Policejní orgán

Co se zákonně rozumí policejním orgánem nalezneme v § 12 TŘ. Zákon nám zde jasně udává, že Policie ČR není jediný policejní orgán, tento pojem je z hlediska trestního práva procesního mnohem širší. Veřejná moc disponuje k vyšetřování spáchaných trestných činů více policejními orgány vyjmenovanými v § 12 odst. 2 TŘ, jedná se útvary Policie ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, pověřené orgány Vězeňské služby, pověřené orgány Celní správy ČR, pověřené orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství a konečně pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace. Jelikož fázi vyšetřování (viz dále) vedou výhradně orgány Policie ČR podle § 161 odst. 2 TŘ, pokud zákon nestanoví jinak, mohli bychom Policii ČR považovat za „hlavní“ policejní orgán, proto si jej v následných řádcích trochu přiblížíme.

Policie České republiky jako taková je zřízena a organizována podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR. Kde můžeme nalézt určitou definici v § 1 a § 2 z. č. 273/2008 Sb., podle § 1 Policie ČR představuje jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor. Dále když se podíváme na § 2, nalezneme zde shrnutí úkolů policie, § 2 zní: Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“). Policie ČR je zřízena státem, organizačně spadá pod Ministerstvo vnitra podle § 5 odst. 1 z. č. 273/2008 Sb. jedná se o jeden z článků integrovaného záchranného systému, jak udává § 2 jejím úkolem je primárně chránit zdraví osob, majetek a veřejný pořádek. Dalším důležitým zákonem je z. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, kde se nalézají práva a povinnosti jednotlivých příslušníků. Tento zákon zakotvuje také nároky kladené na uchazeče o práci u ozbrojených sborů. Jednotlivé nároky na příslušníky jsou: „Do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky (dále jen „občan“), který

a) o přijetí písemně požádá,

b) je starší 18 let,

c) je bezúhonný,

d) splňuje stupeň vzdělání stanovený pro služební místo, na které má být ustanoven,

e) je zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý k výkonu služby,

f) je plně svéprávný,

g) je oprávněný seznamovat se s utajovanými informacemi podle zvláštního právního předpisu, má-li být ustanoven na služební místo, pro které se tato způsobilost vyžaduje,

h) není členem politické strany nebo politického hnutí, a jde-li o služební poměr příslušníka zpravodajské služby, ani odborové organizace,

i) nevykonává jinou výdělečnou činnost, s výjimkou činnosti podle § 48 odst. 4 písm. c) až e), h) a i) a § 68 odst. 2, a není členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost.“

Postup před zahájením trestního stíhání

Prověřování

Jedná se o první fázi v trestním procesu, kde nám vystupuje policejní orgán. § 158 TŘ nám popisuje jaké úkony policejní orgán provádí v rámci prověřování. „Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.“ Potřebným šetřením se rozumí, obstarávat písemné podklady, žádat od podezřelého podání vysvětlení, vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, provést ohledání místa činu atd. Celý soupis pravomocí policejního orgánu ve fázi prověřování můžeme nalézt v § 158 odst. 3 TŘ. Ovšem policejní orgán je povinen zahájení těchto úkonů oznámit příslušnému státnímu zastupitelství dle § 158 odst. 2 TŘ. Dále policejní orgán může sáhnout k operativně pátracím prostředkům, tyto prostředky slouží k obstarání důležitých skutečností pro trestní řízení, které nelze opatřit jiným způsobem. Mezi ně řadíme, použití agenta (§ 158e TŘ), předstíraný převod (§ 158c TŘ), sledování osob a věcí (§ 158d TŘ).

Policejní orgán je povinen ukončit fázi prověřování, tedy učinit všechny potřebné kroky k prověření všech skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin v lhůtách:

a) „do dvou měsíců od jejich přijetí, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce, v níž se nekoná zkrácené přípravné řízení,

b) do tří měsíců, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu, a

c) do šesti měsíců, jde-li o věc patřící v prvním stupni do příslušnosti krajského soudu.“

Nasvědčují-li zjištěné a odůvodněné skutečnosti ve fázi prověřování, že bylo spáchán trestný čin a je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba a není důvod postupovat podle § 159a TŘ a § 159b TŘ viz dále, zahájí policejní orgán trestní stíhání vůči dané osobě podle § 160 TŘ či podle § 179a TŘ a tímto nám přechází do přípravného řízení.

