Brusel IIbis
Brusel 2 bis se týká dvou oblastí rodinného práva - statusové otázky manželské (matrimonial matters) a rodičovská odpovědnost (parental responsibility).
Statusové manželské spory
Rozvod (divorce), právní odloučení (legal separation) a neplatnost manželství (annulment of marriages)
Manželské spory jsou široká oblast rodinného práva, ale toto nařízení se dotýká pouze "rozvodu, odluky a neplatnosti manželství".
Otázkou je, jestli mezi manželské věci spadají také otázky stejnopohlavních manželství. Nařízení neposkytuje definici slova "manželství". Pouze použití slov ale není přesvědčivým argumentem. Když se finalizovala smlouva Brusel II v roce 1998 a první verze Nařízení Brusel II, právo osob stejného pohlaví ke svatbě ještě nebylo uznáno žádným státem Evropské unie.[1] Když se pak připravovalo nařízení Řím III, sociální a právní kontext se změnil a čl. 13 tohoto nařízení stanovuje: "Nic v tomto nařízení nezavazuje soudy zúčastněného členského státu, jehož právo neupravuje rozvod nebo nepovažuje pro účely rozvodového řízení dotyčné manželství za platné, manželství rozvést na základě tohoto nařízení.". Toto omezení bylo přijato mimo jiné i z důvodu nedostatku konsenzu ohledně stejnopohlavních manželství[2]
V EU neplatí žádná legislativa, která by nutila státy k uznání civilního statusu manželů přiznaného jiným členským státem.[3] V jiných otázkách jako korporátní právo a v otázkách jména a příjmení Soudní dvůr EU použil principy evropského práva jako zákaz diskriminace a svoboda pohybu, aby zabránil členským státům, aby odmítli uznat právní stav založený jiným členským státem.[4]
Prvním způsobem, jak tento problém vyřešit, je udržení statusu quo - státy, které uznávají stejnopohlavní manželství použijí pravidla Bruselu II bis, když budou provádět rozvod manželství, jak to dělají už dnes. Státy, které ho neuznávají, budou dále dělat to samé. Je možné, že soudní dvůr EU odmítnutí uznání manželství uzavřených v EU jako porušení evropského práva, ale to není jisté.[5]
Druhou možností je, že ve smyslu Římu III budeme vykládat problém tak, že členské státy nejsou zavázány uznávat stejnopohlavní manželství.[6] Výsledek pro státy uznávající stejnopohlavní manželství bude stejný jako v případě prvním, pro státy, které je ale neuznávají, nehrozí žaloba před Soudním dvorem.
- ↑ Thalia Kruger & Liselot Samyn (2016) Brussels II bis: successes and suggested improvements, Journal of Private International Law, s. 135
- ↑ Thalia Kruger & Liselot Samyn (2016) Brussels II bis: successes and suggested improvements, Journal of Private International Law, s. 136
- ↑ Thalia Kruger & Liselot Samyn (2016) Brussels II bis: successes and suggested improvements, Journal of Private International Law, s. 136
- ↑ Thalia Kruger & Liselot Samyn (2016) Brussels II bis: successes and suggested improvements, Journal of Private International Law, s. 137
- ↑ Thalia Kruger & Liselot Samyn (2016) Brussels II bis: successes and suggested improvements, Journal of Private International Law, s. 137
- ↑ Thalia Kruger & Liselot Samyn (2016) Brussels II bis: successes and suggested improvements, Journal of Private International Law, s. 137
