Přípustné riziko dle přestupkového zákona

Přípustné riziko je jednou z okolností vylučující protiprávnost. Přípustné riziko je definováno zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, následujícím způsobem:

„Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže někdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo v rámci svého předmětu činnosti společensky prospěšnou činnost, jíž ohrozí nebo poruší zájem chráněný zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak."

Zákon dále vymezuje, v jakých případech se nejedná o přípustné riziko. Takové případy mohou nastat například, jestliže vykonávaná činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, ale pouze v případě, kdy ten ohrožený člověk nedal v souladu s jiným právním předpisem souhlas. Další případ nastane, když výsledek, ke kterému se směřuje, neodpovídá míře rizika. Míře rizika se zde rozumí pravděpodobnost nežádoucích následků, musí tedy být menší než pravděpodobnost onoho očekávaného výsledku. O přípustné riziko se dále nejedná, jestliže provádění činnosti odporuje jinému právnímu předpisu, dobrým mravům, veřejnému zájmu nebo zásadám lidskosti.

Z uvedené definice popisující institut přípustného rizika, lze dospět k závěru, že se tento institut může uplatňovat v různých oborech lidské činnosti, ale vždy se musí jednat o profesionála, který jedná v souladu s informacemi jemu dostupnými a riziko, které podstupuje, musí podstupovat pouze za účelem dosažení společensky prospěšných cílů. O institut přípustného rizika se tedy nejedná v případech, kdy osoba, jež má na starost nějakou společensky prospěšnou činnost, plní úkoly, které s touto činností nesouvisí. Nejvyšší soud v téhle věci rozhodl roku 2012 takto: „O přípustné riziko podle § 31 odst. 1 tr. zákoníku se nejedná v případě, že pachatel sice působí v osobě, jejímž předmětem zájmu je společensky prospěšná činnost, avšak plní v ní takové úkoly, které s touto činností bezprostředně nesouvisejí (např. úkoly ekonomické a manažerské). Rovněž platí, že obvyklé podnikatelské riziko, které podstupuje osoba v rámci svého podnikání, není přípustným rizikem podle § 31 odst. 1 tr. zákoníku."

Institut přípustného rizika lze vztáhnout například i na sport: „Lze konstatovat, že pokud je způsobena při výkonu sportovní činnosti někomu újma na zdraví, event, dokonce smrt, je nutné primárně posuzovat, zda takovýto následek vznikl za situace akceptovatelného přípustného rizika, s tím, že v návaznosti na shora uvedené výklady je v případě sportu přípustná analogie ve prospěch a extenzivní výklad jednotlivých podmínek."

Důraz na vykonávání aktivity, která může být klasifikována jako přípustné riziko, je opravdu důležitý. Můžeme to vidět například na následujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2019: „Ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 tr. zákoníku je riziko určitý stav nejistoty, zdali se vůbec nebo v očekávané míře dostaví žádoucí následek, a to při vědomí, že může dojít také k následku negativnímu. Z trestněprávního hlediska je oním nežádoucím následkem porucha nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Riziko tak spočívá v jednání, které, pokud nastane následek relevantní z hlediska trestního práva, by vedlo k trestní odpovědnosti. Jestliže obviněný jednal zcela ve svém vlastním zájmu, když prováděl jakékoliv operace v burzovních obchodech s akciemi a jednalo se jen o jeho soukromé aktivity, použití ustanovení § 31 odst. 1 tr. zákoníku to vylučuje, protože šlo o soukromé individuální zájmy, které nebyly zároveň zájmy společenskými."