Hospodářská soutěž

Hospodářská soutěž jako taková není zákonem nikde přesně definována. Je možné ji ale chápat jakožto souběžnou snahu subjektů na trhu určitého druhu služeb nebo zboží, kde je cílem těchto subjektů dosáhnout určitých výhod před subjekty ostatními. Tyto výhody mohou být různého charakteru, nejčastěji spadají do oblasti hospodářských užitků/výsledků. Získané výhody pak ovlivňují jejich hospodářskou činnost.

Aby hospodářská soutěž mohla existovat je dle Karla Engliše nutné splnit určitá kritéria:

• identita předmětu (soutěže)
• pluralita osob (soutěžící)
• zápas (soutěž) mezi nimi o předmět soutěže

Soutěž jako taková může probíhat jak na straně nabídky, tak i na straně poptávky. Na obou stranách může mít hospodářská soutěž jak funkci pozitivní, tak funkci negativní.

Na straně nabídky:

• Pozitivní funkce – např. lepší kvalita zboží, nižší ceny (pro zákazníka), zefektivnění výroby, změna organizace, …
• Negativní funkce – např. snaha soutěžitelů omezit či vyloučit soutěž, prodávat příliš levné nekvalitní zboží, nekalé soutěžní praktiky

Jestliže probíhá soutěž na straně poptávky má to především negativa ekonomického rázu. Jedná se o situaci, kdy je málo prostředků – nabídka je deficitní. Tato situace může mimo jiné vést k regulaci cen.

Soutěž můžeme dělit na soutěž:

• Dokonalou – na tržní cenu nemůže působit žádný výrobce ani kupující,
• Nedokonalou – jednotlivec může ovlivňovat tržní cenu.

Ochrana hospodářské soutěže

V případě ochrany hospodářské soutěže se jedná o existenční ochranu konkurence. Jedná se o situace, kdy je jednáním subjektů hospodářské soutěže ohroženo fungování či samotná existence hospodářské soutěže. K ochraně jsou tedy užívány zejména prostředky práva veřejného, jelikož je zde chráněn veřejný zájem a tuto oblast ochrany je tedy možné řadit do odvětví práva veřejného. Do veřejnoprávní větve soutěžního práva tedy náleží právo kartelové a protimonopolní. Druhá větev soutěžního práva – větev soukromoprávní – je tvořena právem proti nekalé soutěže. Na hospodářskou soutěž však nelze nahlížet pouze z určitého úhlu, nelze ji chránit pouze v něčem, tyto dvě větve tedy nefungují úplně nezávisle na sobě, ale v praxi se prolínají a doplňují a snaží se tak komplexně chránit hospodářskou soutěž jakožto celek. V oblasti veřejnoprávní větve ochrany je podstatná existence Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a jeho činnost. ÚOHS reguluje podnikání na volném trhu, mezi jeho pravomoci patří například: zakázání dohod, které omezují hospodářskou soutěž, povolování fúzí, udělování pokut, …

Mezi právo hospodářské soutěže spadají tyto oblasti:

• Nekalá soutěž,
• Kartelové právo,

• Zneužívání dominantního postavení,

• Veřejná podpora,
• Zastupování v řízeních Před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Ochrana hospodářské soutěže často spočívá v jejím omezování. Zde se dostávají do konfliktu svoboda soutěže a její omezování. Omezení soutěže je velmi široký pojem, který zahrnuje jak omezení nekalosoutěžní, tak i omezení soutěže pomocí výkonu vlastních práv subjektů. Mnohá omezení soutěže jsou naprosto korektní a nezávadná. Hospodářská soutěž je nezbytná pro správné fungování tržní ekonomiky, není možné, aby správně fungovala, jestliže dosáhne situace na trhu dvou extrémních bodů:

• Nedostatek regulace – přílišná svoboda,
• Přílišná regulace – omezení podnikatelské svobody.

Mezi těmito dvěma póly je nutné najít určitý kompromis, aby mohl trh správně fungovat, v opačném případě může docházet kupříkladu k tvorbě monopolů či narušení právní jistoty.

Význam hospodářské soutěže

Jak bylo řečeno výše, pokud je hospodářství ponecháno samo sobě – existuje naprostá svoboda – pak může docházet k nežádoucím úkazům, jako jsou tvorby koncernů, kartelizace či monopolizace. Proto je do soutěže zasahováno, míra a rozsah zásahů je ovlivněn zastávanou hospodářsko-politickou koncepcí. Ale většina států zasahuje alespoň minimálně, aby udržovali funkční soutěžní prostředí.

Hospodářská soutěž mám mnoho funkcí, mezi ty nejvýznamnější je možné zařadit:

• Funkce hospodářská – sem spadají funkce řídící a pořádková, motivační a rozdělovací,
• Společenskopolitické funkce – jedná se především o mocensko-neutralizační působení soutěže, díky tomu je umožněna autonomie a soukromé vlastnictví, na pomezí pak stojí ochrana spotřebitele – ta je efektivně uskutečnitelná pouze ve funkční hospodářské soutěži.

Právní úprava

Právní úprava ochrany hospodářské soutěže je značně rozsáhlá, především kvůli členství České republiky v Evropské unii. K hospodářské soutěži se váže řada nařízení i směrnic Evropské unie, kterými je Česká republika vázána. Taktéž je k této oblasti rozsáhlá judikatura, a to jak českých soudů, tak Evropského soudního dvora. Přehled pramenů je dostupný na stránkách ÚOHS (tento výčet pochopitelně nezahrnuje judikaturu, ani úplný výčet všech zákonů): https://www.uohs.cz/cs/legislativa/hospodarska-soutez.html

Mezi základní prameny je možné řadit například:

• Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže,
• Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku,
• Zákon č. 262/2017 Sb., o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže,
• Leniency program,
• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – úprava nekalé soutěže.

K problematice se však váže i spousta dalších zákonů např. Trestní zákoník, Zákon na ochraně spotřebitele, Zákon o tržní síle, Zákon o regulaci reklamy, …