Nutná obrana

Nutná obrana je jednou z okolností vylučujících protiprávnost.

- § 29 - odvrací činem jinak trestným útok na zájem chráněný trestním zákoníkem o ale o nutnou obranu jde jen tehdy, pokud tato obrana není zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku - institut nutné obrany – je to specifický typ svépomoci – svépomoc nahrazuje nedostatek ochrany ze strany orgánů veřejné moci - stejně jako u krajní nouze platí, že k nutné obraně je oprávněný v zásadě kdokoliv – označujeme jako pomoc v nutné obraně o podmínky jsou úplně stejné jak pro osobu přímo ohroženou, tak pro třetí osobu jednající v nutné obraně - zatímco u krajní nouze byl ústřední pojem nebezpečí, nutnou obranou se odvrací útok o tyto pojmy spolu souvisí, ale nejsou totožné – nebezpečí je pojem širší a pojem útok představuje jeho podmnožinu (útok je specifickou formou nebezpečí) o útokem rozumíme jednání člověka (výhradně člověka!), které je úmyslné a protiprávní  zpravidla má povahu trestného činu, ale není to nezbytnou podmínkou – viz dále o když se řekne nutná obrana a útok – není to pouze fyzický útok (např. násilné jednání směřující proti tělesné integritě), ale každé úmyslné protiprávní jednání člověka  když se mi někdo pokusí vytáhnout z kapsy peněženku, je to útok – a já proti němu mohu zasáhnout v nutné obraně o útok je jednáním člověka – a může mít formu jak konání, tak opomenutí  drtivá většina má útok formu konání  ale může se stát, že má útok i formu opomenutí – např. pozvu si návštěvu a ona pak nechce odejít • v tu chvíli tato osoba opomenutím útočí na mou domovní svobodu a já mohu použít nutnou obranu, abych tuto osobu dostal ven o útokem může být i akt úřední osoby, který tato osoba vykonává v souvislosti s pravomocí  může být posuzován za útok ve smyslu nutné obrany jen tehdy, pokud nemá ani ty základní aspekty orgánu veřejné moci – tedy pokud tato osoba už zcela překročila rámec svojí pravomoci • tato osoba už tím, co provádí, v podstatě páchá trestný čin • např. určitý policista mě zastaví, když pojedu na kole, bude mě chtít pokutovat za přestupek – a najednou mě začne mlátit obuškem – a zde používá donucovací prostředek v přímém rozporu se zákonem – a zde bych se mohl bránit a použít nutnou obranu - specifické druhy útočníků o může být tímto útočníkem i dítě, nepříčetná osoba, osoba jednající ve skutkovém omylu? o např. 14 letý kluk vezme baseballovou pálku a začne mě mlátit  nedávno se dovozovalo, že jednání takových osob není útok, takové situace se posuzovaly jako krajní nouze • analogicky se připouštělo, že tato osoba může způsobit stejný následek, jaký hrozil, ale posuzovalo se jako krajní nouze • pokud by tedy v tomto případě byla možnost, musel bych utéct – abych zachoval podmínku subsidiarity, aby byla naplněna krajní nouze  toto pojetí je dnes už ale považované za překonané – i ten útok ze strany nepříčetné osoby, dítěte nebo osob jednajících ve skutkovém omylu, se považuje za útok ve smyslu nutné obrany • útok může, ale také nemusí být trestným činem – a protože se tyto osoby nedopouštějí trestného činu, nic to nemění na tom, že z její strany je to úmyslné právní jednání – a tím pádem je možné vůči nim použít nutnou obranu  to, že útočí 14letý kluk a ne nějaký 25letý vazoun se pak zohlední u podmínky přiměřenosti - útokem je i útok vyprovokovaný o např. s někým se budu hádat a ten člověk se naštve a zaútočí – i tento útok je útok o něco jiného by bylo, pokud bych záměrně útok vyprovokoval, abych mohl použít nutnou obranu – tedy záměr jde až dál, směřuje