Právní normy s klasickou strukturou

Z Iurium Wiki

Verze z 23. 9. 2021, 18:46, kterou vytvořil Aternb (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Struktura právních norem == Mezi základní části struktury právní normy se řadí hypotéza (H), dispozice (D) a sankce (S). Klasická struktura…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Struktura právních norem

Mezi základní části struktury právní normy se řadí hypotéza (H), dispozice (D) a sankce (S). Klasická struktura je tříčlenná (neboli trichotomní) a skládá se právě z nich. Vztah mezi nimi lze vyjádřit takto: H → D → S, tedy jestliže existuje H, pak D a jestli není dodrženo, tak S.[1]

Hypotéza

Hypotéza je podmínkou realizace normy, upravuje předpoklady, za nichž se dispozice právní normy uplatní, případně příčiny, které musí nastat, aby byla uplatněna. Jedná se o právní skutečnosti zakládající vznik, zánik nebo změnu práv subjektu. V hypotéze je zároveň upraven okruh adresátů právní normy a její časová působnost.

Dispozice

Dispozice je nutnou součástí právní normy; norma bez dispozice není právní normou. Stanovuje jednotlivá práva a povinnosti adresátů ve formě příkazů (něco má být nebo musí být), zákazů (něco nemá být nebo nesmí být) či oprávnění (něco může být). V případě porušení nebo nesplnění dispozice dochází k realizaci sankce.

Sankce

Sankce plní funkci postihovou. Je namířená proti tomu, kdo za podmínek stanovených hypotézou porušil nebo nedodržel pravidlo dané dispozicí.

V právním řádu se ale vyskytují i normy, kterým některá z částí chybí. Normy obsahující hypotézu se označují jako podmíněné, s chybějící hypotézou jako nepodmíněné. Normy, jejichž součástí je sankce, se nazývají perfektní, a ty, jež sankci neobsahují, jsou pak imperfektní. Jestliže se dá norma členit na hypotézu, dispozici a sankci, jedná se vždy o normu s klasickou strukturou, a to i pokud chybí jeden nebo více prvků. Celkově pak můžeme mluvit o těchto typech struktur právních norem:

Nepodmíněné právní normy imperfektní

Právní normy s jednočlennou strukturou, neobsahují hypotézu ani sankci, skládají se pouze z dispozice.[2]

Příklad: Hlavním městem České republiky je Praha.[3]

Nepodmíněné právní normy perfektní

Právní normy s dvojčlennou strukturou, skládají se z dispozice a sankce, hypotéza chybí.

Příklad: Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.[4]

Podmíněné právní normy imperfektní

Právní normy s dvojčlennou strukturou, skládají se z dispozice a sankce, hypotéza chybí.

Příklad: Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.[5]

Podmíněné právní normy perfektní

Právní normy s trojčlennou, klasickou, strukturou, skládají se z hypotézy, dispozice a sankce.

Příklad: Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, musí věřitel oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá; jestliže tak neučiní, smlouva se od počátku ruší.[6]

Druhy hypotéz, dispozic a sankcí

Hypotézy, dispozice a sankci lze dále klasifikovat do níže uvedených kategorií, jejich klasifikace slouží především ke snazšímu porozumění významu právních norem. Dělí se:

Dle obecnosti dikce, formulace:

na relativně abstraktní,

kdy je formulace hypotézy, dispozice nebo sankce obecnější a umožňuje širší aplikaci. Je typická zejména pro právní normy, v nichž zamýšlel zákonodárce postihnout větší množství případů. Nesmí však být příliš široká a neurčitá.

Příklady:

§ 14 odst. 1. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů: Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepoddajnosti.[7]

§ 12 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.[8]

§ 545 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.[9]

a relativně konkrétní,

kdy je formulace úzká a neumožňuje při její aplikaci žádné nebo téměř žádné odchýlení.

