Právo na informace

Omezení práva na informace autorským právem

Přednostní ochrana uvedených zájmů, jež mají svůj základ v ústavně garantovaném právu na ochranu soukromí (článek 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), vlastnického práva (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) resp. právo na ochranu duševního vlastnictví (čl. 34 Listiny), na úkor práva na informace (čl. 17 Listiny základních práv a svobod) je podle názoru Nejvyššího správního soudu zcela na místě. Bylo by totiž zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud by informace o skutečnostech, jež mnohdy mají pro dotčený subjekt existenční význam a jsou výsledkem mnohdy dlouhodobé, náročné a složité tvůrčí činnosti autora, byly bez dalšího poskytnuty žadateli pouze s odkazem na jeho právo na informace. Tím spíše by nežádoucím následkem uplatněného práva na informace byla situace, pokud by zúčastněná osoba ve smluvních vztazích se žalovaným (potažmo s jinou veřejnoprávní korporací) nepřípustně pozbyla části svých majetkových práv, která jí právní řád přiznává. (3 As 159/2015) - velmi kritizované rozhodnutí