Podílové spoluvlastnictví

Z Iurium Wiki

Verze z 11. 6. 2019, 10:13, kterou vytvořil Karolina.hlavinkova1 (diskuse | příspěvky) (Podílové spoluvlastnictví)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Obecně

Občanský zákoník obsahuje komplexní úpravu spoluvlastnictví, která přesahuje do dalších institutů upravených občanským zákoníkem i do speciálních právních úprav obsažených ve zvláštních právních předpisech. Komplexní úprava zahrnuje: a) spoluvlastnictví (podílové) - §1115 a 1157, b) bytové spoluvlastnictví - §1158 až 1222, c) přídatné spoluvlastnictví - §1223 až 1235. Přesah spoluvlastnictví do dalších institutů v občanském zákoníku je proveden prostřednictvím jednotlivých výslovných ustanovení.[1]

Podstata spoluvlastnictví

Podstata spoluvlastnictví je v tom, že vlastnické právo k určité věci náleží více osobám. Tím se odlišuje od výlučného vlastnictví, kde vlastnické právo náleží výhradně osobě jedné – a to buď fyzické či právnické. [2] Práva a povinnosti spoluvlastníků bývají standardně členěny na 1) práva a povinnosti spoluvlastníků a třetích osob ohledně společné věci jako celku; 2) práva a povinnosti spoluvlastníků při hospodaření se společnou věcí; 3) práva a povinnosti mezi spoluvlastníky, případně třetí osobou ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu.[3] Minimální počet spoluvlastníků je dva, maximální není nijak omezen. O spoluvlastnictví nejde tam, kde věc náleží jednomu subjektu tvořenému více osobami (obchodní společnosti nebo družstva). Počet takových osob nevyjadřuje spoluvlastnický vztah k věci, i když se tyto osoby na činnosti vlastníka podílejí. Pro spoluvlastnictví je charakteristická existence spoluvlastnických podílů, proto hovoříme o podílovém spoluvlastnictví. Vedle toho rozeznáváme spoluvlastnictví bezpodílové, v němž podíly jednotlivých osob za trvání spoluvlastnictví neexistují, každý ze spoluvlastníků je vlastníkem celé věci; formou bezpodílového spoluvlastnictví je společné jmění manželů. [4] K jedné a téže věci nemůže mít vlastnické právo více osob, nejde-li o spoluvlastnictví. Nemůže tedy být současně stát vlastníkem ze zákona a občan ze smlouvy. Není-li taková situace možná, přičemž musí existovat řešení, musí mít prioritu právo, které vzniklo první.[5]

Subjekty spoluvlastnictví

Spoluvlastnictví nemá omezen okruh osob, mezi kterými může vzniknout (na rozdíl od společného jmění manželů mezi manžely).  Může vzniknout mezi osobami s příbuzenským či jiným vztahem (rodiče a děti, druh a družka, registrovaný partnerský vztah, za určitých podmínek i manželé apod.), nebo mezi osobami bez jakéhokoliv vztahu; spoluvlastníky mohou být i osoby fyzické a právnické (včetně státu).[6]

Členění spoluvlastnictví

Z hlediska povahy a charakteru spoluvlastnictví rozeznáváme především spoluvlastnictví ideální a reálné. V případě ideálního spoluvlastnictví nenáleží žádná reálná konkrétní část společné věci žádnému ze spoluvlastníků, ale všichni spoluvlastníci vykonávají práva povinnosti ke společné věci. Naproti tomu v případě reálného spoluvlastnictví jednotlivým vlastníkům přísluší právo k přesně určené části nedílné věci. ObčZ v §1115-1157 vychází z úpravy ideálního spoluvlastnictví.[7]

Příklad: Pět spoluvlastníků koupí budovu – každý z nich je vlastníkem celé budovy, nepatří jim pouze určitá konkrétní část v budově (např. jen určité místnosti). Jsou však omezeni vlastnickým právem ostatních.

Vznik spoluvlastnictví

Podílové spoluvlastnictví vzniká na základě stejných právních skutečností jako vlastnické právo individuální, tedy jak originálním způsobem (např. řádným vydržením- §1089), tak derivativně (např. děděním- § 1475 a násl.). Nabytím na základě smlouvy či jiné právní skutečnosti i nabytí na základě soudního rozhodnutí. Vyloučit nelze ani nabytí spoluvlastnictví náhodou událostí (např. smísením - § 1078 a násl.).[8]

Předmět spoluvlastnictví

Každý ze spoluvlastníků má právo, s omezením vyplývajícím z jeho spoluvlastnického podílu, společnou věc držet, užívat a jinak s ní nakládat, má právo na její plody a užitky a má i právo věc (se souhlasem ostatních spoluvlastníků a v mezích daných jinými právními předpisy) zničit.

