Pěstounství

Z Iurium Wiki

Verze z 6. 11. 2024, 06:55, kterou vytvořil AV (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Podstata a vznik == Pěstounská péče (§ 958–970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“) je soukromoprávní institut n…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Podstata a vznik

Pěstounská péče (§ 958–970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“) je soukromoprávní institut náhradní rodinné péče.[1] Vzniká rozhodnutím soudu ve formě rozsudku. Jejím primárním smyslem je zajištění osobní péče o dítě, a to osobou odlišnou od rodiče nebo poručníka, pokud není z různých důvodů možné, aby jimi byla vykonávána.[2] „Pokud rodiče dítěte neumí, nechtějí nebo nemohou o své dítě osobně pečovat, musí stát zajistit náhradní péči o dítě v prostředí, které rodinu co nejvíce připomíná.“ [3] S ohledem na právní zakotvení ochrany rodiny a rodinného života, bude pěstounská péče vždy představovat pouze podpůrné řešení péče o dítě.[4] Pěstounství je tak třeba chápat jako náhradní dočasnou rodinnou péči.[5] Pěstounská péče má však přednostní postavení před péčí zajišťovanou v ústavech (srov. § 958 odst. 2 OZ).

Základními podmínkami pro svěření dítěte do pěstounské péče jsou:[6]

  • nemožnost rodičů ani poručníka osobně o dítě pečovat (§ 958 odst. 1 OZ),
  • soulad zájmu dítěte se svěřením do pěstounské péče a
  • pozitivní vyjádření dítěte ohledně svěření do pěstounské péče, pokud je schopno k takovému vyjádření s ohledem na svůj věk a psychický stav.

Předpokladem je samozřejmě nalezení vhodné osoby pěstouna (srov. § 962 OZ).[7]

Pěstounská péče není statusovou změnou, která nastává v případě osvojení. Nedochází k začlenění dítěte do nové rodiny, pěstouni dané dítě za vlastní nepřijímají. Naopak pěstoun má povinnost prohlubovat vztahy s rodiči a jeho dalšími příbuznými (§ 967 OZ).

V porovnání s institutem svěřenectví (§ 953 a násl. OZ) je pěstounství zamýšleno jako dlouhodobější péče o dítě, avšak důvody pro užití svěřenectví i pěstounství jsou často podobné.[8]

Pěstoun není zákonným zástupcem dítěte – dle § 966 OZ je pouze povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat a rozhodovat jen o běžných záležitostech (a to i při správě jmění). Rodiče mají stále postavení zákonného zástupce a rodičovskou odpovědnost, samozřejmě s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi (§ 960 odst. 2 OZ). Zůstává jim zásadně zachováno právo na pravidelný osobní styk s dítětem i právo na informace o dítěti (§ 960 odst. 2 OZ), přičemž mohou požadovat i dítě zpět (§ 959 odst. 2 OZ). Vyživovací povinnost rovněž zůstává beze změny a náleží rodičům. Vzhledem k tomu, že za výkon pěstounské péče se pěstounům vyplácejí dávky pěstounské péče (§ 47e zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, dále jen „ZSPOD“) od Úřadu práce ČR, přechází dle § 961 odst. 2 OZ nárok dítěte na výživné na stát.[9] Hovoříme o tzv. legální cesi.[10] Rodiče tedy platí výživné státu a stát prostřednictvím dávek pěstounské péče tyto prostředky vyplácí pěstounům.

Prameny

Prameny pěstounské péče lze pro přehlednost rozlišit na mezinárodní a vnitrostátní.

Na mezinárodní úrovni lze zmínit Úmluvu o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) vypracovanou jako dokument Organizace spojených národů, Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) anebo Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí (č. 54/2001 Sb. m. s.) coby dokumenty Rady Evropy. Za zdůraznění stojí čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo každého na respektování rodinného a soukromého života a rovněž výrazně omezuje zásahy státního orgánu do výkonu tohoto práva. Stát může zasahovat do rodinného a soukromého života pouze v případech souladu se zákonem a nezbytností v demokratické společnosti.

