Zákon 12 desek
Zákon dvanácti desek (lat.Lex duodecim tabularum) je nejstarší římskou kodifikací práva.Jedná se o primitivní kodifikaci římského obyčejového práva. Zákon dvanácti desek však neobsahuje všechny zažité obyčeje, pouze ty, které byly sporné nebo nové. Normy jsou napsány obecně, nerozlišují se zde patricijové a plebejové. Jedná se o právo agrární společnosti. Formulace jsou kazuistické (případové).
Vznik a zánik
Tuto kodifikaci vytvořilo deset decemvirů, které stanovilo lidové shromáždění. První kolegium decemvirů sepsalo deset desek, které jim byly schváleny. Další dvě desky sepsalo až druhé kolegium. Tyto dvě desky nenechaly schválit a pokusily se stanovit tyranii. Snahy o nastolení tyranie byly svrženy, desky však byly přijaty. Desky byly vystaveny na foru tak, aby si je každý občan mohl přečíst a nastudovat. Každý vzdělaný Říman znal text zákona zpaměti. Zde byly až do roku 390 př.n.l, kdy byly zničeny při vpádu Gallů. Nejspíše se roztavily při požáru Říma. Nikdy nebyly obnoveny, k dispozici máme pouze jednotlivé citace (např. v Gaiově učebnici) a také plnou rekonstrukci díla.
Obsah
- 1. - 3. deska - právo procesní
- 4. - 5. deska - právo rodinné a dědické
- 6. - 7. deska - majetkové právo
- 8. deska - trestní právo
- 9. - 10.deska - správa a náboženství
- 11. - 12. deska - doplňkové, mix
Pontifikální interpretace
Pontifikové byli kněží, kteří se snažili Zákon dvanácti desek interpretovat. Při interpretaci rámcových norem jej obohacovali o fakta, která zákon vůbec neznal.
Komiciální interpretace
Vedle pontifikální interpretace se hlavním pramenem stala komiciální interpretace. Tím rozumíme zákony, které byly přijímany lidovým shromážděním. Při častém schvalování a projednávání zákonů se postupně utvořila pravidla. Zákonodárnou iniciativu měli konsulové, praetoři, plebejští tribunové a cenzoři. Prostý účastník tedy nemohl podávat návrhy zákonů. Schválené zákony byly projednávány před schromážděním, účinnost nabývaly okamžitě a dále se již nepublikovaly, počítalo se, že jsou s nimi občané obeznámeni. Zákony byly pojmenovávány podle navrhovatele, vyryty do desek a uchovány v archivu.
- zákony nedokonalé, neúplné (leges imperfectae) - zákony, kterým chyběla sankce, tuto mezeru doplňovala soudní praxe
- zákony, méně než dokonalé (leges minus quam perfectae) - jednání proti zákonu prohlašovaly za trestné, jiank stále platné
- zákony dokonalé (leges perfectae) - jednání proti zákonu bylo trestné i neplatné [1]
Odkazy
- ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997. Beckovy právnické učebnice,str.17, ISBN 80-717-9031-1.