Ukončení prověřování

Policejní orgán má několik možností, jak ukončit tuto fázi, a to jsou odložení nebo jiné vyřízení věci (§ 159a TŘ), dočasné odložení trestního stíhání (§ 159b TŘ), rozhodnutí o nestíhání podezřelého (§ 159d TŘ) a nakonec zahájení trestního stíhání (§ 160 TŘ)

Odložení (§ 159a TŘ)

Jestliže policejní orgán dojde v rámci prověřování k závěru, že skutečnosti nenasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, tak policejní orgán nebo státní zástupce usnesením danou věc odloží, pokud se nedá daný čin vyřídit jinak. Pod pojmem vyřídit jinak můžeme nalézt buď, odevzdání činu příslušnému orgánu k projednání jako přestupku či ke kázeňské nebo kárnému projednání.

Dočasné odložení trestního stíhání (§ 159b TŘ)

Jestliže je to třeba k objasnění trestné činnosti ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo jiného trestného činu, anebo k zjištění pachatelů, může policejní orgán požádat státního zástupce o dočasné odložení trestního stíhání. Tím se rozumí, že z kriminalistického hlediska zbytečně brzo nevyzradit informace nebo příliš brzo rozkrýt strukturu zločinecké organizace atd., nejdéle však o dva měsíce. Dále policejní orgán bude takto postupovat, pokud podezřelá osoba byla dočasně vyňata z pravomoci policejního orgánu nebo je-li její trestní stíhání pro nedostatek souhlasu oprávněného orgánu dočasně nepřípustné.

Rozhodnutí o nestíhání podezřelého (§ 159d TŘ)

Abychom dokázali plně pochopit význam tohoto ustanovení, je potřeba si přiblížit ustanovení předcházející, tedy § 159c TŘ, ten udává, že u trestných činů korupční povahy policejní orgán může odložit trestní stíhání u podezřelé osoby, pouze pod podmínkou, že podezřelý poskytl úplatek nebo úplatek slíbil, ale výhradně v případech, že byl o tento úplatek požádán a neprodleně a dobrovolně tuto skutečnost oznámí státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Dále sdělí veškeré skutečnosti, které zná o trestné činnosti osoby, která o úplatek požádala a slíbí, že jak v přípravném řízení, tak řízení před soudem podá úplnou a pravdivou výpověď. Za těchto okolností nám přichází na řadu § 159d TŘ, který umožňuje v případě, že tato osoba splní podmínky v § 159c TŘ, státní zástupce může usnesením rozhodnout o nestíhání této osoby.

Zahájení trestního stíhání (§ 160 TŘ)

Sesbírá-li policejní orgán ve fázi prověřování dostatek důkazů proti prověřované osobě a je prokázáno, že bylo spáchán trestný čin a je dostatečně odůvodněno, že jej spáchala určitá osoba a nevyskytne se žádná okolnost, kvůli které by muselo být trestní stíhání odloženo, dočasně odloženo nebo na popud státního zástupce rozhodnuto o nestíhání podezřelého, rozhodne policejní orgán o zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání se zahajuje tzv. usnesením o zahájení trestního stíhání, které musí obsahovat popis skutku, ze kterého je osoba obviněna a zákonné označení daného skutku, aby nemohl být zaměňován se skutkem jiné povahy podle § 160 odst. 1 TŘ. Policejní orgán je povinen doručit opis o zahájení trestního stíhání obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin příslušnému státnímu zastupitelství a advokátovi obviněného, u něhož lhůta započne běžet až zvolením nebo ustanovením daného advokáta. Těmito úkony nám policejní orgán přechází do fáze vyšetřování. Trestní stíhání lze zahájit též doručením návrhu na potrestání soudu, pokud se daný čin projednával ve zkráceném přípravném řízení viz dále.

