Politická práva

POLITICKÁ PRÁVA

Politická práva vychází z předpokladu existence organizované společnosti (státu). Jejich výčet nalezneme v Listině, konkrétně v druhém oddílu její druhé hlavy. Politická práva jednoznačně vycházejí ze základních lidských práv, která jsou zakotvena v Hlavě I.

Politická práva jsou založena na principu svobody a rovnosti (již od dob francouzské revoluce), autonomii, právu na politické sebeurčení a také na právu participovat se v oblasti politiky. Tato práva se skládají z dvou složek a to konkrétně ze složky státní a naopak mimostátní. Politická práva vycházejí z Aristotelova pohledu na člověka, který je podle něj zoon politikon, neboli tvor společenský. S tím také úzce souvisejí čtyři statusy jednotlivce tak, jak je vymezil na přelomu 19. a 20. stol. G. Jellinek. Statusy jsou následující:

1) status negativus - autonomní prostor každého jedince a s ním spojená ochrana proti zásahům státu

2) status positivus - právo určitého očekávání od státu (příkladem zde mohou být sociální práva - očekáváme pomoc od státu v tíživé životní situaci)

3) status aktivus - právo aktivně působit na stát a do jisté míry ovlivňovat jeho fungování (např. volební právo)

4) status pasivus - každý občan má vůči státu určité povinnosti, které musí plnit, v opačném případě hrozí omezení jeho práv (např. povinnost platit daně).

Nyní se budu blíže zabývati jednotlivými právy dle toho, jak jsou uvedena v Listině, konkrétně v jejích článcích 17-23. Politická práva v demokratickém státě vycházejí z předpokladu plurality politických názorů ve společnosti a zároveň svobodné soutěže politických sil (tento předpoklad nalezneme jak v Listině, tak i v Ústavě)

čl. 17 - svoboda projevu

Prvním právem v pořadí je právo na svobodu projevu. Je to jedno z nejzásadnějších práv, které je klíčové pro fungování demokratického systému ve státě. Nutno podotknout, že se nejedná pouze o projev politický, ale vztahuje se například i na svobodu vyhledávat a přijímat různé ideje a tím tak rozvíjet svůj vlastní politický názor. Důležité je také umožnění přístupu k těmto informacím (pozitivní právo požadovat informace), neboť jeho odepřením by byly naše možnosti utvořit si vlastní politický názor značně omezené.

K omezení dostupnosti informací se také vztahuje odst. 3, který vymezuje, že je cenzura nepřípustná, tedy nesmí docházet k žádné selekci informací. Jak se uvádí v odst. 4, může dojít k omezení práva na svobodu projevu, avšak pouze zákonem a to v zcela krajních případech, kdy se jedná o opatření nezbytné k ochraně demokratické společnosti, jejího fungování, svobod druhých, či pokud je ohrožena bezpečnost státu. Důležitá je zde však zásada přiměřenosti.

čl. 18 - petiční svoboda

Další článek upravuje petiční svobodu. Nejprve bude možná užitečné definovat, co petice vlastně je. Jedná se tedy o vyjádření názoru a určitého požadavku většího počtu lidí, kteří se pod petici vlastoručně podepsali. Následně je důležité připomenout, že petice se musí týkat pouze věcí veřejného zájmu. Ústavní soud vymezil petici jako zvláštní formu svobody projevu.

Na petici jsou kladeny jisté formální požadavky, především její písemná forma. Důležité je také to, že na každém archu musí být text petice a musí být určeno, kdo chce petici podat, aby nemohlo dojít k nějakému omylu.

Orgán, kterému je petice adresována, je povinen na ni do třiceti dnů reagovat, avšak nikde není stanoveno, že jí musí vyhovět! Musí však písemně podat vysvětlení svého stanoviska.

Zvláštním druhem petice jsou ty, které jsou sepisovány pro nezávislé kandidáty do Senátu a pro kandidáta na post prezidenta republiky.

I petiční právo může být omezeno, to dále upravuje čl. 44 Listiny.

čl. 19 - právo shromažďovací

Jak je uvedeno v textu Listiny, občané se musejí shormažďovat pokorně, to je důležitým předpokladem pro uplatnění tohoto práva. Právo svobodně se shromažďovat nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy, avšak musí být včas a řádně ohlášeno (oznamovací princip). Konkrétně se tak musí učinit nejpozději pět dní předem, zároveň však nejdříve půl roku předem, neboť by jinak mohlo dojít k zablokování určitého termínu jen pro jednu skupinu, která by se například chtěla shromažďovat 28. 10. každého roku. Z oznamovací povinnosti jsou však vyňata shromáždění konaná v soukromém prostoru a dále také náboženská shromáždění. K omezení tohoto práva může dojít opět výhradně na základě zákona (č. 84/1990 Sb.) a to v případech, kdy by shromáždění, konané na veřejném místě, mohlo být ohrožením práv a svobod druhých, nebo v případě ochrany státu a soukromého či veřejného majetku.

čl. 20 - právo sdružovací

Občané mají právo svobodně se sdružovat. Součástí tohoto práva je i právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

K omezení těchto práv může dojít jedině na základě zákona to v případě, že jsou ohroženy demokratické principy státu, dochází k ohrožení bezpečnosti státu nebo jeho občanů a v případech, kdy může dojít k ohrožení veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku.

Významná informace se nachází ve čtvrtém odstavci, konkrétně to, že politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou od státu odděleny.

čl. 21 - právo podílet se na správě veřejných věcí

Toto právo mohou občané vykonávat buď přímo a nebo svobodnou volbou svých zástupců. Dále se uvádí, že volby se musejí konat v intervalech nepřesahujících pravidelná volební období tak, jak je stanoví zákon.

Volební právo je postaveno na principu všeobecnosti a rovnosti a je vykonáváno tajným hlasováním. Zároveň mají občané rovné podmínky přístupu k voleným či jiným veřejným funkcím.

čl. 22 - výklad a používání politických práv

Tento článek stanovuje, že zákonná úprava a výklad politických práv musí umožňovat ochraňovat svobodnou soutěž politických sil koexistujících v demokratické společnosti.

čl. 23 - právo na odpor

Poslední článek týkající se politických práv upravuje právo občanů postavit se na odpor proti komukoliv, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod v případě, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

zdroje:

- FILIP, Jan. Ústavní právo České republiky. dotisk 4. vyd. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2011, 370 s. ISBN 978-80-904083-8-8.

- přednášky prof. Filipa a doc. Molka