Příklady:

§ 12 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů: Při výkonu advokacie je advokát povinen používat označení „advokát“.[10]

§ 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.[11]

§ 45 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protože mu v tom duševní porucha působí obtíže, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem ujednat poskytování podpory; podpůrců může být i více.[12]

Dle způsobu vyjádření skutkové podstaty (dle alternativnosti nebo kumulativnosti formulace):

na alternativní formulaci

při níž je pro naplnění právní normy možné vybrat alespoň jednu ze dvou nebo více možností. Pro tuto formulaci jsou typické spojky „nebo“, „anebo“ a „či“.[13]

Příklady:

§ 971 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte; anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.[14]

čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů: Je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu pořádek a bezpečnost, životy a zdraví, majetkové hodnoty nebo životní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.[15]

§ 2 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů: Vysoká škola je veřejná, soukromá nebo státní. Státní vysoká škola je vojenský nebo policejní.[16]

a kumulativní formulaci,

kdy musí být splněny všechny podmínky, povinnosti nebo využita všechny oprávnění či uloženy všechny sankce. Pro tuto formulaci jsou typické spojky „a“, „i“, „rovněž“, „jakož“, „jakož i“ a „nebo“.[17]

Příklady:

§ 32 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů: Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.[18]

§ 2 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.[19]

§ 122 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, popřípadě jiným způsobem, který stanoví jiný právní předpis.[20]

Dle úplnosti či neúplnosti formulace:

na taxativní výčet,

neboli přesný, vyčerpávající, doslovný či konečný výčet. K naplnění dispozice právní normy dochází pouze v případě, že jsou splněny podmínky v tomto výčtu a nelze se od něj odchýlit, například dodáním další podmínky.[21]

Příklady:

§ 52 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění předpisů: Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty a) odnětí svobody b) domácí vězení c) obecně prospěšné práce d) propadnutí majetku e) peněžitý trest f) propadnutí věci g) zákaz činnosti h) zákaz pobytu i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání k) ztrátu vojenské hodnosti l) vyhoštění[22]

§ 268 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Soud zruší spolek s likvidací na návrh osoby, která na tom má oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem upozorněn, a) vyvíjí činnost zakázanou v § 145 b) vyvíjí činnost v rozporu s § 217 c) nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo k jeho podpoře, nebo d) brání členům ze spolku vystoupit[23]

a demonstrativní výčet,

v němž jsou uvedeny příklady, na jejichž základě mohou aplikační orgány přihlédnout i k jiným okolnostem, než k těm obsaženým v právní normě.

Příklady:

§ 33 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů: Při výměře trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel a) spáchal trestný čin v silném rozrušení, b) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku, e) páchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil, f) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, g) vedl před spácháním trestného činu řádný život, h) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu, i) trestného činu upřímně litoval, j) svůj trestný čin sám oznámil úřadům, k) při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům, nebo l) přispěl k objasňování trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení[24]

§ 145 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Zakazuje se založit právnickou osobu, jejímž účelem je porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména je-li jejím účelem a) popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, b) rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, c) podpora násilí nebo d) řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění.[25]

§ 310 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Zakládací listina nadace obsahuje alespoň a) název a sídlo nadace, b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo, c) vymezení účelu, pro který se nadace zakládá, d) údaj o výši vkladu každého zakladatele, e) údaj o výši nadačního kapitálu, f) počet členů správný rady i jména a bydliště jejich prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají, g) počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejich prvních členů, případně, není-li dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora, h) určení správce vkladů a i) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimiž je lze poskytnout, nebo okruh činností, jež nadace může vzhledem k svému účelu vykonávat, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví státu nadace.[26]

Dle způsobu vymezení dispozice:

podle Harvánka[27], který rozlišuje dispozice dle jejich způsobu vymezení na

obecné (vymezení obecnými znaky)

Příklady:

§ 600 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Zákon stanoví, která práva a které povinnosti vznikají, mění se nebo zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby. Takový následek může též určit ujednání stran.[28]