Vyšetřování

Vyšetřováním se rozumí úsek trestního stíhání před podáním obžaloby, schválením návrhu dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání. Podle § 161 odst. 2 TŘ vyšetřování konají útvary Policie ČR, pokud zákon nestanoví jinak. Dalším orgánem, který může vyšetřovat jsou určité útvary Celní správy České republiky podle § 4 písm. d) z. č. 17/2012 Sb. ovšem celní správa může vést trestní stíhání pouze ve věcech spadající pod jejich jurisdikci, tedy orgány celní správy nebudou vést vyšetřování ve věcech vraždy atd. Dále mezi vyšetřovací orgány patří Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) podle § 161 odst. 3 TŘ, GIBS vyšetřuje trestné činy spáchané příslušníky jiných ozbrojených sborů např. příslušníků Policie ČR, příslušníky Vězeňské služby ČR atd. GIBS nemá pravomoc vyšetřovat trestné činy spáchané příslušníky Bezpečnostní a informační služby (BIS). Trestné činy spáchané příslušníky GIBS, BIS, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Vojenského zpravodajství a Vojenské policie vyšetřuje příslušné státní zastupitelství podle § 161 odst. 4 TŘ, při vedení vyšetřování může státní zástupce požádat o obstarání důkazů nebo provedení úkonů vyšetřování jiné vyšetřovací orgány v rámci jejich působnosti např. Policii České republiky. Vyšetřování může vést i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech, které byly spáchány na palubě této lodi podle § 161 odst. 6 TŘ. Trestné činy spáchané mezi příslušníky AČR, proti civilním zaměstnancům jinými příslušníky AČR, proti vojenským objektům atd. vyšetřují orgány Vojenské policie podle § 161 odst.7 TŘ.

Postup při vyšetřování máme popsán v § 164 TŘ. Policejní orgán zde koná z vlastní iniciativy a co nejrychleji dále sbírá důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých k posouzení případu a konečnému usvědčení obviněného a zároveň je povinen získávat důkazy svědčící v jeho prospěch. V této fázi k získávání informací používá stejné prostředky jako ve fázi prověřování a ty z § 158 TŘ. Úkony provedené již ve fázi prověřování nemusí policejní orgán opakovat, jestliže byly provedeny procesně správně podle § 164 odst. 2 TŘ. Co se týká výslechu svědků, je policejní orgán omezen na pět případů, kdy může svědky předvolat, a „to jde o neodkladný a neopakovatelný úkon, jde o výslech osoby mladší osmnácti let, jde o výslech osoby s omezenou schopností právně a úplně vnímat, zapamatovat si, reprodukovat, je dáno podezření, že na svědka by mohl být činěn nátlak, předpokládá se delší doba vyšetřování a z toho vyplývající obava ze ztráty důkazní hodnoty svědka. Omezující podmínky neplatí, koná-li se vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud.“ Dále _"obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi či doznání donucován" . Při výslechu policejnímu orgánu je zapovězené jakékoliv použití síly nebo psychického nátlaku, aby se obviněný doznal nebo vypovídal.

Za určitých okolností může být u výslechů svědků i osoba obviněná ze spáchání trestného činu, jejíž přítomnost je podmíněna svolením policejního orgánu, a může klást doplňující otázky svědkům, a to v případech, kdy obviněný nemá obhájce. Obhájce obviněného je oprávněn již od zahájení úkonů trestního stíhání být u těchto úkonů přítomen, jestliže tyto vyšetřovací úkony lze použít jako důkaz před soudem, blíže v § 165 TŘ.

