu, že je zde i platební karta (tedy trestný čin neoprávněného držení platební karty) - např. § 220 postihuje trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku o úmyslně poškodí majetková práva toho, jehož majetek má povinnost opatrovat o představa riskantní finanční operace je pachateli nepříjemná – ale nijak mu to nezabránila v tom, že by operaci provedl a neví nic o okolnosti, která by mohla tuto ztrátu odvrátit – a tedy je srozuměn se vznikem škody, pokud nastala - např. řidič nákladního auta v podnapilém stavu, vjede na dálnici v protisměru o je srozuměn s tím, že ohrožuje řadu dalších životů a majetek - např. příklad pravé lhostejnosti o pachatel je s následkem smířen o musí se jednat o lhostejnost pravou, kdy má pachatel kladný vztah k oběma možnostem – že následek nastane, i že nenastane – je mu to úplně jedno o např. řeknu manželce, že mám asi infarkt a ona mi řekne, že teď ne, že nemá čas  Zákon používá ještě dva pojmy, které se k úmyslnému zavinění úzce vztahují - rozmysl a předchozí uvážení – největší význam s trestným činem vraždy o skutečnost, že pachatel úmyslně usmrtí jinou osobu s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, umožňuje kvalifikovat vraždu podle druhé základní skutkové podstaty v § 140 odst. 2 o tyto pojmy se ale vyskytují i ve výčtu obecně přitěžujících okolností o rozmysl = krátká myšlenková úvaha, která je provede na velmi krátkém časovém odstupu před trestným činem, ve které si pachatel v rychlosti vyhodnotí pro a proti  např. manžel přistihne manželku s milencem – z ložnice odejde do kuchyně, kde si vybere ten správný nůž a zabije jak manželku, tak jejího milence  právě tato chůze do kuchyně a vybírání nože, je rozmyslem – už je zde čas pro vyřešení situace o předchozí uvážení – úvaha více časově předchází trestnému činu, je to už komplikovanější úvaha  zde můžeme také identifikovat stádium přípravy  např. dozvím se o tom, že je mi manželka nevěrná a týdny o tom přemýšlím – naplánuju si vraždu, opatřím si nástroje, …

Nedbalost vědomá

- Věděl, že může porušit/ohrozit chráněný zájem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že následek nezpůsobí. - na rozdíl od nepřímého úmyslu má pachatel k následku negativní vztah – nepřeje si, aby následek nastal, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že nenastane - např. řízení auta i s vědomím, že požil alkoholické nápoje – on ví, že může havarovat a někoho zranit, ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že se nic nestane

