Právní jednání
Z Iurium Wiki
Verze z 22. 2. 2017, 13:13, kterou vytvořil Valerie.Lukas (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Právní jednání (negotium)''' chápeme jako projev vůle, který na základě právní normy působí vznik, změnu či zánik soukromých práv.<ref…“)
Právní jednání (negotium) chápeme jako projev vůle, který na základě právní normy působí vznik, změnu či zánik soukromých práv.[1] Římské právo nemělo pro právní jednání přesný termín, proto se používal termín negotium, který má ale mnohem širší použití.
Dělení právních jednání
- Jednostranná a dvoustranná - projev vůle jedné osoby, např. propuštění otroka nebo sepsání poslední vůle a projev vůle a souhlasu dvou nebo více osob, například smlouva nebo úmluva
- jednání inter vivos (mezi živými) a jednání mortis causa (na případ smrti) - poměry se vyřizují v době života nebo se jedná o úpravu vztahů po smrti, pozn. taková jsou odvolatelná
- jednání úplatná (onerozní) / bezplatná (lukrativní) / smíšená - vyskytuje se protiplnění/protihodnota nebo ne, např. darování věci, výpujčka. U smíšeného jednání existuje protihodnota, ale je menší než nabytý prospěch (negotium mixtum cum donatione)
- ↑ Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M., Římské právo. 1.vydání. Praha: C. H. Beck, 1995. str.92
Autoři článku: Valerie.Lukas (Valerie Lukášová)
