Riziko v obchodních transakcích

Z Iurium Wiki

Verze z 24. 3. 2018, 12:52, kterou vytvořil Monis41 (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Určitému riziku se v obchodních transakcích nelze vyhnout. Tato rizika můžeme rozdělit do několika hlavních skupin:

  1. Riziko u realizace samotného plnění – Při samotném plnění závazku může dojít k lidskému pochybení, použití nekvalitního materiálu, špatně vypracované k projektové dokumentaci
  2. Neschopnost protistrany plnit – Ať již uzavíráme smlouvu s kýmkoli, vždy existuje určité riziko, že protistrana nebude schopná plnit. Jedná se například o případ insolvence, kdy dlužník plnit chce, ale nemá prostředky. S touto možností je třeba počítat a připravit se na ni. Nejčastěji se používají zajišťovací nástroje, které nám zajistí splnění naší pohledávky v případě, že smluvní strana plnit nemůže. Rozeznáváme několik zajišťovacích nástrojů:
  3. Neochota protistrany plnit – Od neschopnosti plnit, kdy strana nemůže poskytnout plnění, ačkoli by chtěla, musíme rozlišovat neochotu plnit, tady nedostatek vůle plnit. Může se jednat například o situaci, kdy podnikatel má na jeden termín dvě zakázky a upřednostní tu větší, tím pádem tu menší splní později, ačkoli plnit mohl, kdyby si to lépe zorganizoval. V daném případě by nebylo účelné, a bylo by to také poněkud drahé, využívat zajišťovací nástroje, proto se běžně využívají nástroje utvrzovací. Ty mají jednak motivační, jednak sankční účinek.  Utvrzovacími nástroji jsou:
  4. Změna okolností - Po uzavření smlouvy se může spousta věcí změnit i bez přičinění některé ze stran – změní se politická situace, stoupnou ceny materiálu, objeví se nové technologie. V zásadě jdou tyto změny k tíži strany, kterou postihnou. Lze se samozřejmě domluvit i jinak a mezi stranami riziko rozložit smluveným způsobem či zakotvit změnové či únikové mechanismy přímo do smlouvy.
  5. Riziko vlastní neschopnosti řádného plnění – Riziko nemožnosti plnění nemusí postihnout pouze protistranu, ale i nás. Proto je v tomto případě vhodné myslet i na limitační a liberační klauzule, kterými můžeme dopad této neschopnosti omezit. Konkrétně může jít o limitaci náhrady škody, omezení práv z vadného plnění apod. 
  6. Škody způsobené třetím osobám – Při realizaci obchodních transakcí mohou být dotčeny i třetí osoby. Jelikož se ale nejedná o strany smlouvy, tak je těžké tato rizika dopředu řešit.[1]  

Citace

  1. BEJČEK, Josef, Josef ŠILHÁN a KOLEKTIV. Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2015. Str. 135 - 136. ISBN 978-80-7400-574-9
Autoři článku: Monis41