Ústava České republiky

Ústava ČR

,, Je souborem ústavních zákonů a dokumentů ústavního významu. Česká ústava není jedním uceleným zákonem, ale skládá se z řady samostatně stojících ústavních zákonů a jim, právně na roveň, postavených dokumentů. Ty dohromady tvoří ústavní pořádek (ústavní řád) .

Jeho součástí jsou Ústava České republiky z roku 1992, Listina základních práv a svobod z roku 1991 a ústavní zákony přijaté podle této Ústavy."¹

Ústavu ČR přijala Česká národní rada, dne 16. prosince 1992 a následně byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb. Ústava nabyla účinnosti 1. ledna 1993.

Charakteristika ústavy ČR

- psaná, jelikož je vyjádřena ve formě psaného zákona

- rigidní (tuhá), jelikož ke změně je potřeba souhlasu kvalifikované většiny - ustanovení čl. 39 odst. 4 Ústavy, „[k] přijetí ústavního zákona (…) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů[,]“

- právní

- demokratická – viz. článek 1 Ústavy ,,Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

- polylegální

- stabilní

Struktura ústavy ČR

I. Preambule

II. základní ustanovení (čl.1-14)

III. moc zákonodárná (čl. 15-53)

IV. moc výkonná, prezident republiky (čl. 54-66) a vláda (čl. 67-80)

V. moc soudní (čl. 81-96), ústavní soud (čl. 83-89), a soudy (čl. 90-96)

VI. Nejvyšší kontrolní úřad ( čl. 97)

VII. Česká národní banka (čl. 98)

VIII. Územní samospráva (čl. 99-105)

IX. Přechodná a závěrečná ustanovení (čl. 106 -113)

1) Preambule - jedná se o úvodní, v tomto případě slavnostní část dokumentu, preambuli můžeme chápat rovněž jako předmluvu. Vystihuje charakteristické rysy národa, můžeme z ní vyčíst, jakého odkazu se národ dožaduje, zda je věřící, jaké má zásady rozhodování apod. Preambule obsahuje odkaz na dávné tradice české státnosti i státnosti československé a zakotvuje odhodlání budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku a to v duchu uznávaných moderních hodnot a ideálů.

2) Hlava první: Základní ustanovení

Zakotvuje charakteristiku státu, konstrukci tvorby a dělby moci, základní prvky právního státu, princip pluralistického politického systému, liberální zásadu území samosprávy, nezměnitelnost ústavy, vztah k mezinárodním smlouvám, vymezení území, státní hranice, státní občanství a státní symboly, určení hlavního města, povinnosti státu dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochrany přírodního bohatství.

3) Hlava druhá: Moc zákonodárná

Poskytuje nám informace o Parlamentu, jemuž náleží zákonodárná moc a který je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, volených poměrným způsobem na 4 roky. Senát má 81 senátorů, volených většinovým způsobem na 6 let. Každé 2 roky se mění třetina senátorů. V době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, náleží Senátu přijímat, na návrh vlády, zákonná opatření. Tato oblast také upravuje mandát a imunitu poslanců a senátorů, legislativní proces a obranu státu .

4) Hlava třetí: Moc výkonná

Je rozdělena na část věnující se prezidentu republiky a část, která je věnována vládě.

Prezident republiky je z dle čl. 54 odst. 1 Ústavy hlavou státu, která je volena v přímých volbách (odst. 2). Prezident republiky není, dle Ústavy, z výkonu své funkce odpovědný, výjimku tvoří možnost stíhat prezidenta pro velezradu (čl. 65 odst. 2 Ústavy). Ústava stanoví rozsah kompetencí prezidenta a určuje, které kompetence jsou podmíněny kontrasignací. Funkce prezidenta je inkompatibilní s ostatními ústavními funkcemi.

Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. Předsedu vlády jmenuje prezident. Ostatní členy jmenuje na návrh předsedy vlády, prezident. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně.

5) Hlava čtvrtá: Moc soudní

Je rozdělena na části moc soudní. Ústavní soud a soudy. Moc soudní vykonávají nezávislé a nestranné soudy. Soustavu soudů tvoří – Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy. Ústavní soud – má 15 soudců, jmenovaných prezidentem, se souhlasem Senátu, na 10 let. Soudcem ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl, nejméně deset let, činný v právnickém povolání.

6) Hlava pátá: Nejvyšší kontrolní úřad

Se zmiňuje o nejvyšším kontrolním úřadě, což je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Kolegium NKÚ se skládá z prezidenta, viceprezidenta a 15 členů. Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.

7) Hlava šestá: Česká národní banka

Čl. 98 zmiňuje, že Česká národní banka je ústřední bankou státu, pečující o cenovou stabilitu. Má tři funkce: emisní, regulační a kontrolní. Emisní funkcí rozumíme, že ČNB vydává do oběhu peníze. V jejím čele stojí guvernér.

8) Hlava sedmá: Územní samospráva

Územní samospráva je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech. Zjišťujeme, že se Česká republika člení na obce, ty jsou základními samosprávnými celky, tzn. mají možnost vlastní samosprávy, rozhodovat o svých záležitostech mají vlastní majetek a jednají svým jménem, jsou tedy veřejnoprávní korporace. Obec je spravována zastupitelstvem, jehož funkční období je čtyřleté. Každá obec je součástí vyššího územního samosprávného celku - kraje. Kraje jsou chápány jako vyšší územní samosprávné celky. Samosprávné celky vytvářejí vlastní orgány, jejichž prostřednictvím je výkon samosprávy uskutečňován. Veškeré informace můžeme najít podrobněji zejména v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích a v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích.

9) Hlava osmá: Přechodná a závěrečná ustanovení

Ústavní řád (pořádek), tvoří například tyto ústavní zákony: Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle Ústavy. Jedná se například o ústavní zákon č. 74/1997 Sb. O změnách hranic se SR, 347/1997 Sb. O vytvoření vyšších územně správních celků, zákon č.110/1998 Sb. O bezpečnosti ČR, 515/2005 Sb. O referendu o přistoupení ČR k EU a další. Také ústavní zákony Národního shromáždění ČR, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující hranice České republiky.

Odkazy

^1. FILIP, J. Ústavní právo České republiky. Základní pojmy a instituty. Ústavní základy ČR. Brno: Masarykova Univerzita, Doplněk, 2003. ISBN 80-210-3254-5.