Nedbalost nevědomá

- Nevěděl, že může porušit/ohrozit, zájem, ačkoliv to vědět mohl a měl. o vědět mohl a měl na základě okolností případu a podle svých poměrů - jediná forma zavinění, kdy pachatel neví o možnosti způsobení následku – ale vědět to měl a mohl (vzhledem k okolnostem případu) - např. já jsem nevěděl, že nejsem na hlavní silnici – pokud značka nebyla zakrytá, tak ji zaregistrovat měl Kritéria pro stanovení nedbalosti (pro obě formy nedbalostního zavinění, i když u nedbalosti nevědomé ta dvojice kritérií je vyjádřena už v definici, že pachatel vědět měl a mohl) - u nedbalosti chybí složka volní, je postavena jen na složce vědění - 2 kritéria: o objektivní (pachatel to vědět měl)  vyjadřuje obecnou míru opatrnosti, která je pro každého zásadně stejná (každý z nás musí dodržovat jistou míru opatrnosti a pro každého z nás je stejná) – někdy je pro určitý okruh osob míra opatrnosti vyšší (lékaři, záchranáři)  z čeho se určuje • objektivní kritérium velmi často dokážeme rozpoznat z právní normy o např. doprava – objektivní mírou opatrnosti jsou pravidla silničního provozu • někdy je objektivní míra opatrnosti zakotvena ve kvaziprávních normách o např. pravidla lyžování na sjezdovkách o např. tabulka ve výtahu, co se tam má dělat – kolik lidí, jaká celková hmotnost • pokud nejsou dva předchozí, tak je třeba mít rozumnou míru opatrnosti o např. nikde nejsou pravidla, jak mám zabezpečit svého psa – jsou nějaké vyhlášky, které mi říkají, jak se se psem pohybovat, ale nemám nikde napsáno, jak ho zabezpečit doma  když mám psa jezevčíka, tak ho nemusím mít celý den na řetězu – ale u rotvajlera už by to asi bylo potřeba o např. přímo v Olomouci bylo dítě, které vypadlo z okna – matka vařila, otec na záchodě – skončilo to jen ublížením na zdraví a dítě přežilo  je zde ale otázka, jestli rodiče zanedbali péči o dítě a jestli porušili rozumnou míru opatrnosti o např. maminka jela s dítětem vlakem a dítě šlo samo na záchod a vypadlo z vlaku  zanedbala matka rozumnou míru opatrnosti? o subjektivní (pachatel to vědět mohl) – mohl konkrétní pachatel v konkrétní situaci míru opatrnosti zachovat?  zohledňují se psychické a fyzické schopnosti pachatele a objektivní vnější okolnosti, které provázely danou situaci  např. řidič začátečník, co má týden řidičák – objektivně není schopen řídit stejně dobře, jako jiný řidič • byl unavený, nemocný? o ospalost – to nemůže úplně ospravedlnit, jestliže on o této subjektivní okolnosti věděl už dopředu • jaké bylo chování jiných řidičů? • jaký byl stav vozovky? • nezkušenost řidiče může občas vést i k vyvinění o judikát - začátečník řídil obrněný transportér – instruktor nějak nedohlížel a naboural  nároky na nezkušeného řidiče bychom měli mít nižší nároky než na řidiče zkušeného  soud řekl, že neměl možnost tomu zabránit kvůli nedostatku zkušenosti  sice porušil nějaké pravidlo (přizpůsobit jízdu okolnostem), ale vždy se musí posuzovat konkrétní situace – pokud by tuto povinnost porušil z důvodu své nezkušenosti, mohlo by to vést k jeho neodpovědnosti  v tomto případě v judikátu právě nebylo naplněno toto subjektivní kritérium - aby bylo možné přičítat nedbalostní zavinění, musí být splněna obě tato kritéria o jakmile některé z nich bude chybět, nebude se jednat o nedbalostní zavinění a je třeba konstatovat, že pachatel bude jednat nezaviněně o např. porušení předpisů bezpečnosti práce – pokud dodržoval tyto předpisy, není nedbalostní zavinění, pokud věděl, že jsou nedostatečné (protože dodržoval objektivní míru opatrnosti) - pokud je následek způsobený oběma stranami – platí to, že spoluzavinění nevylučuje trestní odpovědnost za nedbalost – snižuje to závažnost zavinění, ale nevyviňuje to pachatele o pokud si někdo způsobí následek sám, ale já jsem byl o např. v obci jedu 70tkou a na přechodu srazím chodce, který přecházel na červenou – oba jsme porušili předpisy, oba jsme jednali nedbalostně, on si to způsobil sám – ale to nic nemění na tom, že i z mé strany je to nedbalostní zavinění

Hrubá nedbalost

- § 16 odst. 2 - není to žádný třetí druh nedbalosti, ale je to vyšší míra intenzita nedbalosti - může mít jak formu vědomé nedbalosti, tak formu nedbalosti nevědomé - pachatel jedná v hrubé nedbalosti, jestliže jeho přístup k následkům nedbalosti svědčí o jeho bezohlednosti k zájmům chráněným zákonem o např. pouliční závody v normálním provozu - pokud jeho přístup k požadavku náležité opatrnosti (objektivnímu kritériu nedbalosti) svědčí o jeho zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným zákonem - např. řízení vozidla ve velmi těžké opilosti - např. opravdu vysoká rychlost jízdy - - některé skutkové podstaty vyžadují naplnění znaků hrubé nedbalosti, aby vůbec byla naplněna skutková podstata o § 221 porušení povinnosti při správě cizího majetku  pokud tuto povinnost poruší „jen“ nedbale, ne hrubě nedbale, nebude odpovědný o § 303 zanedbání péče o zvíře z nedbalosti Není-li stanoveno jinak, u základních skutkových podstat je třeba úmyslu, u kvalifikovaných skutkových podstat a přitěžujících okolností postačí nedbalost.

