Důchod

Z Iurium Wiki

Verze z 5. 2. 2021, 21:50, kterou vytvořil RadekT (diskuse | příspěvky) (→‎Tontiho smlouva)

Důchodem rozumíme periodicky opakující se peněžité plnění, které je navázáno na právní skutečnost, jež podle předpokladů existujících v době uzavření smlouvy o důchodu nastane v budoucnosti opakovaně. Zákon tedy důchod označuje jako pravidelnou dávku, z čehož můžeme dovodit, že nejde o opakované plnění, které je spojeno s takovými právními skutečnosti, které mohou, ale nemusí nastat.[1] Důchod musíme zároveň odlišit od důchodu poskytovaného člověku na základě zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, či od důchodu na základě zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním připojištění. Rozdělujeme tedy úpravu důchodu podle soukromého práva a podle práva veřejného, z čehož je patrné, že úprava důchodu podle veřejného práva se nemůže řídit ustanoveními § 2701 až 2706 ObčZ.[2]

Důchod společně s výměnkem řadíme k tzv. zaopatřovacím závazkovým typům, které občanský zákoník upravuje do společného dílu „Závazky ze zaopatřovacích smluv“.  Smlouva o důchodu však nemusí pokrývat pouze skutečné potřeby příjemce (či třetí osoby), ale může se jednat i o ryze ekonomický vztah, neboť se smluvní strany domnívají, že pro ně bude smlouva o důchodu výhodná (např. příjemce se domnívá, že bude žít tak dlouho, že důchod, který mu bude plátce povinen poskytnout, bude vyšší než úplata, kterou příjemce poskytl).[3]

Smlouva o důchodu

  • Smlouvu o důchodu je třeba odlišit od smlouvy darovací. Zásadním rozdílem je, že smlouva o důchodu spočívá v opakovaném plnění, sic není frekvence peněžních plnění stanovena (lze si sjednat měsíčně, kvartálně, pololetně, ročně či obročně).[4]

Účastníci smlouvy o důchodu

  • Plátcem je osoba fyzická i právnická, která se zavázala k povinnosti platit pravidelnou dávku ve formě důchodu ve prospěch příjemce, respektive příjemců. Plátce však může být dále povinen plnit ve prospěch třetí osoby, respektive ve prospěch více třetích osob. Poté dojde k přiměřenému využití ustanoveních o smlouvě ve prospěch třetí osoby.[5]
Tontiho smlouva
  • Tontina[6] označuje zvláštní druh smlouvy o důchodu. Podstatou tontiny je, že na jedné straně vystupuje dlužník (plátce), který je povinen plnit vůči více příjemcům. Renta je příjemcům vyplácena dohromady, dokud poslední z nich zemře.[7] Podíl zemřelého přiroste zbylým příjemcům (postupné navyšování výše vyplácené renty pro příjemce). Smrtí posledního z oprávněných zaniká dlužníku povinnost plnění.[8]
Právnická osoba jako příjemce dle smlouvy o důchodu
  • Ze znění ustanovení § 2701 odst. 2 ObčZ plyne, že plátce se může zavázat „k placení důchodu na dobu života nějaké osoby“. Otázkou je, zda může být uzavřena smlouva o důchodu, jejíž předmětem budou dávky ve prospěch právnické osoby. Tradičně chápeme důchod jako formu zaopatření fyzické osoby, člověka, avšak existují názory, které uvádějí, že i právnická osoba má svůj „život“. Prof. Selucká se domnívá, že s ohledem „k celkovému právněteoretickému pojetí právnické osoby“[9] nelze usuzovat, že se jedná o osobu „mající svůj život“. Nicméně dále doplňuje, že možnost sjednat důchod ve prospěch právnické osoby lze však dovodit z celkového liberalistického pojetí občanského zákoníku. Není-li zde dáno omezení, pak je možné na základě autonomie vůle označit za příjemce i právnickou osobu.[10]

Úplatnost smlouvy o důchodu

  • Smlouvy o důchodu mohou být sjednány jako úplatné i bezúplatné.[11] Úplatnost spočívá ve vzájemném protiplnění smluvních stran. Naopak bezúplatnost spočívá zejména v osobní či rodinné motivaci zaopatřit osobu blízkou. Nicméně důchod může být bezúplatně poskytován i jako forma dobrovolného zadostiučinění, odčinění křivdy či odškodnění újmy.[12]