Trestní řád nám vymezuje trestné činy, které lze stíhat pouze se souhlasem poškozeného, toto ustanovení je aplikovatelné v případech, kdy byl trestný čin spáchán mezi osobami v příbuzenském vztahu, osoby patřící do takového vztahu nám definuje § 100 TŘ, tedy jestliže se tyto trestné činy stanou mezi příbuznými a poškozená osoba nesvolí k zahájení trestního stíhání, policejní orgán trestní stíhání zahájit nemůže, mezi tyto činy patří např. poškození cizí věci, ublížení na zdraví z nedbalosti, podílnictví, podílnictví z nedbalosti, lichvy, poškození věřitele, podvod atd. Ve výčtu nalezneme trestný čin, který svou povahou nezapadá trestné činy ve výčtu uvedené, a to trestný čin znásilnění, pro které nám zákon udává speciální pravidla. „Poměr poškozeného a toho, vůči němuž má právo udělit nebo odepřít souhlas s trestním stíháním, musí s výjimkou trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 TrZ existovat v době, kdy se trestní stíhání vede, resp. má vést, nikoli v době, kdy byl čin spáchán. Proto v zahájeném trestním stíhání nelze pokračovat, jestliže v jeho průběhu takový poměr vznikne (např. poškozená a obviněný uzavřou sňatek nebo obviněný a poškozený uzavřou partnerství ve smyslu zákona č. 115/2006 Sb. atd.), a to nejen tehdy, jestliže poškozený souhlas odepře, ale i tehdy, jestliže o udělení souhlasu nebyl požádán.“ Obdobně se postupuje v případě trestného činu opilství podle § 360 TZ, pokud jinak bude vykazovat znaky některého z trestných činů uvedených v § 163 odst.1 TŘ. Ovšem § 163a odst. 1 TŘ udává výjimky, kdy není potřeba souhlasu poškozeného, i když se jedná o trestné činy podle § 163 odst. 1 TŘ. Těmito podmínkami jsou: „Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163a odst. 1 není třeba pokud

a) Byla takovým činem způsobena smrt

b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byla jeho svéprávnost omezena,

c) poškozeným je osoba mladší 15 let,

d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.“

Pokud policejní orgán dospěje k závěru, že shromážděné skutečnosti budou stačit k podání obžaloby, umožní obviněnému, jeho obhájci a poškozenému, pokud je trvalé bydliště poškozeného známé, prostudovat spis v souladu s § 166 TŘ. Tyto strany posléze mohou činit návrhy na doplnění vyšetřování. Policejní orgán má povinnost obviněného, jeho obhájce a poškozeného o této možnosti informovat nejpozději tři dny předem. Policejní orgán může i navrhované doplnění odmítnout, pokud ho nepovažuje za opodstatněné. Proti tomuto rozhodnutí se mohou výše uvedené osoby odvolat. O této stížnosti dále rozhoduje státní zástupce. Tímto končí fáze vyšetřování a policejní orgán předloží spis dozorujícímu státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby, se všemi důkazy a odůvodněním, proč zamítl případné návrhy na doplnění vyšetřování. Nad všemi úkony prováděnými v přípravném řízení, tedy od začátku prověřování až po skončení vyšetřování, dohlíží příslušný státní zástupce podle § 174 odst. 1 TŘ. Dozorem pověřený státní zástupce může trestní stíhání i zastavit nebo přerušit.

Policejní orgán je povinen vyšetřování ukončit nejpozději:

a) „do dvou měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce,

b) do tří měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu.“

Co se týká lhůty ve věcech spadajících do působnosti krajského soudu, tu nalezneme v § 170 TŘ a policejnímu orgánu je vymezena lhůta v délce šesti měsíců. Pokud policejní orgán není schopen vyšetřování ukončit v uvedených lhůtách, informuje o tom písemně dozorujícího státního zástupce s vysvětlením, proč nebylo možné v těchto lhůtách vyšetřování ukončit a s určením termínu do kdy bude vyšetřování ukončeno.