§ 629 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: (1) Promlčení lhůta trvá tři roky. (2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.[29]

§ 672 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: (1) Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný. (2) Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku, jsou-li pro to důležité důvody.[30]

a kazuistické (vymezení zvláštními druhovými znaky)

Příklady:

§ 675 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky, ani mezi sourozenci; totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.[31]

§ 769 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena odesílatelem nebo příjemcem vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit.[32]

§ 783 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: S vkladem na vkladní knížku na jméno, je oprávněn nakládat ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znaky právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo předloží vkladní knížku a průkazní lístek.[33]

Dle způsobu vyjádření dispozice:

přičemž posledním dělením druhů dispozice, který Harvánek rozlišuje, je rozdělení dle způsobu jejího vyjádření na

popisné (pravidla jsou popsána popisně, šířeji)

§ 27 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, případně jeho zařízení, jestliže je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).[34]

§ 507 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak se může nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí.[35]

§ 1646 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který: a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.[36]

a prosté (dispozice je popsána obecně, jednoduše)

§ 493 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Lidské tělo ani jeho části, třebaže byly od těla odděleny, nejsou věci.[37]

§ 494 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysl nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.[38]

§ 505 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.[39]

Druhy právních norem

Dle právní síly

Harvánek právní normy dle právní síly dělí na právní sílu absolutně chápanou a relativně chápanou. Absolutně chápaná právní síla se odvíjí od normotvůrce, tedy od původnosti normy a relativně chápaná právní síla se odvíjí od jejího původu a toho, jestli působí samostatně, nebo společně s jiným (silnějším) právním aktem.[40]

Gerloch právní normy dle kritéria právní síly dělí na ústavní, zákonné a podzákonné a zdůrazňuje, že norma nižší právní síly nemůže být v rozporu s normou vyšší právní síly a že norma může být měněna nebo rušena pouze normou stejné a vyšší právní síly.[41]

Dle logické struktury právní normy

Viz výše, dle logické struktury se právní normy dělí na nepodmíněné perfektní, nepodmíněné imperfektní, podmíněné perfektní a podmíněné imperfektní.

Dle způsobu vymezení pravidla chování (dle kritéria povahy regulativního působení normy)

Právní normy se dělí zavazující, opravňující a doporučující. Zavazující normy zakládají povinnost nějak jednat, resp. se jednání zdržet. Dále se dělí na přikazující, v nichž je pravidlo chování vymezeno jako příkaz a zakazující, v nichž je pravidlo chování vymezeno jako zákaz. Opravňují normy výslovně umožňují subjektu práva chovat se určitým způsobem a tvoří jakýsi protipól k normám zavazujícím. Doporučující normy upravují případy, kdy je třeba vytvořit pravidlo chování, které by korespondovalo s úmyslem normotvůrce a zároveň by bylo schopno se přizpůsobovat aktuálním vnějším okolnostem. Příjemci právní normy tak mají možnost jednat odlišně od daných pravidel, ale zároveň jsou rámcově vázáni právní normou a nemohou překročit základní hranice stanovené normou. příklad příkazující normy: § 55 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: (1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. (2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.[42] příklad zakazující normy: § 86 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.[43] příklad opravňující normy: § 127 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Za právnickou osobu lze jednat jejím jménem již před jejím vznikem. Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná-li více osob, jsou oprávněny a zavázány společně a nerozdílně. Právnická osoba může účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít. V takovém případě platí, že je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku. Převezme-li je, dá dalším zúčastněným najevo, že tak učinila.[44] příklad doporučující normy: § 694 zákona č. 89/2012 Sb., obřanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: (1) V běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně; to neplatí, sdělil-li manžel, který právně nejednal, předem třetí osobě, že s právním jednáním nesouhlasí. Také soud může na návrh manžela pro něho vyloučit následky budoucího právního jednání druhého manžela vůči třetím osobám. Taková opatření se netýkají právních jednání, jimiž manžel obstarává běžné nezbytné životní potřeby rodiny a jejích členů, zejména dětí, které nenabyly plné svéprávnosti. (2) V ostatních záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně, dal-li druhý manžel k právnímu jednání manžela souhlas; ustanovení § 692 odst. 2 se použije obdobně. Nedovolá-li se však manžel, který s právním jednáním druhého manžela nesouhlasí, pomoci soudu předem, může se dovolat neplatnosti takového právního jednání. (3) Nežijí-li manželé spolu za situace uvedené v ů 691 dost 2, právní jednání jednoho manžela v záležitostech rodiny druhého manžela bez jeho souhlasu nezavazuje ani neopravňuje.[45]