Spoluvlastnický podíl

Vzájemný vztah spoluvlastníků je určen prostřednictvím spoluvlastnického podílu, který vyjadřuje jejich míru účasti ve společném vlastnickém vztahu a je vyjádřen jako podíl ideální (pars pro indiviso - §1116 a 1117). Lze shrnout, že spoluvlastnický podíl je měřítkem účasti každého spoluvlastníka na podílovém spoluvlastnictví a právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví.[9] Neznamená však, že by se vlastnické právo vztahovalo na určitou konkrétní část věci, která je ve spoluvlastnictví, a to ani tehdy, pokud by se jednalo o věc objektivně dělitelnou.[10] Ani číselné vyjádření výše spoluvlastnického podílu proto neznamená, že by byl spoluvlastník výlučným vlastníkem určité hmotné části společné věci, byť by i svou velikostí odpovídala výši jeho spoluvlastnického podílu. Proto ani spoluvlastník věci nemůže převést na jiný subjekt reálnou část společné věci, která by korespondovala jeho spoluvlastnickému podílu.[11] Spoluvlastníci jsou úplnými vlastníky svých podílů a mohou s nimi volně disponovat (na rozdíl od předchozí právní úpravy).[12] Pokud tím neporuší práva svých společníků, může podílník svůj podíl nebo jeho požitky samovolně a neodvisle zastavit, odkázat nebo jinak zcizit. Nikoliv však k újmě právům ostatních spoluvlastníků a nikoliv v případech, pokud bylo spoluvlastnictví založeno nezávisle na vůli spoluvlastníků (pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva od počátku ovlivnit - §1124).[13]

Ochrana podílu

Ochranu svého práva vlastnického práva k příslušnému podílu může uplatňovat každý ze spoluvlastníků samostatně, bez nutnosti souhlasu ostatních spoluvlastníků k takovému postupu.[14] K podání žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je aktivně legitimován kterýkoliv ze spoluvlastníků bez ohledu na velikost jeho spoluvlastnického podílu.[15]

Nakládání se společnou věcí

Jednají-li spoluvlastníci v jednomyslné shodě, pak se vzhledem k věci jako celku považují za jedinou osobu. Shodují-li se spoluvlastníci, mají právo dispozice s celou věcí a považují se za výlučného vlastníka věci. V tomto případě spoluvlastníci nakládají se společnou věcí s tím, že účinky postihují věc jako celek. Pokud se však spoluvlastníci neshodují, nesmí spoluvlastník s věcí samostatně nakládat. Právní dispozice se společnou věcí totiž činí v souladu s §1127 všichni spoluvlastníci. To se netýká rozhodování o společné věci a její běžné správy.[16]

Zákonné předkupní právo

Nejvýznamnějším zákonným omezením ve vztahu k dispozici s podílem je zákonné předkupní právo. Tím je oprávnění ostatních spoluvlastníků k přednostnímu nabytí spoluvlastnického podílu, který některý ze spoluvlastníků převádí, a podílu se tím zbavuje. Převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají ostatní spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké, pak se předkupní právo neuplatní. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílu. Předkupní právo dopadá i na bezúplatný převod podílu; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu. Spoluvlastník s podílem na nemovité věci se může předkupního práva vzdát nejenom ve vztahu k sobě, ale také s účinky pro své právní nástupce. Jedná-li se o věc zapsanou do veřejného seznamu (katastru nemovitostí), vzdání se předkupního práva se do seznamu zapíše.[17]

Právní vztahy spoluvlastníků vůči třetím osobám

Spoluvlastníkům vznikají práva a povinnosti mimo jiné ve vztahu ke třetím osobám stojícím mimo spoluvlastnický vztah. Zde platí východisko, že z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně (tzv. aktivní a pasivní solidarita). Nepatří sem právní jednání, jejichž předmětem je pouze spoluvlastnický podíl.[18]

Pasivní solidarita

Pasivní solidarita znamená, že právní jednání ohledně společné věci zavazuje všechny spoluvlastníky společně a nerozdílně (spoluvlastníci jsou na dlužnické straně). Věřitel má možnost vyžadovat splnění povinnosti vůči kterémukoliv spoluvlastníkovi, jednotlivě, nebo vůči všem spoluvlastníkům, kteří v soudním řízení mají postavení samostatných společníků, nemusí se proto řízení účastnit nezbytně všichni žalovaní.[19] Pro věřitele je pasivní solidarita výhodná, neboť si může vybrat, zda bude požadovat celé plnění anebo jen jeho část, a to po jednom či po několika ze solidárních dlužníků nebo po solidárních dlužnících všech. Jestliže pak některý ze solidárních dlužník nebude schopen dluh uhradit, má věřitel možnost požadovat plnění po kterémkoliv dalším solidárním dlužníkovi oproti dílčímu závazku, u kterého si věřitel nese důsledky dlužníkovy insolvence.[20]

Aktivní solidarita

U aktivní solidarity vystupují spoluvlastníci na straně věřitelské a mají za dlužníkem pohledávku. Dlužník je povinen plnit jen jednou a uspokojí-li jednoho ze solidárních věřitelů – spoluvlastníků, solidární závazek tím zaniká a ostatní věřitelé již po něm nemohou nic žádat.[21] Závazek tak zaniká splněním dluhu tomu věřiteli, který o plnění požádal první.[22]