Z vnitrostátních pramenů je to obecně Listina základních práv a svobod (ústavní zákon č. 2/1993 Sb.). Konkrétnější úpravu pak nalezneme v OZ (zejm. § 958-970), v ZSPOD (zejm. § 27, 27a a § 47a násl.) či v zákoně o státní sociální podpoře (zákon č. 117/1995 Sb.). O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje soud v řízení o věcech péče soudu o nezletilé, a proto bude relevantní i zákon o zvláštních řízeních soudních (zákon č. 292/2013 Sb., zejm. § 452 a násl. a § 466 a násl.). Subsidiárně použitelný bude i občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.).

Druhy

Individuální a kolektivní pěstounská péče

Historicky se pěstounská péče dělila na individuální a kolektivní, avšak od roku 2013 platností novely ZSPOD již toto dělení pozbylo významu. Kolektivní pěstounská péče dnes není výslovně v českém právu upravena.[11]

Individuální pěstounská péče znamená, že je o dítě pečováno v rodinném prostředí pěstounů. Na první pohled se tak individuální pěstounská péče jeví jako výchova dítěte v běžné rodině.

Kolektivní (někdy též skupinová) pěstounská péče byla naopak vykonávaná v prostorách speciálních zařízení pro větší počet dětí jako např. SOS dětské vesničky.[12] Ty však již v současné době neplní funkci zařízení pro výkon pěstounské péče, ale jsou pouze doprovázející organizací pro rodiny pěstounů.[13]

Společná a výlučná pěstounská péče

Do společné pěstounské péče mohou dítě dostat pouze manželé jakožto společní pěstouni (§ 963 odst. 1 OZ). Toto je preferovaná a nejvíce žádoucí varianta.[14]

Dítě však může být svěřeno i do pěstounské péče pouze jednoho z manželů, a to zpravidla se souhlasem druhého manžela. Tento manžel pěstouna se rovněž podílí na osobní péči o dítě, pokud žije v rodinné domácnosti (§ 965 OZ). Pěstounem může být i osoba osamělá, osoba žijící v nesezdaném soužití s druhem nebo družkou či osoba žijící v registrovaném partnerství.[15]

Příbuzenská a nepříbuzenská pěstounská péče

Pěstounskou péči příbuzenskou a nepříbuzenskou rozlišujeme podle toho, zda je pěstounem osoba příbuzná či blízká nebo zda je dítě v péči osoby cizí.[16] Pokud se ujala osobní péče o dítě osoba příbuzná, má podle § 962 odst. 2 OZ tato osoba dostat soudem přednost před cizí osobou, ledaže to není v zájmu dítěte.

Zprostředkovaná a nezprostředkovaná pěstounská péče

Zákon dává v § 962 odst. 2 OZ přednost pěstounské péči příbuzné osobě či osobě blízké před osobou cizí. V takovém případě ke zprostředkování nedochází.[17] Jedná se tak o pěstounskou péči nezprostředkovanou.

Naopak pokud dítě nemá příbuzného, který by se chtěl či mohl o dítě starat, pak je úlohou státu, aby podnikl kroky k vyhledání vhodné osoby pěstouna, potažmo dítěte vhodného pro svěření do pěstounské péče. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vede evidenci dětí vhodných do pěstounské péče i žadatelů o pěstounskou péči a samotné zprostředkování činí dle § 27 ZSPOD krajský úřad.[18]

Dlouhodobá pěstounská péče a péče na přechodnou dobu

Podle doby trvání se pěstounská dělí na pěstounskou péči na přechodnou dobu a dlouhodobou pěstounskou péči (v tradičním smyslu).

Pěstounská péče na přechodnou dobu představuje zvláštní formu pěstounské péče, je upravená výslovně pouze v § 958 odst. 3 OZ a § 27a ZSPOD a její výkon přichází v úvahu pouze u pěstounů zapsaných v evidenci osob vhodných k výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu vedenou krajským úřadem.[19]

Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle 1 rok, s výjimkou svěření sourozenců, kde se doba 1 roku počítá od svěření posledního sourozence (§ 27a odst. 9 ZSPOD). Tato doba slouží jako prostor k tomu, aby si rodiče uspořádali své životní podmínky pro návrat dítěte zpět. Pokud k tomu nedojde, rozhodne soud o jeho svěření do jiné formy náhradní rodinné péče.[20]

Pěstounská péče na přechodnou dobu slouží jako alternativa k ústavní péči.[21] Tedy lze použít jako alternativa k pobytu dítěte v dětském domově, v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc apod.

