Ústavní stížnost
• čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
• procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených práv a svobod
• typická pro specializovaný model ústavního soudnictví
• ochrana základních práv však není jen úlohou ÚS (viz čl. 4 Ústavy)
• § 27 – 63 ZÚS – řízení před ÚS
• § 72 – 84 ZÚS – ústavní stížnost
• nutno odlišit od komunální stížnosti (písm. c)a stížnosti politických stran (písm. j)
• povinné zastoupení advokátem
• speciální plná moc
Obsah
Ústavní stížnost je oprávněna podat
- fyzická nebo právnická osoba,
- jestliže tvrdí, že
- zásahem orgánu veřejné moci
- bylo porušeno
- její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem
1) fyzická nebo právnická osoba
-jen tam, kde je nositelem určitého ústavního (základního) práva
-všechny FO x občané
-PO dle povahy věci – Listina nestanoví pravidla
-stát jako PO – nositel základních práv?
-Pl. ÚS – st. 9/99: „Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury. Z pohledu teoretického takovýto postup znamená popření fundamentálního rozdílu mezi pojmy oprávnění (subjektivního práva) a pravomoci (kompetence), ….“
-v roli nevrchnostenské – předmět diskusí, zatím ÚS stížnosti připouští (ochrana majetku, spravedlivý proces)
2) zásah
•Rozhodnutí
- pravomocné
- v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem
•Jiný zásah
- jednorázový protiústavní „útok“ proti základním právům,
- není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci,
- důsledkům zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností.
•zásahem není výsledek normotvorné činnosti (zákon, vyhláška)
•nečinnost jako zásah (typicky průtahy v řízení)
•jiným zásahem není procesně vadný postup, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá
3) orgán veřejné moci
•moc, která autoritativně rozhoduje o právech či povinnostech subjektů
•subjekt, o jehož právu se rozhoduje, není v rovnoprávném postavení s orgánem veřejné moci
•obsah rozhodnutí orgánu nezávisí na vůli subjektu
•ústavní stížností nelze napadnout zásah soukromého subjektu
•viz však horizontální působení základních práv a pozitivní závazky státu
4) porušení
•u relativních práv – překročení mezí pro legitimní zásah do ústavního práva
•u absolutních práv – zásah = porušení
•nestačí nezákonnost (často však ÚS dovozuje zásah do procesních ústavních práv (čl. 36 Listiny) při porušení podústavního hmotného práva)
Subsidiarita ústavní stížnosti
•formální
•materiální
•jinak nepřípustnost - §75 (1) ZUS
•přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva
•kolize s nenárokovým dovoláním
•výjimky z nepřípustnosti - § 75 (2) ZUS:
-stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo
-v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Lhůta
Subjektivní:
•u rozhodnutí – podat do 2 měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku – § 72 (3)
•u jiného zásahu – podat do 2 měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu dozvěděl - § 72 (5)
•lhůta uplyne ve stejný den o dva měsíce později (dříve 60 dní)
•stačí podat k poštovní přepravě
Objektivní
•pouze u jiného zásahu
•nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k zásahu došlo - § 72 (5)
-do 2 měsíců od doručení rozhodnutí o nenárokovém mimořádném opravném prostředku (i když nebude dovolání přípustné)
•předčasnost x opožděnost ústavní stížnosti
Návrh na zrušení právního předpisu
•Akcesorita – návrh podání spolu se stížností
•konkrétní kontrola předpisů
•pokud uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti
•stížnost musí být projednatelná (jinak se odmítá stížnost i včetně akcesorického návrhu (hrozba actio popularis))
Rozhodnutí o ústavní stížnosti
Odmítne (§ 43) - usnesení
-soudce zpravodaj:
• neodstranil-li navrhovatel vady,
• podáno po lhůtě
• podáno někým zjevně neoprávněným,
• k projednání není Ústavní soud příslušný
• návrh je nepřípustný
-senát:
• zjevná neopodstatněnost
Zamítne (§ 82) - nález
-nedošlo k porušení ústavních práv
Vyhoví (§ 82) - nález
I. vysloví, které ustanovení bylo porušeno a jakým zásahem k němu došlo
II. a) zruší napadené rozhodnutí nebo
II. b) zakáže pokračovat a přikáže obnovit stav před, je-li to možné
Ústavní stížnost podaná státem
46. Jestliže stát, resp. státní orgán za něj jednající vystupuje jako nositel veřejné moci, není a z povahy věci ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv. Tento přístup se projevil v některých rozhodnutích (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 416/97 a IV. ÚS 458/97), aby jej Ústavní soud posléze stvrdil ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99. Uvedený náhled pak respektuje i rozsáhlá další judikatura: srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 416/97, IV. ÚS 458/97, III. ÚS 254/99, I. ÚS 449/99, IV. ÚS 436/2000, II. ÚS 18/02, II. ÚS 28/02, II. ÚS 516/03, IV. ÚS 352/03, III. ÚS 555/05, IV. ÚS 127/06, I. ÚS 1359/08, I. ÚS 2695/08, I. ÚS 3374/10, IV. ÚS 753/11, II. ÚS 338/12, IV. ÚS 2278/14, III. ÚS 3547/14). V takových případech tedy stát nemůže být aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti.[1]
47. Pokud ovšem stát (prostřednictvím státního orgánu) v právních vztazích nevystupuje ve "vrchnostenské" pozici nositele veřejné moci, ale jako subjekt právního vztahu (jako "pouhá" právnická osoba, byť veřejného práva), v němž má rovnoprávné postavení s ostatními subjekty, může být nositelem (některých) základních práv a svobod. Může tak tvrdit a osvědčovat porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody, které lze státu přičítat jako každé jiné právnické osobě, a napadat rozhodnutí orgánu veřejné moci ústavní stížností (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 93/99, IV. ÚS 367/03, I. ÚS 182/05, III. ÚS 1255/13, I. ÚS 3443/13, II. ÚS 2050/14, usnesení sp. zn. I. ÚS 1925/07, I. ÚS 1893/08, IV. ÚS 1343/10, I. ÚS 3414/13, I. ÚS 3398/14). Nicméně je třeba připustit, že přijetím (a nabytím účinnosti!) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, tedy se změnou právního režimu pracovního vztahu (z pracovního poměru na poměr služební) u většiny zaměstnanců ve správních úřadech, budou některé judikáty pro futuro použitelné jen omezeně.[2]
Jinými slovy: orgán veřejné moci může jak vykonávat veřejnou moc (imperium), tak nejen provádět nevrchnostenské úkony jako jiné formy zejména správní činnosti (nález sp. zn. II. ÚS 623/02), ale také může být účastníkem právního vztahu soukromoprávního charakteru (dominium).