Předmět smlouvy o důchodu

  • Předmět smlouvy o důchodu může být stanoven jako renta nebo alimentace. Alimentace pak označuje důchod ve formě pravidelných peněžitých dávek nikoli přesně stanovené výše. Výše alimetace se totiž mění v závislosti na vývoji potřeb příjemce či jejich cen. S ohledem na dispozitivnost tohoto ustanovení o důchodu si smluvní strany mohou vymezit i jiný druh plnění.[13] Důchodem mohou být rovněž jiné zastupitelné věci (např. potraviny). Nikoli však jiná plnění ve formě přenechání věci k užívání, poskytování služeb, kdy bychom se spíše blížili k zaopatření ve formě výměnku (§ 2707 a násl. ObčZ), nikoli ve formě důchodu.[14]
  • Zákon neurčuje frekvenci dávek. Jejich periodicita musí být taková, aby došlo k zajištění sledovaného účelu dané smlouvy o důchodu. Nebude-li naplněn účel, pak se nebude jednat o smlouvu o důchodu. Poté budeme hovořit o jiné nominátní či inominátní smlouvě, která se svojí povahou bude blížit smlouvě o důchodu. Ustanovení § 2701 a násl. ObčZ, které upravují oblast smlouva o důchodu, se využijí přiměřeně s ohledem na povahu dané smlouva (delší perioda může znamenat, že se závazek spíše blíží např. darování).[15]
  • Smluvní strany si rovněž mohou sjednat pevnou základní částku, nebo si stanovit, že výše poskytovaného důchodu bude závislá na kupní síle peněz. Druhý způsob může být nastaven skrze inflační doložku či valorizaci důchodu.[16] Výše důchodu může být rovněž stanovena v závislosti na výnosu plnění, které bylo jako původní protihodnota plátci příjemce přenecháno.[17]

Forma a doba trvání závazku

  • Smlouvu o důchodu můžeme charakterizovat jako bezformální závazek. To neplatí v případě, že je smlouva uzavřena na dobu delší než 5 let nebo na dobu trvání příjemcova života.[18] V naznačených případech zákon dle ustanovení § 2701 odst. 2 ObčZ požaduje písemnou formu. Následkem nedodržení formy je potom relativní neplatnost.[19]
  • Nebude-li sjednána doba trvání závazku, pak je poskytovatel povinován poskytovat důchod po dobu příjemcova života. Povinnost plnit může být stanovena ve smlouvě (např. účinnost smlouvy či určení přesného data), ale je možné si sjednat, že počátek plnění bude vázán na nejistou právní skutečnost v budoucnosti (např. nástup na vysokou školu či počátek pobírání starobního důchodu).[20] Úprava doby trvání závazku je dispozitivní.[21] Poskytnutí dávek může být rovněž vázáno na rezolutivní (rozvazovací - např. po dobu trvání vdovství) a suspenzivní (odkládací - např. nástup na vysokou školu) podmínku.[22]

Výpověď závazku

  • Úprava smlouvy je dispozitivní, tudíž si strany mohou ujednat výpovědní důvody. Smlouva může být vypovězena také tehdy, byla-li bez vážného důvodu sjednána na dobu života příjemce, či zavazuje-li na dobu delší než 10 let. Po uplynutí deseti let od vzniku závazku se potom lze domáhat zrušení (takového práva se předem platně nelze vzdát).[23]

Ostatní případy zániku závazku

  • Smlouva o důchodu může zaniknout, mimo již zmíněný případ výpovědi smlouvy o důchodu, také odstoupením od smlouvy, dohodou stran, splynutím osoby plátce a příjemce, prominutím povinnosti ze závazku či pro následnou nemožnost plnění. S ohledem na osobní povahu závazku rovněž zaniká smrtí plátce nebo příjemce.[24]

Nemožnost odstoupení

  • Zákon v ustanovení § 2706 ObčZ zakazuje odstoupit od smlouvy o důchodu, která byla sjednána za úplatu, pro neplnění povinností ze strany plátce. Příjemci svědčí pouze právo domáhat se uhrazení dávek již splatných.[25]
  • Z tohoto pravidla však existují výjimky. Lze odstoupit od úplatné smlouvy o důchodu, pakliže jsou kumulativně splněny podmínky: a) poskytování renty bylo zajištěno, b) tato jistota zanikne, nebo se zhorší, a c) plátce v přiměřené lhůtě jistotu nedoplní na původní rozsah.[26] Zajištění může být učiněno různou formou (zástavní právo, ručení či dohoda o srážkách ze mzdy).[27]
  • Povinnost plátce do budoucna může být v souladu s ustanovením § 2706 odst. 2 ObčZ zajištěno. Prokáže-li příjemce, že je zde nutnost prodeje plátcova majetku, tak soud nařídí prodej a výtěžek použije k uhrazení dávek důchodu. Zajištění do budoucna však může být pouze na přiměřenou dobu.[28]

Postoupení smlouvy a postoupení pohledávky

  • Postoupení smlouvy o důchodu je stiženo nicotností[29] a to z důvodu osobní povahy plnění. Právní jednání vedoucí k postoupení smlouvy je zdánlivé, tj. jako by nikdy nenastalo. Nicméně jednotlivé periodicky opakující se plnění ze smlouvy o důchodu (pohledávky) postoupit lze, jsou-li splatné (obecně lze postoupit i nesplatné pohledávky, což v daném případě zvláštní úprava smlouvy o důchodu vylučuje).[30]