až k té nutné obraně  v tom případě by se o případ nutné obrany nejednalo - útok ve smyslu nutné obrany je nutné odlišit od vzájemného napadání dvou nebo více osob o zde už se nejedná o případ nutné obrany, ale jde o rvačku, pokud jsou zde alespoň 3 osoby - § 158 TZ  rozdíl je v tom, že u rvačky není možné rozpoznat počátečního iniciátora útoku - § 29 říká, že aby šlo o nutnou obranu, útok musí bezprostředně hrozit, nebo trvat o bezprostřední hrozba – z okolností je zřejmé, že útok bude bezprostředně následovat za nějakou hrozbou, byť nevyslovenou  např. obklíčí mě skupinka osob, jeden má baseballku, další nůž, třetí mává nad hlavou řetězem – je evidentní, že zde bezprostředně bude nějaký útok • v tom případě není nutné čekat, než s útokem začnou, nemusím čekat na první ránu, ale mohu nutnou obranu začít už v této chvíli, kdy tento útok ještě nezačal, ale už bezprostředně hrozí - pokud je útok přerušen, anebo už ukončen o přerušením není myšlena krátká přestávka v boji – např. sražení útočníka na zem a on se sbírá  já nemusím čekat, až vstane a půjde znovu do mě, ale mohu využít té situace o ale o nutnou obranu nemůže jít tehdy, pokud útok již fakticky skončil  pokud by začal utíkat – nemůžu ho stíhat a dát mu „na pamětnou“ – protože to už by nebyla obrana, ale odveta o konec útoku se nemůže ztotožňovat s momentem dokonání činu  to nás bude zajímat u deliktů směřujících proti majetku  pokud mi někdo sebere věc (např. vytrhne tašku z ruky) a utíká s ní pryč – krádež je dokonána, ale útok trvá, dokud si to neodnese do nějakého relativního nebezpečí • tedy v této situaci ho můžu dohnat a sebrat mu to v rámci nutné obrany - u nutné obrany se nevyžaduje podmínka subsidiarity (na rozdíl od krajní nouze) o pokud čelím útoku, tak i pokud mám reálnou možnost, jak se útoku vyhnout jinak (třeba útěkem), nemusím – můžu zůstat a bránit se - nutná obrana musí být zaměřena výhradně proti útočníkovi – pokud bych postihoval třetí osobu, tak už to není obrana o např. pokud by na mě někdo zaútočil a chtěl mi ukradnout služební auto – pokud bych to auto vydal, nejde o nutnou obranu – protože tím, že jsem vydal auto, jsem nepoškodil útočníka, ale toho majitele auta  nemůžeme tedy říct, že bych se bránil  to ale neznamená, že bych byl za toto trestně odpovědný – tuto situaci bychom posuzovali jako krajní nouzi – nikoliv jako nutnou obranu - o nutnou obranu nejde, pokud byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku o tato podmínka se označuje jako podmínka přiměřenosti o je zde záměrná terminologická odlišnost v porovnání s krajní nouze  u krajní nouze podmínka proporcionality, u nutné obrany podmínka přiměřenosti o charakter a posuzování podmínek jsou odlišné  u krajní nouze se srovnávají následky  u nutné obrany se srovná způsob útoku a způsob obrany • způsob útoku o je dán z velké části intenzitou toho útoku – jestli útočník čin páchá se zbraní, jestli útočí násilím, nebo jen nějakými výhružkami o ale způsob útoku je širší, než jen intenzita – zahrnují se i jiné okolnosti  např. pokud vím, že ten, kdo na mě útočí, je známá agresivní osoba  to, kde je útok prováděn – např. v tmavém zapadlém místě, kde mi nikdo nepřijde na pomoc, nebo v pravé poledne na Horním náměstí  pokud některé osoby spěchají na pomoc útočníkovi o formulace, že nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku  zákon se snaží dát obránci co nejširší prostor pro jeho obranu – o vybočení z nutné obrany půjde až v případě nějakého jednoznačného excesu  já se můžu bránit nepřiměřeně, nesmím se bránit