Pracovní poměr
Pracovní poměr je vztahem mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nutno jej odlišovat od služebního poměru, který se řídí jiným právním předpisem a do nějž vztupují zpravidla policisté, vojáci z povolání apod..
Vznik pracovního poměru je upraven ust. § 33 a násl, 262/2006 Sb., Zákoníku práce. Zákoník práce zná 2 způsoby vzniku pracovního poměru a to:
1. pracovní smlouvou 2. jmenováním
Pracovní smlouva
Již první odstavec us. § 33 říká, že "Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.". Zde je nutné si uvědomit, že smlouva je právním jednáním alespoň 2 osob. Na tomto místě je třeba si uvědomit, že na pracoví smlouvy se subsidiárně (podpůrně) použijí ustanovení OZ. Konkrétně pak ustanovení části IV, ale i jiných částí (relativních mazetkových práv).
==== Obsah pracovní smlouvy ====
Obsah pracovní smlouvy je vymezen ust. § 34 zákoníku práce.V první řadě je nutné si uvědomit, že zákonodárce jasně stanovuje formu pracovní smlouvy, když uvádí v odst. 3. že smlouva musí být písemná. Co nám však zákon neříká je že porušením této povinnosti nedochází k neplatnosti smlouvy, ale pouze k porušení povinností ze strany zaměstnavatele.[1]
Jmenování
Dalším způsobem je jmenování. Ust. § 33 v odstavci druhém uvádí, že menováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem a pokud zvláštní právní
nestanoví tak zákon přímo uvádí, kdy musí být pracovní poměr založen s
- ↑ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoníku práce
