Prameny ústavního práva

Prameny ústavního práva

Zvláštnosti předmětu, norem a společenské funkce ústav se projevují také ve zvláštnostech pramenů a zdrojů ústavního práva.

Ústavní právo má svůj východiskový zdroj, z něhož čerpá nebo na němž je normativně založeno. Přitom zvláštnosti ústavy, jako základního (nejdůležitějšího, klíčového) zákona se promítají do struktury zdrojů ústavního práva, která je rozmanitá co do forem, ucelenosti i obsahu.

Co do pramenného materiálu je ústavní právo značně heterogenní, neboť coby disciplína, upravující základy veřejné moci ,,čerpá" značně ze zdrojů mnoha společenských věd (politologie, sociologie, ekonomie), ale i ,,obsahuje" řadu principů společných s jinými, namnoze odvětvovými právními obory (např. princip vlastnické svobody spojující hodnoty základního zákona a občanského práva).

Ústavní právo má z pohledu způsobu ztvárnění zdrojů, nejméně tyto typové základní prameny:

1) Hodnotová učení, myšlenkové koncepce, politické ideje, které jsou mnohdy zformulované v doktrínách, politických deklaracích, případně stranických programech - jedná se o zdroje zpravidla všeobecně uznávané, či v určité míře respektované, traktované či tolerované.

2) Politické, resp. státnické dokumentyjako produkt politického řešení nebo názoru na vývoj, zformulované v programech stran, revolučních deklaracích, koaličních dohodách či vládních prohlášeních, ale také politické zvyklosti jako trvaleji užívané a respektované postupy a řešení.

Politické zvyklosti jsou ,,nepsaným" právem z pohledu anglo-americké právní kultury, v kontinentální Evropě pak více či méně v politologii uznávaným ,,servisem" výkonu veřejné moci, pokud je všeobecně akcceptován.

3) Normativní zdroje jako:

4) Vědecko - doktrinální zdroje

5) Normy mezinárodního práva

6) Normativní akty orgánů výkonné moci a hlav států

7) Ústavněprávní obyčeje

8) Religiozní kodexy

9) Právo EU

10) Nadstátní právní systémy

11) Obecné právní principy