Státní občanství

Státní občanství

Pojem státního občanství

Státní občanství je veřejnoprávní vztah mezi konkrétním státem a osobami, jehož zájmem je homogenita určitého celku často založeného na určité národní entitě, a současně též ochrana individua uvnitř i vně tohoto celku.

Státoobčanský svazek je ústavněprávním vztahem, jenž má své důsledky vnitřní a vnější.

• Vnitrostátním důsledkem je, že občan na území státu vykonává celý ústavou i právním řádem daný katalog práv a svobod bezvýjimečně.
• Vnějšími důsledky příslušnosti k určitému státu je ochrana, jíž mu stát za jeho pobytu v cizině diplomatickou a konzulární cestou poskytuje.

Ústavní základy státního občanství

Problematika státního občanství je ústavním vztahem.

Vyplývá to především z Preambule Ústavy. Text Ústavy sám neupravuje koncepci státního občanství a úpravu státního občanství ČR svěřuje zákonu podle svého čl.12 odst.1.

Ústava jako součást ústavního pořádku stanoví i Listinu. Listina jako součást ústavních základů občanovi poskytuje celý katalog práv a svobod.

Způsoby nabývání občanství

Narození – získáváme občanství rodičů (ius sanquinis) nebo státu, kde jsme se narodili (ius soli) Naturalizace – udělení na žádost (musí splnit podmínky dané státem pro získání daného občanství) Opce – volba z možných variant, např. pokud se rozpadne stát na dva Sňatek (v ČR neplatí) Legitimace – uznání otcovství Osvojení – získání občanství adoptivních rodičů Hromadné udělení – dělení státu, státu udělí občanství hromadně

Způsoby pozbývání občanství

• Smrt
• Zánik státu – to plyne ze vztahu jednotlivce a státu
• Expatriace – propuštění ze státoobčanství
• Nabytím jiného občanství
• Vzdání se občanství
• Povolení státu na žádost

! Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven občanství