Díl 1 Trestné činy proti životu
1. Trestný čin vraždy (§ 140) 1.1. Systematické zařazení v trestním zákoníku Tento trestný čin spadá spolu s trestným činem zabití (§ 141), vraždy novorozeného dítěte matkou (§ 142), usmrcení z nedbalosti (§ 143) a trestným činem účasti na sebevraždě (§ 144) mezi trestné činy proti životu, které jsou spolu s trestnými činy proti zdraví upraveny v hlavě I zvláštní části trestního zákoníku (díl 1 a 2 této hlavy). Tyto trestné činy jsou úmyslně systematicky zařazeny na začátek zvláštní části trestního zákoníku, neboť život a zdraví jednotlivce, které chrání, jsou nejdůležitější společenské hodnoty.
1.2. Trestný čin vraždy obecně Vražda neboli úmyslné usmrcení člověka patří k nejzávažnějším trestným činům, neboť se jedná o největší zásah do tělesné integrity člověka, proto za ni lze uložit i trest výjimečný. Dle výše trestní sazby tento trestný čin řadíme mezi zvlášť závažné zločiny. Jedná se o úmyslný trestný čin, který může spáchat kdokoliv, jehož následkem je usmrcení oběti, přičemž jednání pachatele může záležet jak v konání, tak v opomenutí. Pachatel spáchá vraždu opomenutím v případě, že poruší svou zvláštní povinnost zabránit smrti s úmyslem osobu usmrtit (§ 112), přičemž toto nenaplňuje porušení povinnosti, která vyplývá pouze z morálních pravidel.
1.3. Úmysl pachatele Úmysl pachatele (alespoň eventuální úmysl, kdy je pachateli lhostejné, zda následek v podobě usmrcení jiného nastane nebo ne) směřující k usmrcení dané osoby je mnohdy velmi těžké prokázat a je proto nutné zkoumat okolnosti konkrétního případu, například a) čím byl pachatel motivován, b) jednání pachatele před a po činu, c) způsob provedení útoku, d) které nástroje pachatel ke svému útoku použil, e) zda pachatel úmyslně útočil na životně důležité orgány. Tyto okolnosti hodnotíme jednotlivě i ve vzájemné souvislosti (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Přičemž k prokázání úmyslu pachatele směřujícího k usmrcení jiného člověka zpravidla nestačí jeho demonstrativní chování, teatrální příprava činu či jeho tzv. „silácké řeči“ o provedení činu. Podobně není možné tento úmysl pachatele vyvozovat z výhružky usmrcením, kterou daná osoba vyslovila během hádky.
1.4. Členění trestného činu vraždy Dle míry úmyslu pachatele způsobit následek usmrcení rozlišujeme vraždu prostou a vraždu spáchanou s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (viz následující tabulka).
Vražda prostá (§ 140 odst. 1) Vražda spáchaná s rozmyslem nebo po předchozím uvážení (§ 140 odst. 2) – tzv. premeditovaná vražda O vraždu prostou se jedná, pokud se nejedná o vraždu spáchanou s rozmyslem nebo po přechozím uvážení ani o trestný čin zabití. Pachatel tedy jedná spontánně bez jakéhokoliv plánování, na základě náhlého hnutí mysli či v afektu, avšak stále se jedná o úmyslný trestný čin. Například pokud pachatel spontánně reaguje na urážku. Přestože se tento typ vraždy od vraždy prosté liší pouze mírou úmyslu způsobit následek usmrcení, jedná se o samostatnou kvalifikovanou skutkovou podstatu, která je k vraždě prosté ve vztahu speciality. Pachatel v tomto případě nejedná spontánně na základě náhlého hnutí mysli, což podstatně zvyšuje závažnost činu, čemuž odpovídá vyšší trestní sankce uvedená v trestním zákoníku. V případě vraždy spáchané s rozmyslem jednal pachatel po uvážení pro a proti svého činu (krátká myšlenková činnost pachatele bezprostředně nebo v krátké době před spácháním činu) , pro který zvolil vhodné prostředky a byl si vědom důsledků svého jednání. Pachatel zde neuvažuje detailně a plánovitě. Jedná-li pachatel po předchozím uvážení, znamená to, že provedení činu plánuje nejen více detailně než v případě rozmyslu, ale také po delší časový úsek, proto je zde rozeznatelné stádium přípravy. Předchozí uvážení se netýká jen uvážení pachatele spočívající v rozhodnutí, zda trestný čin spáchá, jako je tomu v případě vraždy spáchané s rozmyslem. Pojem předchozí uvážení v sobě již zahrnuje to, co je podstatou pojmu rozmysl, jedná se tedy o pojem nadřazený. Pojmy rozmysl a předchozí uvážení jsou „kvalifikační okolnosti v případech úmyslného usmrcení charakterizující způsob rozhodování pachatele směřující k úmyslnému zavinění“ .