Zkrácené přípravné řízení

Po skončení fáze prověřování má policejní orgán možnost kromě zahájení trestního stíhání podle § 160 TŘ předáním usnesení o zahájení trestního stíhání zahájit i trestné stíhání podle § 179a TŘ tzv. zkrácené přípravné řízení. „Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže

a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo

b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v § 179b odst. 4 postavit před soud.“

Zkrácené přípravní řízení se zahajuje návrhem na potrestání a až v momentě kdy je tento návrh doručen státním zástupcem soudu podle § 314b TŘ. Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný. Zkrácené přípravné řízení musí být skončeno do dvou týdnů od doručení záznamu o sdělení podezření v podle § 179b odst. 3 TŘ s popisem skutku z jakého je podezřelý a jaký trestný čin je v tomto skutku spatřován, opis tohoto záznamu musí být do 48 h doručen okresnímu státnímu zástupci. Při skončení přípravného zkráceného řízení předloží policejní orgán zprávu státnímu zástupci o jeho výsledku, ve které uvede, jaký trestný čin je spatřován ve skutku, pro které je sděleno podezření, a jaké důkazy, jež lze provést před soudem, odůvodňují podezření. Ke zprávě policejní orgán připojí všechny písemnosti a věci shromážděné v průběhu zkráceného přípravného řízení. Zkrácené přípravné řízení nelze konat nebo v něm pokračovat pokud:

a) „je dán důvod vazby a nejsou splněny podmínky pro předání zadrženého podezřelého spolu s návrhem na potrestání soudu, nebo

b) jsou dány důvody pro konání společného řízení o dvou nebo více trestných činech, a alespoň o jednom z nich je třeba konat vyšetřování.“

Státní zástupce může místo podání návrhu na potrestání rozhodnout, že se návrh na potrestání podmíněně odkládá, pokud se podezřelý:

a) „se k činu doznal,

b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,

c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,

d) s podmíněným odložením podání návrhu na potrestání vyslovil souhlas,

a vzhledem k osobě podezřelého, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.“

Trestního stíhání ve věcech mládeže

Mladistvým se podle trestního zákoníku rozumí osoba, která překročila hranici věku patnácti let, ale nedovršila osmnácti let věku. Z hlediska trestního práva procesního máme speciální zákon, jak vést řízení v případech trestního provinění mladistvých, tímto zákonem je z č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže, tento zákon je lex specialis k trestnímu řádu a pokud vyvstane situace kdy nelze postupovat podle tohoto zákona postupuje se podle trestního řádu. Zákon nám zakotvuje povinnost mít obhájce v případech týkajících se provinění mládeže. V rámci vyšetřování (dokazování) provinění mladistvých se klade velký důraz zjištění osobních poměrů mladistvého. „V trestních věcech mladistvých obviněných jsou orgány činné podle tohoto zákona povinny se zvláštní pečlivostí objasňovat a dokazovat příčiny jejich provinění a skutečnosti významné pro posouzení jejich osobních, rodinných i jiných poměrů. Orgány činné podle tohoto zákona provádějí s veškerou pečlivostí všechna šetření potřebná pro poznání osobnosti a dosavadního způsobu života mladistvého, jakož i prostředků vhodných k jeho znovuzačlenění do společnosti a zamezení opakování provinění.“ Tyto zprávy zpracovává příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí případně probační a mediační služba, ovšem takto orgány činí na popud policejního orgánu. _"V řízení je nutno co nejdůkladněji zjistit též stupeň rozumového a mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, poměry i prostředí, v němž žil a byl vychován, jeho chování před spácháním provinění a po něm a jiné okolnosti důležité pro volbu prostředků vhodných pro jeho nápravu, včetně posouzení toho, zda a v jakém rozsahu má být uloženo výchovné opatření, ochranné opatření nebo trestní opatření.“ Podle § 59 zákona o soudnictví ve věcech mládeže má státní zástupce povinen vykonávat dozor se zvýšenou pozorností, dbá při tom, aby policejní orgány zacházely s mladistvým ohleduplně. Důvod, proč je toto chování vyžadováno nalezneme dále v zákoně. „Při provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti. Při jednání s mladistvými se musí s přihlédnutím k jejich věku a duševní vyspělosti postupovat tak, aby nedošlo k narušení jejich psychické a sociální rovnováhy a jejich další vývoj byl co nejméně ohrožen.“ Dále zákonodárce vyžaduje i určitou specializaci orgánů státní správy, které se ve věcech mládeže budou účastnit na přípravném řízení. „Úkony přípravného řízení, kterých se účastní mladiství, provede policejní orgán zpravidla určený k úkonům v trestních věcech mladistvých osob, státní zástupce specializovaný na věci mládeže nebo soudce soudu pro mládež, ledaže nelze zajistit provedení úkonu takovým orgánem činným podle tohoto zákona a provedení úkonu nelze odložit. To platí i o provádění dožádání.“ Výslech mladistvého má být ohleduplnější vzhledem a má šetřit jeho osobnost. Konfrontace obviněného je dovolena až u soudu, konfrontací se rozumí třeba postavení tváří v tvář s dříve vyslechnutými svědky.