A contrario pěstounská péče, která není péčí na přechodnou dobu, představuje pěstounskou péči dlouhodobou.

Předpěstounská péče

Tento fakultativní institut upravený v § 963 OZ představuje jakousi dočasnou péči na zkoušku, jehož smyslem je započetí k vytváření pouta mezi zájemcem o pěstounskou péči a dítětem.[22] Soud nad průběhem a úspěšností předpěstounské péče vykonává dohled.

Zrušení a zánik

Pěstounství zaniká podle § 907 OZ nejpozději nabytím plné svéprávnosti dítěte, jinak dosažením zletilosti. Plná svéprávnost se nabývá zletilostí, tj. dovršením 18. roku věku, anebo přiznáním svéprávnosti před dosažením zletilosti, nebo uzavřením manželství (§ 30 OZ). Existují ale i jiné právní skutečnosti, které mohou způsobit zánik pěstounské péče, resp. její zrušení soudem. Pěstounská péče z povahy věci zaniká smrtí pěstouna nebo dítěte.[23] Dalším důvodem zrušení pěstounské péče soudem může být dle § 969 OZ a § 475 odst. 2 zákona o zvláštních řízení soudních podstatná změna poměrů nebo neshoda mezi rodiči a pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte. Zvláštností je, že z takového důvodu může zánik pěstounské péče navrhnout i samo dítě. Soud může pěstounskou péči zrušit i v situaci, jsou-li pro to závažné důvody, jako např. že se pěstounská péče k dítěti neosvědčila a neplní svůj účel, či odpadly překážky na straně rodičů a dítě se může navrátit do původní rodiny (§ 959 odst. 2 OZ), nebo o to požádá samotný pěstoun.[24]

Hovoříme-li o společné pěstounské péči manželů, tato péče zaniká rozvodem manželství (§ 964 odst.2 OZ) či smrtí jednoho z nich (§ 964 odst. 3 OZ). V případě rozvodu manželství musí soud před rozvodem rozhodnout o výlučném pěstounovi.[25] Jestliže jeden z manželů zemře, dítě zůstává v péči druhého manžela a vydání soudního rozhodnutí není třeba.[26]

Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a nelze tak pěstounskou péči zrušit pouhou dohodou mezi rodiči a pěstouny – k jejímu zrušení je zapotřebí rozhodnutí soudu.[27]

  1. ↑ Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze) ze dne 3. 2. 2012 [online]. 2012, s. 244. [cit. 12. 10. 2024]. http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf
  2. ↑ Ibidem.
  3. ↑ Ibidem.
  4. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 319.
  5. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 152.
  6. ↑ Ibidem, s. 154.
  7. ↑ Ibidem, s. 154.
  8. ↑ Ibidem, s. 150.
  9. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1143.
  10. ↑ Ibidem.
  11. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 152.
  12. ↑ Ibidem.
  13. ↑ Historie pěstounství [online]. sos-vesnicky.cz. Praha: SOS dětské vesničky, z. s. [cit. 16. 10. 2024]. Dostupné z: https://www.sos-vesnicky.cz/stranky/historie-pestounstvi
  14. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 152.
  15. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo, s. 321.
  16. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 153.
  17. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo, s. 322.
  18. ↑ Ibidem.
  19. ↑ Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kolektiv. Rodinné právo, s. 320.
  20. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 153.
  21. ↑ Ibidem.
  22. ↑ Petrov, J., Výtisk, M., Beran., V. a kolektiv. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024.
  23. ↑ Zuklínová, M., Dvořák, J., Švestka, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné. Svazek 2. Díl druhý: Rodinné právo, s. 158.
  24. ↑ Ibidem.
  25. ↑ Petrov, J., Výtisk, M., Beran., V. a kolektiv. Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace).
  26. ↑ Ibidem.
  27. ↑ Petrov, J., Výtisk, M., Beran., V. a kolektiv. Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023.
Autoři článku: AV
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Pěstounství&oldid=2189547“