Pro lepší demonstraci výše uvedeného členění trestného činu vraždy uvádím příklady. 1) Vražda prostá: Poškozená oznámí manželovi, který právě v kuchyni brousí nože, svůj záměr nechat se rozvést, na což manžel reaguje tím, že ji nožem, který drží v ruce, bodne a usmrtí. 2) Vražda s rozmyslem: Poškozený oznámí své manželce během sledování televize v obývacím pokoji, že se s ní chce nechat rozvést, manželka se následně odebere do kuchyně, kde vybere největší nůž a ve chvíli, kdy sedí manžel sledující televizi zády k ní, ho bodne do zad a usmrtí. 3) Vražda po předchozím uvážení: poškozený oznámí své manželce během sledování televize v obývacím pokoji, že se s ní chce nechat rozvést, manželka ho chce usmrtit, ale je si vědoma, že by mohla být lehce odhalená, proto s rozvodem souhlasí a naplánuje usmrcení na následující týden, kdy svého manžela sváže připravenými lany a odveze na předem naplánované místo, kde ho upálí, a na místě zanechá předem připravený dopis na rozloučenou, čímž chce docílit toho, aby celá situace vypadala jako sebevražda.
1.5. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby Taxativní výčet okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby u trestného činu vraždy uvedený v § 140 odst. 3 je následující a vztahuje se jak k § 140 odst. 1 tak § 140 odst. 2, na základě čehož je vražda prostá spáchaná za těchto okolností trestána stejně vražda s rozmyslem či po předchozím uvážení: a) na dvou nebo více osobách (= těžší následek), b) na těhotné ženě, c) na dítěti mladším patnácti let, d) na úřední osobě při výkonu nebo pro výkon její pravomoci, e) na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti, f) na zdravotnickém pracovníkovi při výkonu zdravotnického zaměstnání nebo povolání směřujícího k záchraně života nebo ochraně zdraví, nebo na jiném, který plnil svoji obdobnou povinnost při ochraně života, zdraví nebo majetku vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, h) opětovně, i) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem (jedná se o „vražedný útok s extrémně vysokou mírou brutality, která se vymyká z běžného rámce u většiny trestných činů tohoto druhu, avšak není nutné, aby útok vyvolával zvýšenou trýzeň poškozeného“ ), j) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch nebo ve snaze zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky (= zavrženíhodná pohnutka (jedná se o „pohnutku svědčící o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a naprosté neúctě k lidskému životu“ , avšak nepatří sem jednání v afektu či žárlivost )).
Dle § 140 odst. 4 je u trestného činu vraždy trestná i samotná příprava , která však dle výše uvedeného připadá v úvahu pouze u vraždy spáchané po předchozím uvážení. Objekt tohoto trestného činu, tedy lidský život, je chráněn i v případě, že daná osoba již není dalšího života schopna. Předmětem tohoto trestného činu je živý člověk, který je skrze toto ustanovení chráněn od začátku lidského života až po jeho konec, což souvisí s problematikou začátku a konce lidského života v trestním právu.
