Zasilatelství

Obecně

§ 2471: „Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.“ Je to druh komise, také jde o to, že někdo obstarává záležitost někoho jiného svým jménem a na jeho účet (§ 2482) => opět nepřímé zastoupení, od komise se liší povahou obstarání záležitosti, když zde se jedná o závazek obstarat přepravu.

Dvě strany:

1. příkazce – komitent
2. zasílatel (špelitér) – komisionář

Zasílatel se zavazuje příkazci obstarat přepravu zásilky vlastním jménem na účet příkazce (popřípadě i obstarat nebo provést úkony s přepravou souvisejícím např. přistavit kamion).

Odlišovat od smlouvy o přepravě Možnost provést přepravu samostatně - § 2474: „Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat.“

Pojmově úplatná smlouva (§ 2471 odst. 1) § 2480: „Nebyla-li výše odměny ujednána, náleží zasílateli přiměřená odměna, jaká se v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle poskytuje. Zasílateli kromě toho náleží i náhrada nákladů účelně vynaložených při plnění smlouvy.“ Zde neplatí princip, že náklady jsou zahrnuty v odměně – tady má právo na náhradu nákladů vedle té odměny, přísluší mu tedy i náhrada nákladů účelně vynaložených. Jedná se o špelitérskou smlouvu (špelitéři). Nezavazuje se přepravit, ale zavazuje se obstarat přepravu => zasílatel není povinen přepravit předmětnou věc z místa na místo. Obstarání přepravy je nutno odlišit od přepravy samotné. Ten kdo obstarává přepravu, je ten, kdo bude uzavírat smlouvu o přepravě s někým, kdo tu věc bude přepravovat.

Zasílatel uzavírá smlouvu o přepravě a ta přeprava je zajišťována až touto smlouvou. Přepravu bude často zajišťovat někdo jiný. Právní úprava počítá s tím, že tu přepravu může zasílatel provést samostatně, ale standardně na to využívá smluvní dopravce. Z toho vyplývá i odpovědnost za škodu při přepravě. Bude za to odpovídat přepravce. Zasílatel bude odpovídat, pokud škoda vznikne při obstarávání přeprav. § 2474 – přepravu může udělat i sám zasílatel. Pokud to udělá, tak bude odpovídat jako přepravce (jako kdyby přepravoval sám). Jinak odpovídá pouze za škodu způsobenou při obstarávání přepravy (např. když se to rozbije u něj ve skladu).

Náhrada škody

§ 2478: „Vznikne-li na převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel ji nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit.“ Jen pokud ji zasílatel nemohl odvrátit – ne při přepravě, jen během obstarávání přepravy. Důvod liberace – nemohl škodu odvrátit (např. na sklad spadlo letadlo).

Práva a povinnosti stran

Informační povinnost

Obsahu zásilky - § 2476: „Neposkytne-li příkazce zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, nahradí škodu, která zasílateli vznikne porušením této povinnosti.“ O hrozící škodě - § 2477 odst. 1: „Zasílatel podá příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo na ní již vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak nahradí příkazci škodu způsobenou tím, že příkazce takto nezpravil.“ Možnost svépomocného prodeje – má právo věc prodat, hrozí-li bezprostředně podstatná škoda (odst. 2)

Možnost substituce

Zde už se nehovoří o tom, jestli může nebo nemůže, prostě může vždy = mezizasílatel (§ 2473). Zasílatel (i komisionář viz výše) může plnit dluhy prostřednictvím třetí osoby => pak logicky odpovídá jako by ten závazek plnil sám.

Ručení příjemce

§ 2479: „Věděl-li příjemce zásilky o pohledávce zasílatele ze zasílatelské smlouvy vůči příkazci, anebo musel-li o ní vědět, stává se přijetím zásilky ručitelem za tuto pohledávku.“ Příjemce zboží - to může být úplně někdo jiný, to nemusí být ten příkazce.

Zajištění pohledávek zasílatele

Zástavní právo (§ 2481)

V tomto případě to není zadržovací právo, ale právo zástavní. Základním předpokladem trvání tohoto práva je to, že má zasílatel zásilku stále u sebe – nebo má u sebe listiny, které mu umožňují s takovou zásilkou nakládat, tedy listiny opravňující k vydání zásilky (tzv. záložní list).