Právní vztahy mezi spoluvlastníky

Princip majorizace

Rozhodování o společné věci se realizuje principem hlasování spoluvlastníků. Každý ze spoluvlastníků má jeden hlas, který je dán velikostí jeho spoluvlastnického podílu. Rozhodná je většina počítaná podle podílu. Mimo rámec správy společné věci a rozhodování o ní se pravidlo hlasů počítaných podle velikosti podílů neuplatní.[23] Účasti na správě věci se rozumí rozhodování spoluvlastníků o tom, jak bude nakládáno se společnou věcí – jak bude udržována, opravována, zlepšována, zda a jak budou do věci investovány prostředky, zda bude pronajata apod.[24] V režimu běžné správy věci se uplatní prostá většina.

Mimořádná správa věci

§ 1129 OZ odst. 1) K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.

odst. 2) Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odst. 1 může navrhnout, aby záležitost rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.

Absolutní shoda

Absolutní shody tj. souhlasu všech spoluvlastníků je zapotřebí u a) rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena (např. zatížení věci služebností práva průchodu a průjezdu nebo služebností čerpání vody ze studny, zatížení věci zástavním právem – věci jako celku, nikoliv spoluvlastnického podílu – ten zastavit lze i bez souhlasu spoluvlastníků – zastavení podílu však nesmí být ostatním spoluvlastníkům k tíži) b) rozhodnutí, na jehož základě má být zatížení zrušeno c) rozhodnutí, na jehož základě mají být práva a povinnosti spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let.[25]

Správa společné věci

Spoluvlastníci mohou svěřit správu společné věci správci. Správcem společné věci může být spoluvlastník i třetí osoba. Protože se volba a odvolání správce považuje za záležitost běžné správy, rozhodují o tom společníci většinu hlasů (§1128 OZ).[26] Pokud jde o rozhodnutí o tom, zda má být správce vůbec zřízen, jde o rozhodnutí mimořádné správy a je zapotřebí kvalifikované většiny hlasů (dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků).

Zrušení spoluvlastnictví

§ 1140 OZ

odst. 1) Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

odst. 2) Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

1.   Dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

Je přednostním způsobem zrušení spoluvlastnictví; jejími účastníky musí být všichni spoluvlastníci; nejde o správu společné věci, a rozhodování podle velikosti podílů se proto neuplatní. Zákon předpokládá vypořádání buď rozdělení společné věci, nebo jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

2.   Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem

Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, má každý ze spoluvlastníků právo žalovat na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem.[27]

  1. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s.109
  2. ↑ KRÁLÍK, Michal. In SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 404
  3. ↑ KRÁLÍK, Michal. Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 122
  4. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s.109
  5. ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV. ÚS 35/96
  6. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s.110
  7. ↑ KRÁLÍK, Michal. In SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 405
  8. ↑ VYCHOPEŇ, Martin. In ŠVESTKA, Jiří.; DVOŘÁK, Jan.; FIALA, Josef. Občanský zákoník: komentář. Svazek III, (§ 976 až 1474). 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 330
  9. ↑ KRÁLÍK, Michal. Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 81
  10. ↑ (R 19/1967)
  11. ↑ KRÁLÍK, Michal. Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 81
  12. ↑ VYCHOPEŇ, Martin. In ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. Svazek III, (§ 976 až 1474). 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 331
  13. ↑ VYCHOPEŇ, Martin. In ŠVESTKA, Jiří.; DVOŘÁK, Jan.; FIALA, Josef. Občanský zákoník: komentář. Svazek III, (§ 976 až 1474). 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 331
  14. ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2011, sp .zn. NS 28 Cdo 3939/2009
  15. ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 8.3.2006, sp. zn. I. ÚS 174/2005
  16. ↑ VYCHOPEŇ, Martin. In ŠVESTKA, Jiří.; DVOŘÁK, Jan.; FIALA, Josef. Občanský zákoník: komentář. Svazek III, (§ 976 až 1474). 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 333
  17. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 114
  18. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 114
  19. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 115
  20. ↑ KRÁLÍK, Michal. Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2011, s. 125
  21. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 115
  22. ↑ Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2007, sp. zn. 28 Cdo 594/2006
  23. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 116
  24. ↑ DOBROVOLNÁ, Eva . In SPÁČIL, Jiří. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976–1474) : komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013,. s. 355
  25. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 118
  26. ↑ VYCHOPEŇ, Martin. In ŠVESTKA, Jiří.; DVOŘÁK, Jan.; FIALA, Josef. Občanský zákoník: komentář. Svazek III, (§ 976 až 1474). 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 373
  27. ↑ SPÁČIL, Jiří. Věcná práva: věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 122
Autoři článku: Karolina.hlavinkova1 (Karolína Hlavinková)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Podílové_spoluvlastnictví&oldid=81405“