Mezinárodní smlouva
Mezinárodní smlouva: jinak vymezena ve VÚSP a jinak v oblasti obecného mezinárodního práva
čl. 2 odst. 1 písm. a) VÚSP - písemná dohoda (ta vyjadřuje konsenzus jako normotvornou skutečnost) mezi státy a řídí se mezinárodním právem
obyčejová definice - ústní a písemná dohoda uzavíraná mezi státy, či mezinárodními organizacemi a řídí se mezinárodním právem
- Pokud uzavřou státy smlouvu, že se dohoda bude řídit výlučně právem jednoho státu, tak to není mezinárodní smlouva a tudíž není založena mezinárodní odpovědnost
- Nezáleží na terminologii – tedy na označení
- smlouvy posuzovány podle svého obsahu, ne podle označení
pojem „řídí se mezinárodním právem“: existují případy, kdy existují smlouvy mezi státy, které se ale neřídí mezinárodním právem. Mohu být uzavřeny smlouvy mezi státy s tzv. mezinárodním prvkem, které se řídí podle vnitrostátních úprav – subjekty jsou sice státy, ale nejsou v postavení subjektů mezinárodního práva. Pokud státy disponují se svým majetkem vůči jinému státu, nejedná se o mezinárodní smlouvu (např. smlouva o pronájmu pozemku mezi ČR a Německem)
členění: sjednávány v plné formě x ve zjednodušené formě (není nutné, aby se státy setkaly) x tacitní smlouva (konsenzus dovozován konkludentně, např. bílá vlajka)
Výklad mezinárodních smluv: výkladem (interpretací) mezinárodních smluv se rozumí myšlenkové postupy, kterými se podle pravidel poznání (logických, historických, jazykových…) zjišťuje skutečný smysl ustanovení mezinárodní smlouvy a její zamýšlené právní účinky -obecné mezinárodní právo žádná pravidla o interpretaci neobsahuje, takže je ponecháno na smluvních státech, aby se buď samy dohodly na určitých interptertačních pravidlech, nebo aby vzaly v potaz soudní či arbitrážní judikaturu
druhy: objektivní (vychází z textu), subjektivní (hledá úmysl stran), teleologický (odráží předmět a účel); obecné pravidlo výkladu – čl. 31 VÚSP – primárně zohledněn přístup objektivní, doplněný přístupem teleologickým, subjektivní pouze podpůrně (čl. 32 VÚSP – přípravné práce)
- metody a subjekty výkladu - doktrinální výklad, soudní výklad – ten je závazný inter partes (formálně soudní rozhodnutí nemají povahu precedentů, v praxi mají ale soudní rozhodnutí velkou autoritu; soud se od své judikatury odchýlí v okamžiku, kdy k tomu má pádné důvody); autonomní právní výklad (výklad podávají tvůrci právní normy)
- vedle základních pravidel výkladových metod existují i jiné, specifické, výkladové metody, mezi ty patří tzv. zásada restriktivního výkladu (v případě pochybností je nutno posuzovat mírněji = in dubio mitius), tato zásada byla použita MSD, další metodou je tzv. evolutivní výklad
autonomní pojmy = obsah výrazu je vykládán samostatně a nezávisle
zásada efektivity = smlouvy posuzujeme spíše jako platné, než jako neplatné; vykládat tak, aby mohly efektivně zakládat, měnit či rušit práva