Obsah zavinění

- řeší otázku, na jaké okolnosti se zavinění musí vztahovat – co všechno musí pachatel vědět, co musí chtít, s čím má být srozuměn o zavinění se musí vztahovat zásadně na všechny znaky skutkové podstaty – samozřejmě s výjimkou subjektivní stránky (nemusí se logicky vztahovat na sebe samo) - je důležité, aby pachatel znal fakta, která lze podřadit pod jednotlivé znaky o nemusí ale znát právní význam skutkové podstaty  např. když někoho zmlátím, abych mu sebral peněženku, nemusím mít znalost, že toto jednání splňuje znaky násilí, tak jak ho používá skutková podstata loupeže – stačí, že používám fyzickou sílu - vztah zavinění k normativním znakům skutkové podstaty o normativní znaky – právní pojmy, které používá zákon pro zjednodušení (např. úřední osoba)  pachatel musí mít alespoň rámcovou představu o obsahu těchto pojmů • on nemusí vědět, že policista je účastníkem ozbrojených sborů, ale musí vědět, že fackuje uniformovaného člověka, který tedy asi bude úřední osoba • musí mít laickou představu o obsahu pojmu – nemusí se prokazovat, jestliže věděl, že policista jako úředník ozbrojených sborů, ale postačí, že věděl, že fackoval uniformovaného člověka • pokud by fackoval někoho v civilu, tak by nemohl naplnit skutkovou podstatu násilí proti úřední osobě - příčinná souvislost – i na ni se musí zavinění vztahovat (ale pachatel nemusí dopředu znát přesný průběh události, které povedou ke vzniku následku) o vývoj příčinné souvislosti musí být pokryt zaviněním alespoň v hrubých rysech  nemusí se vztahovat do detailu na průběh událostí, ale vědění, chtějí a srozumění se vztahovalo na základní rámec  např. pokud budu mít v úmyslu zastřelit osobu střelou do hlavy, ale netrefím se a trefím ho do srdce • nic to nemění na tom, že v hrubých rysech vývoj příčinné souvislosti je kryt, stačí, že chtěl usmrtit výstřelem o např. při nevědomé nedbalosti budeme požadovat, že v hrubých rysech pachatel mohl a měl mít představu o tom, jak se sled událostí vyvine o je třeba, aby si pachatel alespoň mohl uvědomit, že je možné, aby se situace takto vyvinula  nemůžeme přičítat k tíži nepředvídatelný následek jednání – pokud někoho srazím autem a způsobím mu těžké zranění a v nemocnici zemře v důsledku dalších zdravotních komplikací • v tom případě budu odpovídat za smrt, protože tu jsem zavinil, ty komplikace se stávají a bude to odpovídat hrubým rysům • pokud ale operace proběhne v pohodě, ale on bez souhlasu lékaře vstane a prochází se a zraní se a zemře, nebude v tomto případě odpovídat za smrt - zavinění se na všechny znaky skutkové podstaty musí vztahovat v té příslušné formě o jestliže je to úmyslný trestný čin, musí všechny znaky skutkové podstaty pokrýt právě úmysl o např. neoprávněné užití celé věci - § 207 odst. 1 alinea 2  spočívá v tom, že pachatel užívá svěřenou věc neoprávněně a způsobí tím škodu nikoliv malou (alespoň 25.000,-)  např. svěřené auto užívané k soukromé jízdě – a narazím do stromu • nebude odpovídat za trestný čin o užíval úmyslně neoprávněně svěřenou věc? Ano o způsobil úmyslně škodu nikoliv malou? Ne, jednalo se o nedbalost • úmysl se nevztahuje ke všem znakům skutkové podstaty a skutková podstata tedy není naplněna  např. ukradnu nějaký obraz, o kterém si myslím, že je to nějaká patlanina za pár korun, ale pak se zjistí, že to je za několik stovek tisíc • v tomto případě neměl úmysl zmocnit se věci s hodnotou nikoliv nepatrnou, tedy způsobení škody nikoliv nepatrné není kryto úmyslným zaviněním – a nemůže být odpovědný za tento trestný čin

Konstrukce skutkových podstat z hlediska zavinění

- zvláštní část trestního zákoníku – drtivá většina skutkových podstat nemá ani slůvko o úmyslu nebo nedbalosti - tato otázka je řešena obecnými pravidly o § 13 odst. 2 – pravidlo pro základní skutkové podstaty  pokud základní skutková podstata výslovně neuvádí, že stačí nedbalostní zavinění, je třeba zavinění úmyslné • pokud tedy mlčí, vyžaduje se úmysl  např. § 228 – skutková podstata poškození cizí věci • je možné, aby se to stalo úmyslně i nedbalostně, ale aplikuje se pravidlo z § 13 odst. 2 a dovozujeme, že tuto skutkovou podstatu je možné naplnit výhradně úmyslně  pokud chce zákonodárce postihnout i nedbalostní jednání, musí to tam výslovně napsat (např. „kdo byť i z nedbalosti neplní svou vyživovací povinnost“) o § 17 – okolnosti použití vyšší trestní sazby (znaky kvalifikované skutkové podstaty)  pokud kvalifikovaná skutková podstata mlčí, platí, že postačí i nedbalostní zavinění  kvalifikovaná skutková podstata vraždy – zavraždění mladšího 15 let • on se nemůže vymlouvat, že nevěděl, že byla mladší 15 let (my bychom mu mohli prokázat, že to vědět měl a mohl a pak by naplnil tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu a mohl by dostat vyšší trestní sazbu)

OMYL

- = neshoda pachatelova vědění se skutečností o pachatel má mylnou představu o některých skutečnostech (pachatelovy představy jsou v rozporu s objektivní realitou) - § 18 - § 19 - druhy: o omyl právní - omyl týkající se právních ustanovení (právní úpravy)  omyl negativní • pachatel neví, že to, co dělá, je protiprávní (trestné) • zásada „Ignorantia legis non excusat“ o ta ale v současném českém trestním právu neplatí o rozlišuje omyl, kterého se mohl vyvarovat – neomluvitelný omyl o omyl, kterého se pachatel nemohl vyvarovat – omluvitelný omyl • § 19 normuje, kdy se jedná o neomluvitelný omyl a pachatel se ho mohl vyvarovat (a contrario jsou ostatní případy omylem omluvitelným) o jestliže měl povinnost seznámit se s příslušnou úpravou (tato povinnost vyplývá ze zákona, smlouvy, úředního rozhodnutí, zaměstnání, …)  podnikatel se nemůže vymlouvat na to, že nezná obchodní zákoník, daňové zákony, …  účetní se nemůže vymlouvat, že se neseznámil s právní úpravou vztahující se k účetnictví o když pachatel mohl omyl poznat bez zřejmých obtíží – i v těchto případech se jedná o neomluvitelný právní omyl  nemůže se vymlouvat, že nevěděl, že musel platit výživné svému dítěti  nemůže se vymlouvat, že nevěděl, že nemůže zabíjet lidi o pachatel zůstává trestně odpovědný (neomluvitelný omyl nezbavuje trestní odpovědnosti) – ale § 41 písm. h) – jedná se o polehčující okolnost  tedy i neomluvitelný právní omyl zákon do určité míry omlouvá  může to mít vliv na nižší výměru trestu • omluvitelný právní omyl – pachatel se ho nemohl vyvarovat o zákon stanoví, že pachatel nejedná zaviněně – je úplně beztrestný – jsou to ale velmi řídké případy  mělo by to být vykládáno restriktivně – mělo by to omlouvat jen ve zvláštních případech o např. cizinec přijede do ČR a nezná předpisy, které jsou v jeho zemi podstatně jiné – u nás je to protiprávní, ale dopouští se to v dobré víře, protože v jeho domovině není jednání zakázáno o např. blíží se termín pro podání daňového přiznání a hlavní účetní onemocní a zaskočí za něj nováček, který musí rychle daňové přiznání podat, ale podá ho špatně – tentokrát by to bylo omluvitelné o často se to může týkat hospodářských deliktů, kdy jsou podmínky odpovědnosti vázány na mimotrestní předpisy, které se často mění a jsou často nepřehledné  omyl pozitivní • situace, kdy pachatel má chybnou představu o právní úpravě a myslí si, že páchá trestný čin, ale ve skutečnosti zde neexistuje žádná skutková podstata • cizinec, který si myslí, že oženit se s dívkou bez souhlasu jejích rodičů, je trestný čin • = putativní (domnělý) delikt – neexistuje žádná trestní odpovědnost, protože nullum crimen sine lege o omyl skutkový – omyl ve skutkových okolnostech trestného činu  omyl negativní – člověk nezná okolnost, která podmiňuje trestní odpovědnost • např. lovec na honu vidí, že se něco hýbe ve křoví a myslí, že je