Separace nákladů řízení
Separace nákladů řízení
V ustanovení § 147 OSŘ je umožněno, aby náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, hradili ti, kteří je zavinili, přičemž tato povinnost může být uložena účastníku nebo jeho zástupci, ale i svědkům, znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří měli při dokazování nějakou povinnost.
Jelikož je tyto zaviněné náklady nezbytné oddělit od ostatních nákladů, a to bez ohledu na výsledek řízení, hovoří se o „separaci nákladů“. Zaviněním se zde myslí porušení procesních povinností vyplývajících ze zákona nebo v souladu se zákonem uložených soudem, k němuž došlo aspoň z nedbalosti.[1]
Typickými příklady zavinění je nedostavení se k jednání, při němž byla předvolanému uložena povinnost – měl být proveden jeho výslech, předložena listina apod., a byl k jednání řádně předvolán.[2]
Náklady, které takto ostatním účastníkům vznikly, musely být vynaloženy zcela zbytečně, tzn. jednání soudu muselo být odročeno, jelikož účastník toto jednání zmařil.
I v případě nákladů vzniklých státu je možné separovat náklady, a to na základě ustanovení § 148 odst. 2 OSŘ.
- ↑ Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006
- ↑ http://www.pravniprostor.cz/clanky/procesni-pravo/lze-se-ucinne-branit-zneuzivani-prava-v-civilnim-rizeni