zcela zjevně nepřiměřeně  je možné způsobit závažnější následek • u krajní nouze toto přípustné není – není možné způsobit dokonce ani stejně závažný následek • ale u nutné obrany klidně i následek závažnější o např. pokud útočník se bude pokoušet nějakou osobu znásilnit, tak je možné tohoto útočníka klidně i zabít – a to i přesto, že způsobený následek je určitě závažnější o není možné opět posuzovat jen z nadhledu – co ještě mohlo stačit a co nemohlo stačit  pokud některá osoba odvrací útok, tak se nenachází v duševně vyrovnaném stavu – jedná ve stresu a v rozrušení a k tomu se musí přihlížet  např. pokud mi někdo krade kolo, tak ho nemůžu zastřelit – to už by bylo jednoznačně nepřiměřené  ale třeba judikatura potvrzuje, že v současné době se podmínka přiměřenosti vykládá ve prospěch obránců • mezi veřejností panuje představa, že obránce má svázané ruce • obránce může použít zbraň i proti neozbrojenému útočníkovi  při odvracení útoku má obránce mnohem širší možnosti než osoba jednající v krajní nouzi - posuzování situací, kdy osoba použije nástražné systémy o tzv. preventivní nutná obrana o za situace, kdy nástražný systém spustí a způsobí útočníkovi újmu  problém je, který moment považovat za rozhodující • moment, kdy je nastražený systém – v tom případě by to nesplňovalo podmínky, protože v ten moment nehrozí útok bezprostředně • moment, kdy ten systém spustí – v ten moment se o nutné obraně hovořit dá, protože ten systém spustí až v moment, kdy útok trvá  názory se vyvíjeli – v roce 2007 NS judikovat případ, kdy nějaký člověk měl kůlnu a v něm harampádí – a věděl, že mu tam bezdomovci chodí krást • pod podlahu kůlny nastražil minu – jednomu zloději výbuch utrhl nohu o jednak se jednalo o nepřiměřenou obranu o ale navíc tehdy NS konstatoval, že rozhodující moment je ten, kdy to tam nalíčil – konstatoval tedy, že to byla předčasná obrana – tedy se vůbec nedalo uvažovat o omluvitelnosti na základě nutné obrany • pak došlo k přehodnocení stanoviska – NS už jako rozhodující moment pro posouzení jednání vzal moment, kdy nástražný systém spustí o ale musí být nekompromisně posuzována podmínka přiměřenosti – posuzovat situaci tak, jako kdyby tam obránce sám byl a sám by použil nějaký prostředek nutné obrany o pokud by samostříl nějakého zloděje zabil, pravděpodobně by se jednalo o zcela zjevně nepřiměřenou obranu • Ščerba by už vůbec nemluvil o situaci, kdy to postihne někoho omylem – např. nějaký kluk by si zkracoval cestu přes jeho zahradu - i u nutné obrany hovoříme o excesu (vybočení z podmínek nutné obrany) o exces extenzivní – označení pro situace, kdy obránce nedodrží časové meze nutné obrany – buď pokud je obrana zahájena předčasně (útok ještě nehrozí), nebo je provedena až po skončení útoku o exces intenzivní – obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku  pokud dojde k takovému excesu, pak není vyloučena protiprávnost a osoba, která vybočila z mezí nutné obrany, je trestně odpovědná  je nutné čin posuzovat podle obecných zásad a posuzovat i zavinění „obránce“ • a to i zavinění ve vztahu k excesu • např. pokud vybočím z mezí nutné obrany a zabiju útočníka – vždy je nutné konstatovat, že následek byl způsoben úmyslně, ale je nutné posoudit, jestli úmyslně vystoupil z mezí nutné obrany o většinou k excesu z nutné obrany dochází nedbalostně, kdy si obránce neuvědomí, že používá už příliš intenzivní způsob obrany • ale jsou i situace, kdy původní obránce exces provádí zcela úmyslně o např. situace odvety – dostihne prchajícího útočníka a dorazí ho