1.6. Problematika začátku a konce lidského života z pohledu trestního práva V trestním právu se za okamžik začátku lidského života považuje začátek porodu, tedy jakmile začne tělo dítěte opouštět tělo matky (jakmile se při porodu objeví hlavička či jiná vedoucí část dítěte). Do tohoto okamžiku je dítě plodem, nicméně dle čl. 6 Listiny základních práv a svobod je lidský život hoden ochrany již před narozením, což se projevuje v délce trestní sazby v případě usmrcení těhotné ženy (viz § 140 odst. 3 písm. b)). Naopak za konec lidského života je považovaná tzv. cerebrální smrt mozku, tedy biologická smrt mozku, kdy je obnovení všech životních funkcí dané osoby již nenávratně vyloučeno (tzv. klinická smrt zde není relevantní). Jedná-li pachatel vůči osobě již zemřelé s úmyslem ji usmrtit, jedná se o nezpůsobilý pokus trestného činu vraždy či zabití.
V případě, že došlo k usmrcení dvou a více osob jedním jednáním (tedy jedním skutkem), lze to považovat za jeden trestný čin vraždy. Jednočinný souběh tohoto trestného činu s trestným činem vraždy je vyloučen a čin bude kvalifikován jako § 140 odst. 2, 3 písm. j), tedy jako trestný čin vraždy spáchaný s rozmyslem nebo po předchozím uvážení za účelem získání majetkového prospěchu.
1.7. Svolení poškozeného a tzv. euthanasie Usmrtí-li pachatel jiného s jeho souhlasem nebo dokonce na jeho výslovnou žádost, trestní odpovědnost za toto jednání nezaniká. Výjimku z tohoto však obsahuje § 30 odst. 3 trestního zákoníku, kdy je možné udělit souhlas s „lékařskými zákroky, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe“ . Obdobně je tomu v případě tzv. euthanasie (též nazývána milosrdná smrt či smrt ze soucitu) , kterou lze definovat jako „jednání, jehož vlastním cílem je zkrácení života a rozhodujícím důvodem je soucit s trpícím“ . Euthanasie dosud není součástí našeho trestního zákoníku, ale ve výjimečných případech je možné mimořádné snížení trestu odnětí svobody (§ 58) či dokonce upuštění od potrestání (§ 12 odst. 2), neboť je v tomto případě značně snížena závažnost tohoto činu. Rozlišujeme euthanasii aktivní, která vyžaduje konání, a euthanasii pasivní, kdy dojde k ukončení poskytování dosavadní léčby, přičemž oba tyto typy mohou být provedeny na žádost (= euthanasie voluntární) či bez žádosti dané osoby (nemůže ji projevit, např. daná osoba je v bezvědomí).
Zdroje Monografie JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní právo hmotné. Obecná část, zvláštní část. 7. vydání. Praha: Leges, 2019. JELÍNEK, Jiří a kolektiv. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 6. vydání. Praha: Leges, 2016. NOVOTNÝ, František a kolektiv. Trestní právo hmotné. 4. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2017. NOVOTNÝ, Oto a kolektiv. Trestní právo hmotné: zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2010. ŠÁMAL, Pavel a kolektiv. Trestní právo hmotné. 8. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016.
Komentář DRAŠTÍK, Antonín a kolektiv. Trestní zákoník: Komentář I. Díl (§ 1 až 232). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015.
Odborný časopis HOŘÁK, Jaromír. Předem uvážená vražda a vražda spáchaná s rozmyslem. Trestní právo, 2009, roč. 14, č. 9.
Právní předpisy Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Judikatura Rozhodnutí č. 1/1993 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 10/1994 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 11/2014 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 16/1986 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 20/1969 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 24/1986 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 27/1992 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 41/1976 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 43/2002 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 49/2013 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 5/2012 Sb. rozh. tr. Rozhodnutí č. 7/1988 – I. Sb. rozh. tr. Zpráva trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 6. 1976, č. j. Tpjf 30/76, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 41/1976.