Nepostižitelnost důchodu

  • V případě bezúplatného důchodu si plátce „může zároveň vyhradit, že příjemcovi věřitelé nemohou příjemcovy dávky postihnout ani exekučně, ani v insolvenčním řízení“[31]. Výhrada je účinná rovněž vůči třetím osobám i vůči orgánům veřejné moci pouze však do výše nutného zaopatření. Nutné zaopatření bude stanoveno individuálně s ohledem na konkrétní potřeby příjemce (nejsou vázány ani na minimální důchod, ani na životní minimum).[32]
  • Výhrada může být učiněna i ústně. Ovšem žádá-li si smlouva o důchodu formu písemnou, pak i výhrada musí být uzavřena v téže formě. Výhrada musí být učiněna v době vzniku smlouvy o důchodu. Později vznesená výhrada je postihnuta zdánlivostí. Zákon nestanovuje specifické požadavky na formulaci výhrady. Lze se domnívat, že postačuje pouhé opsání textu ustanovení § 2705 ObčZ. Účinky výhrady jsou vázány na prokázání její existence soudu či exekutorovi. Nicméně třebaže je výhrada prokázána, nedojde k automatickému zastavení výkonu či exekuce, ale je třeba využít přiměřeného použití § 290 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tj. soud na návrh (plátce nebo příjemce) zastaví „výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, když příjem povinného, včetně důchodových dávek nebyl v takové výši, aby srážky mohly být z důchodu prováděny“[33].[34]

Zdroje

  1. ↑ SVOBODA, K. Závazky ze schovacích a zaopatřovacích smluv. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2016, s. 126. ISBN 978-80-7552-307-5.
  2. ↑ Ibidem s. 125.
  3. ↑ Ibidem s. 125.
  4. ↑ JUDr. PhDr. David Elischer k ustanovení § 2701 zákona č. 89/2012 Sb. In: ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek VI, (§ 2521-3081). Komentář. [online]. 2014 [cit. 19. 12. 2020].
  5. ↑ § 1767-1769 zákona č. 89/2012 Sb.
  6. ↑ Tontina neboli Tontiho smlouva je označení podle neapolského lékaře Lorenza di Tontiho, který tento způsob rent zavedl v 17. století ve Francii.
  7. ↑ HULMÁK, M. a kolektiv. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář [online]. 2014, s. 1228-1229 [cit. 19. 12. 2020]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=nnptembrgrpwk5tlgezq&tocid=nnptembrgrpwk5tlgezq
  8. ↑ RONOVSKÁ, K.; LAVICKÝ, P.; DOBROVOLNÁ, E. Úvod do soukromého práva. Zvláštní část. Praha: Česká společnost pro civilní právo procesní, z. s., 2020, s. 103. ISBN 978-80-88248-03-3.
  9. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1229.
  10. ↑ Ibidem s. 1228-1229.
  11. ↑ Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník [online]. 2012 [cit. 19. 12. 2020]. Dostupné z: DZ_obcansky zakonik 2012_21052012.doc (justice.cz)
  12. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1229-1230.
  13. ↑ RABAN, P. a kol. Závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2019, s. 406. ISBN 978-80-87713-18-1.
  14. ↑ RABAN, P., 2019, op. cit., s. 406.
  15. ↑ SVOBODA, K., 2016, op. cit., s. 126-127.
  16. ↑ ŠVESTKA, J., 2014, op. cit. komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera k ustanovení § 2701 zákona č. 89/2012 Sb.
  17. ↑ RABAN, P., 2019, op. cit., s. 406.
  18. ↑ RABAN, P., 2019, op. cit., s. 406.
  19. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1230.
  20. ↑ Ibidem s. 1230.
  21. ↑ ŠVESTKA, J., 2014, op. cit. komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera k ustanovení § 2702 zákona č. 89/2012 Sb.
  22. ↑ Ibidem komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera k ustanovení § 2702 zákona č. 89/2012 Sb.  
  23. ↑ Ibidem komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera k ustanovení § 2702 zákona č. 89/2012 Sb.  
  24. ↑ Ibidem komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera k ustanovení § 2702 zákona č. 89/2012 Sb.  
  25. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1232.
  26. ↑ ŠVESTKA, J., 2014, op. cit. komentář JUDr. PhDr. Davida Elischera k ustanovení § 2706 zákona č. 89/2012 Sb.  
  27. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1232.
  28. ↑ Ibidem s. 1232-1233.
  29. ↑ § 2704 zákona č. 89/2012 Sb.
  30. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1231.
  31. ↑ § 2705 zákona č. 89/2012 Sb.
  32. ↑ HULMÁK, M., 2014, op. cit., s. 1231-1232.
  33. ↑ SVOBODA, K., 2016, op. cit., s. 142.
  34. ↑ SVOBODA, K., 2016, op. cit., s. 139-142.
Autoři článku: RadekT (Radek Tesař)
Citováno z „http://wiki.iurium.cz/index.php?title=Důchod&oldid=174406“