to kanec – vypálí a zasáhne člověka o pachatel nevěděl o tom, že střílí na člověka  není to úmyslné zavinění a není to vědomá nedbalost, protože to předpokládá, že pachatel ví  pachatel může být odpovědný za čin spáchaný z nevědomé nedbalosti, ale musí existovat příslušná nedbalostní skutková podstata a být naplněna její definice (což v tomto případě máme – usmrcení z nedbalosti)  nebo bude beztrestný o trestní odpovědnost myslivce by byla dovozena jednoduše, protože mohl a měl vědět, že tam nemusí být jenom zvíře o pokud by to byl voják na cvičení s ostrou municí na prostranství s uzavřeným přístupem, kde žádný civilista nemá, co dělat – myslel, že střílí na figurínu, ale byl to člověk  v tomto případě by byl bez trestu, protože nemohl vědět, že v oblasti, kde je terč, je i živý člověk  omyl pozitivní – pachatel se mylně domnívá, že tu je okolnost podmiňující trestní odpovědnost • mylně si myslí, že naplňuje všechny znaky skutkové podstaty, ale některý z nich nenaplňuje • např. pachatel si myslí, že dívka, se kterou souloží, je mladší 15 let – ale ve skutečnosti je starší o pachatel si myslí, že páchá trestný čin pohlavního zneužití - § 178 o tato skutková podstata ale nemůže být naplněna, protože žádná osoba mladší 15 let ve skutečnosti neexistuje o snaží se spáchat trestný čin, ale z objektivních důvodů se mu to nemůže podařit o jedná se o pokus trestného činu – bude trestně odpovědný, protože jeho jednání je nebezpečné a příště to může dopadnout hůře (zákon prohlašuje, že i pokus trestného činu, je trestný) • např. pokus vraždy na mrtvole • např. placení falšovanými penězi, ale v nervozitě zaplatí penězi pravými o opět pokus trestného činu udávání pozměněných peněz U okolností vylučujících protiprávnost mohou nastat situace, kdy si pachatel mylně myslí, že je zde okolnost vylučující protiprávnost - pak je to pozitivní omyl o okolnosti vylučující protiprávnost (mylně se domnívá, že je zde okolnost vylučující protiprávnost, ale ona zda není) - např. putativní obrana (domnělá obrana) o večer půjdu parkem, vyskočí na mě postava, v ruce se jí zableskne nůž, já vytáhnu svůj a bodnu ho – pak zjistím, že to byl kamarád, který mě chtěl vyděsit o domníval se, že čelí útoku – a tedy že jedná v nutné obraně – což je omyl, protože žádný útok neexistoval o řešení je úplně stejné jako u negativního skutkového omylu – byl by trestně odpovědný, pokud by mohl a měl rozpoznat  s největší pravděpodobností to nemohl rozpoznat a tedy by byl beztrestný - je to zvláštní varianta negativního skutkového omylu Může nastat i situace, kdy pachatel neví o tom, že jedná za okolnosti vylučující protiprávnost - negativní omyl o okolnosti vylučující protiprávnost (objektivně je zde okolnost vylučující protiprávnost, ale pachatel o tom neví) o je to varianta pozitivního skutkového omylu o jsou to situace velmi řídké - např. vezmu si služební auto bez povolení, abych ho použil na soukromou záležitost, a nevím, že mi mezitím zaměstnavatel dá souhlas o např. poprosím o půjčení a on řekne ne, ale on si to pak rozmyslí a dá mi to vědět dopisem o chtěl jsem spáchat trestný čin, ale nemohl jsem ho dokonat, protože zde chyběla protiprávnost  jedná se o pokus o trestný čin

Zvláštní případy skutkového omylu - Omyl v předmětu útoku (error in objecto, in persona) o pachatel se mýlil v totožnosti předmětu útoku – v oběti nebo ve vlastnostech předmětu útoku o např. pachatelův útok je namířen proti B, postihne B, pachatel se však domníval, že jde o A, s nímž osobu B zaměnil - Aberace (aberratio ictus) – omyl v kauzálním průběhu o např. pachatel hodí nožem po A, ten se mu ale vyhne a nůž zasáhne a těžce zraní jinou osobu o jedná se o dokonaný kulpózní trestný čin proti B (těžká újma na zdraví z nedbalosti) a pokus dolózního trestného činu proti A (pokus vraždy) - Dolus generalis (generální úmysl) o zvláštní případ omylu v kauzálním průběhu o útok míří proti A, postihne A, ale podstatně jiným způsobem, než si pachatel představoval o např. pachatel chce někoho zabít úderem hlavy kladivem a pak ho hodit do studny, úder do hlavy ho ale jen omráčí, a když ho házel do studny, ještě žil