Dle stupně závaznosti

Dle závaznosti se dělí normy na dispozitivní a kogentní. Dispozitivní normy vlastní pravidlo chování buď vůbec nestanoví, nebo jej stanoví jako možnost a adresáti si můžou sami zvolit, zda si vzájemná práva a povinnosti upraví sami. Pokud se rozhodnout si práva a povinnosti neupravit, budou vycházet z práv a povinností stanovených normou. Jsou typické zejména pro občanské a obchodní právo. Kogentní normy naopak od dispozitivních přikazují adresátům pravidlo chování a neumožňují jim se od něj odchýlit. [46]

příklady dispozitivních norem:

odst. 3 § 497 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřené náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.[47]

odst. 1 § 1446 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Správce při ukončení správy předá spravovaný majetek beneficientovi nebo nově nastupujícímu správci v místě, kde se tento majetek nalézá, ledaže je dohodnuto něco jiného.[48]

příklady kogentních norem:

§ 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdější předpisů: Přestupek je společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.[49]

§ 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů: Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.[50]

  1. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 146.
  2. ↑ Sekera, R. Právní norma. 2008, diplomová práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, s 42. [cit. 31. 07. 2021] https://is.muni.cz/th/yegot/?lang=en2007
  3. ↑ arvánek, J. Právní normy. https://is.muni.cz/el/1422/podzim2016/MP113Zk/um/3.Pravni_normy_2.pdf
  4. ↑ Harvánek, J. Právní normy. https://is.muni.cz/el/1422/podzim2016/MP113Zk/um/3.Pravni_normy_2.pdf
  5. ↑ Harvánek, J. Právní normy. https://is.muni.cz/el/1422/podzim2016/MP113Zk/um/3.Pravni_normy_2.pdf
  6. ↑ Harvánek, J. Právní normy. https://is.muni.cz/el/1422/podzim2016/MP113Zk/um/3.Pravni_normy_2.pdf
  7. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 40.
  8. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 149.
  9. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 150.
  10. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 44.
  11. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 150.
  12. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 150.
  13. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 151.
  14. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 151.
  15. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 45.
  16. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 46.
  17. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 44.
  18. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 45.
  19. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 152.
  20. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 153.
  21. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 47.
  22. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 49.
  23. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 153.
  24. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 50.
  25. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 154.
  26. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 154.
  27. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 155.
  28. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 155.
  29. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 155.
  30. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 155.
  31. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 156.
  32. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 156.
  33. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 156.
  34. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 156.
  35. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 156.
  36. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 157.
  37. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 157.
  38. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 157.
  39. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 157.
  40. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 158.
  41. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 50.
  42. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 160.
  43. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 161.
  44. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 163.
  45. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 164.
  46. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 57.
  47. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 58.
  48. ↑ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  49. ↑ Gerloch, A. Teorie práva. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2017, s. 59.
  50. ↑ Harvánek, J. a kol. Právní teorie. Plzeň: Aleš Čeněk s.r.o., 2013, s. 165.
Autoři článku: Aternb (Anna Ternbachová)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Právní_normy_s_klasickou_strukturou&oldid=217485“