Listina základních práv a svobod
Listina základních práv a svobod je ve smyslu čl. 3 a čl. 112 odst. 1 Ústavy součástí ústavního pořádku České republiky.
Obsah
- 1 Historie
- 2 Obsah
Historie
Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky přijalo na svém společném zasedání dne 9. ledna 1991 ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD.[1] Při rozdělování federace poté Česká národní rada přijala dne 15. prosince 1992 ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Tento ústavní zákon s ohledem na skutečnost, že nebylo v té době zcela zřejmé, že se podaří přijmout novou Ústavu samostatného českého státu, obsahoval recepční normu obsaženou v čl. 1 odst. 1 tohoto ústavního zákona, která zní: "Ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy České a Slovenské Federativní Republiky platné v den zániku České a Slovenské Federativní Republiky na území České republiky zůstávají nadále v platnosti. Nelze však použít ustanovení podmíněná toliko existencí České a Slovenské Federativní Republiky a příslušností České republiky k ní." Na toto ustanovení následně s ohledem na výše uvedené ustanovení obsahovalo ustanovení čl. 112 odst. 3 Ústavy "Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona."