Co je to právo?
CO JE TO PRÁVO?
- Hledání správného práva je stejně staré jako právo samo - „Právníci stále ještě hledají definici práva“ – píše Immanuel Kant ve své Kritice čistého rozumu - „Tážeš-li se mě, co je to právo, pak to nevím a netážeš-li se mě, pak to vím“ - Právo je společenský fenomén, žádný jiný tvor ho nepotřebuje - Právo ohromuje svou přizpůsobivostí a ochotou nabídnout se každému, kdo se legitimuje mocí – ospravedlňuje svůj nárok moc vykonávat - Je mezinárodní právo právem ve vlastním smyslu slova? o Jsou to spíš morální pravidla - Lze normativní systémy v tzv. primitivních kmenových společnostech považovat za právní systémy? o Pokud je tam alespoň nějaká forma moci (třeba i neformálně třeba nejstarší člen, vážený člen) - Je sankce znakem práva? - Je právo systém donucujících rozkazů a zákazů suverénní moci? o Takové právo by bylo velmi zjednodušené - Je nemorální právo právem? Přírodní zákony a společenské normy - V přírodních zákonitostech platí kauzální vztah příčiny a následku, mohou být podrobeny verifikaci, tj. mohou být pravdivé nebo nepravdivé. - Kritériem existence právní normy není její pravdivost či její správnost, ale její platnost. Tedy jinými slovy nikoliv že něco je, ale že něco má být. - Přírodní zákony vyjadřují to, co je (tedy bytí), zatímco společenské a právní normy vyjadřují to, co má být.
Přirozenoprávní teorie
- Idea spočívající více na víře než na rozumovém poznání
- Dualistický přístup – přirozené a pozitivní právo
- Nad platným právem každého státu existuje nějaké vyšší právo, kterému pozitivní právo nesmí odporovat
- Přirozené právo je nezměnitelné a všeobecně závazné pro všechny osoby ve všech dobách
Zdroje přirozeného práva
* Příroda – pravidla přirozeného práva jsou odvozena z řádu přírody a přirozené podstaty člověka (Aristoteles) * Bůh – pravidla přirozeného práva pochází z božího zjevení (Tomáš Akvinský) * Lidský rozum – racionální myšlení má zajistit obsahově správné poznání (John Lock)
Funkce přirozeného práva
- Ospravedlnění pozitivního práva
- Ochranný filtr proti evidentně nespravedlivému pozitivnímu právu
- Pomocný prostředek k řešení případů, kdy pozitivní právo mlčí
Problém obsahu přirozeného práva
- Lze objektivně zakotvit pravidla přirozeného práva?
- Teorie přirozeného práva o proměnlivém obsahu
- Idea spravedlnosti je absolutní, ale její aplikace se musí přizpůsobit času, místu a okolnostem
- Důvodem jsou rozdíly v morálních postojích
Význam přirozenoprávních idejí
- Působivost ideje přirozeného práva nespočívá v jeho reálné existenci, ale v tom, věří-li velký počet lidí v tuto ideu a jednají-li podle této víry
- Teorie společenské smlouvy
- Koncepce lidských práv
- Situace při změnách politických režimů
Právní pozitivismus
- Monistická teorie - Laicizace práva, racionalismus a voluntarismus - Teze společenského faktu: Existence a obsah práva jsou determinovány prameny práva, které mají povahu společenských faktů (např. legislativou, judikaturou, obyčeje, právní vědou) - Konkrétní právní řády se mohou lišit v tom, co se v nich uznává jako pramen práva - Teze oddělitelnosti o Platnost práva je od morálky v principu oddělitelná – morální kvalita nemusí být nutnou podmínkou právní platnosti o Exklusivní positivisté – platnost práva je od morálky vždy oddělená, veškeré právo se zakládá na pramenech práva a vše, co nemá formu pramene práva, není právo o Inkluzivní positivisté – není pravda, že platnost práva je nutně závislá na jeho morální kvalitě, ale je to možné (je to jenom otázka nahodilosti)
teze pozitivismu:
- teze společenského faktu = existence práva, jeho platnost a obsah je determinován a ověřován společenskými fakty (jednání lidí ve společnosti, právo jako společenská praxe, judikatura, předpisy, obyčeje)
- teze oddělitelnosti – platnost práva pojmově nezávislá na morální správnosti
- teze identity – pramenem práva je zákon -> teze závaznosti = zákon je pro soudce kategoricky závazný
- teze hodnotové neutrálnosti – pouze posuzujeme, zda právo platí či ne, nezajímá nás hodnotová náplň – právo platí nezávisle na tom
- teze skepse vůči praktickému poznání
Dělení pozitivistických teorií
Historický pozitivismus
– právo je historicky vzniklý fenomén bez kladení otázky správného práva a předpokladu platnosti prepozitivních principů
Normativistický pozitivismus
– právo je uzavřený normativní systém, právo pojímáno jako zvláštní normativní předmět myšlení, jehož existence může být zkoumána a pochopena, aniž je nutno uvažovat o dalších společenských skutečnostech jako je sociální struktura a vztahy
Realistický pozitivismus
– existence a působení soudů a státních orgánů chápána jako reálný systém se svébytnou platností
Institucionalistický pozitivismus
– právo je normativní systém a zároveň skutečnost společenského života, spojení normativismu a realismu - Weinberger
Znaky pozitivismu podle Harta
- Právní normy jsou rozkazy lidských bytostí
- Mezi právem a morálkou neexistuje žádná souvislost
- Významová analýza právních pojmů se liší od empirického a normativního poznání práva
- Právo je uzavřený logický systém, kde je možné prostřednictvím logické dedukce, z předem daných právních norem dospět ke správným právním rozhodnutím a to bez odkazu na sociální cíle nebo morální kritéria
- Morální soudy není možné racionálně zdůvodnit
Pozitivismus popírá možnost praktického poznání – správné právo a objektivně platné hodnoty nelze určit ryze kognitivně (non-kognitivismus)
Základní struktura filosofie práva
- ontologie - co zakládá právo? jaká je podstata práva? jsou to jen akty moci?
- gnoseologie - poznávání, rozum
- axiologie - étos, spravedlnost, hodnoty
Sociologická jurisprudence
- Právo je nutno zkoumat v jeho interakci se společností (v interakci práva na jedné straně a postojů lidí žijících v rámci práva na straně druhé) - Zkoumá účinky práva na lidi a lidí na právo - Nevidí právo v knihách (zákonících) – law in books, ale právo v jeho realizaci – law in action