Co se týká zahájení trestního stíhání u mladistvých, policejní orgán zahajuje trestní stíhání podle § 160 TŘ za použití § 6 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže jako obviněného ze spáchání provinění. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže nám pouze rozšiřuje okruh osob, které je potřeba vyrozumět, už nám nestačí pouze obviněný. „O zahájení trestného stíhání mladistvého je třeba bez zbytečného odkladu informovat též jeho zákonného zástupce, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační službu.“ Policejní orgán může zahájit trestní stíhání konkrétního mladistvého jako obviněného podle § 160 TŘ až poté co prověřováním podle § 158 TŘ nashromážděné a odůvodněné skutečnosti svědčí o spáchání provinění a že je dostatečně odůvodněn závěr, že je spáchala konkrétní osoba. Zákon nám udává v § 60 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, že tyto osoby stačí pouze informovat, „a proto není třeba doručovat přímo usnesení o zahájení trestního stíhání, ale postačí informování (tj. podání zprávy) uvedených subjektů o zahájení trestního stíhání mladistvého, které však musí obsahovat popis skutku i kvalifikaci provinění, které je ve skutku spatřováno, aby byl splněn obecný požadavek určitosti takové informace. Z tohoto důvodu je v praxi informace zákonného zástupce mladistvého, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační služby zpravidla prováděna doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání mladistvého.“ Orgánem sociálně-právní ochrany dětí se rozumí, obecní úřad s rozšířenou působností, za který vystupuje a jedná zaměstnanec, který na tomto úřadu pracuje a je speciálně vyškolen.

Trestního stíhání právnických osob

Podle zákona 418/2011 Sb. je policejní orgán, který zahájil trestní stíhání právnické osoby povinen vyrozumět „příslušný orgán veřejné moci nebo osobu, které podle jiných právních předpisů vedou obchodní rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr nebo evidenci, orgán udělující licenci nebo povolení k činnosti této právnické osobě a orgán odpovědný za dozor nad takovou právnickou osobou. Tyto orgány nebo osoby vyrozumí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce také o pravomocném skončení věci.“ Tato informační povinnost je zakotvena z důvodu, aby vůči trestně stíhané právnické osobě se vzájemně nevedlo řízení o správním deliktu pro stejný skutek, pro který je právnická osoba stíhána a aby nedošlo k přeměně nebo zrušení právnické osoby. Policejní orgán zahajuje trestní stíhání právnické osoby buď usnesením o zahájení trestního stíhaní podle § 160 TŘ nebo pokud věc byla projednávána ve zkráceném přípravném řízení tak doručením návrhu na potrestání soudu. Může nám nastat situace, že se bude konat společné řízení proti právnické a fyzické osobě současně. Jedná se o případ, kdy trestné činy spolu souvisí, jde-li o útoky hromadné trestného činu nebo pokračujícího trestného činu a o část trvajícího trestného činu.

„Proti obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě se koná společné řízení, jestliže jejich trestné činy spolu souvisejí, pokud tomu nebrání důležité důvody. Společné řízení koná krajský soud, je-li příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů. Jsou-li pachateli nejtěžšího trestného činu nebo nejtěžších trestných činů obviněná právnická osoba i fyzická osoba, koná společné řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněné fyzické osobě.“ Důležité je určitě zmínit, že trestní odpovědnost právnické a fyzické osoby se ve společném řízení posuzuje samostatně. Hrozí-li, že právnická osoba bude pokračovat ve svém protiprávním jednání „může již v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu obviněné právnické osobě dočasně pozastavit výkon jednoho nebo více předmětů činnosti nebo uložit omezení nakládání s majetkem této právnické osoby; přitom přihlédne i k důsledkům, které může mít uložení zajišťovacího opatření na třetí osoby.“ V řízení si právnická osoba si zvolí tzv. zmocněnce. „Za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu. Tato osoba musí prokázat své oprávnění k činění úkonů za právnickou osobu.“ V celém řízení může vystupovat pouze jeden zmocněnec za právnickou osobu. Zákon klade podmínky na osobu, která tímto zmocněncem může být. „Činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů.“ Všechny písemnosti, co se týkají tohoto řízení a jsou určeny právnické osobě se poté zasílají pouze tomuto zmocněnci.

Trestní stíhání uprchlé osoby

Podle § 302 TŘ lze trestně stíhat i osobu která se vyhýbá pobytem v cizině nebo je na útěku či se skrývá. Policejní orgán v tomto případě zahajuje trestní stíhání podle § 160 TŘ a samotné usnesení o zahájení trestního stíhání je potřeba doručit obhájci obviněného. Z povahy věci nelze použít ustanovení o řízení proti uprchlému proti právnické osobě. Řízení může probíhat pouze proti obviněnému, jehož totožnost je známa, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Je nutné dokázat úmysl obviněného svým pobytem v cizině uprchnout nebo se vyhnout trestnímu stíhání, jelikož samotný pobyt nám ještě nezakládá důvod řízení proti uprchlému. Není zde důležité, jestli se jedná o občana České republiky, cizince nebo osobu bez státní příslušnosti. Dále nám ustanovení udává, že ho lze aplikovat i proti skrývajícímu se obviněnému. Skrýváním se rozumí, ukrývání obviněného na území republiky a brání se tak zajištění nebo dopadení. Zákon nám zde stanoví povinnost, že obviněný musí být právně zastoupen podle § 304 TŘ. Obhájce obviněného má všechna práva, která obviněnému náleží. O konání řízení proti uprchlému musí rozhodnout soud. Všechny písemnosti určené obviněnému přebírá místo něj jeho obhájce. „Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou nebo se mu přehrají obrazové a zvukové záznamy pořízené o úkonech provedených prostřednictvím videokonferenčního zařízení a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.“ Může ještě nastat situace, že obviněný v době, kdy bylo proti němu vedeno řízení jako proti uprchlému bude pravomocně odsouzen a následně pominou důvody vést řízení proti uprchlému na „návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.“

Policie České republiky je při své činnosti kromě již zmíněných právních předpisů vázaná i mezinárodními smlouvami o spolupráci v oblasti trestního řízení s různými mezinárodními policejními orgány, jak v rámci v Evropské unie, kde jsou tyto mezinárodní policejní orgány sdruženy do tzv. EUROPOLu, tak celosvětově, kde jsou mezinárodní policejní orgány sdruženy do tzv. INTERPOLu. Jako příklad může sloužit vzájemná spolupráce při pronásledování nebezpečných pachatelů, kteří při páchání své trestné činnosti překračují statní hranice jednotlivých států tzv. přeshraniční pronásledování, pátrání po osobách a věcech v rámci Evropské unie nebo mezinárodní zatykače.

Zdroje

zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění posledních předpisů

zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění posledních předpisů

zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů, ve znění posledních předpisů

zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění posledních předpisů

zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění posledních předpisů

zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění posledních předpisů

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo procesní: podle stavu k 1. 3. 2018. 5. vydání. Praha: Leges, 2018. 944 s.

JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 8. vydání. Praha: Leges, 2020. 1358 s.

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. 4700 s.

ŠÁMAL, Pavel a kol. o soudnictví ve věcech mládeže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011. 988 s.

ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, 930 s.