Zánik trestnosti

Zánik trestní odpovědnosti

Vymezení pojmu trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost je odpovědnost, která je spojena s určitým jednáním, jež porušuje či ohrožuje právem chráněné statky, kterými jsou zájmy, vztahy a hodnoty chráněné trestním právem.

Rozlišení pojmů zániku trestní odpovědnosti a okolností vylučujících protiprávnost

V rámci institutu trestní odpovědnosti se vyskytují dvě výjimky, které způsobují buď neprojevení trestní odpovědnosti nebo její postupné vymizení. První výjimka je způsobena okolnostmi vylučujícími protiprávnost. Pokud tyto okolnosti nastanou, tak je v tomto případě vyloučena trestní odpovědnost od samého počátku, což znamená, že se zde o trestnost nejedná a nelze o ní v takovýchto případech ani hovořit. Okolností vylučující protiprávnost je například nutná obrana či svolení poškozeného.

Druhá výjimka je zapříčiněna okolnostmi způsobujícími zánik trestní odpovědnosti (dále jen trestnosti). Pokud nastanou tyto okolnosti, které způsobují zánik trestnosti, je společenská škodlivost daného jednání dána, ale postupem času její intenzita klesá. Z tohoto tedy vyplývá, že dané jednání při spáchání trestným činem bylo, ale díky okolnostem, které nastaly až po spáchání daného činu se trestnost tohoto jednání snížila pod hranici, kterou vyžaduje trestní zákoník ke kvalifikaci činu jako trestného a trestnost tohoto činu později zaniká. Příkladem takové okolnosti, která má za následek zánik trestnosti je promlčení. Jednotlivé příklady okolností vedoucích k zániku trestnosti budou podrobněji rozebrány v následujících kapitolách.

Důvody zániku trestní odpovědnosti

„Důvody zániku trestnosti jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve, než je o něm pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práv státu na potrestání pachatele."

Obecné (základní) důvody zániku trestnosti

Mezi základní (obecné) důvody zániku trestnosti se řadí účinná lítost a promlčení trestního stíhání. Pro tyto dva důvody zaniká trestnost nejen dle trestního zákoníku obecně, ale i dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Zvláštní případy zániku trestnosti

Kromě základních (obecných) důvodů zániku trestní odpovědnosti existují i zvláštní případy zániku trestnosti. Tyto případy se aplikují obecně dle trestního zákoníku, pouze pokud nestanoví zákon, který je ve vztahu speciality k trestnímu zákoníku něco jiného. Takovým zákonem může být zákon o soudnictví ve věcech mládeže (zák. č. 218/2003 Sb.) a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (zák. č. 418/2011).

Sem patří zánik trestnosti přípravy a pokusu trestného činu dle trestního zákoníku. Aby mohlo dojít k zániku trestnosti přípravy dle § 20 odst. 3 TrZ a pokusu dle § 21 odst. 3 TrZ musí pachatel dobrovolně upustit od dalšího jednání (i když by trestný čin mohl dle jeho představ dokončit) a odstranit nebezpečí, které vzniklo z přípravy či pokusu, nebo učinit o přípravě či pokusu oznámení v době, kdy nebezpečí může být ještě odstraněno. V případech, kdy na činu participovalo více osob, nebrání zániku trestnosti za přípravu či pokus skutečnost, že čin byl dokonán ostatními pachateli nezávisle na dřívější míře účasti na činu nebo včasnému oznámení jedincem, u jehož jednání má dojít k zániku trestnosti.

Dále do této kategorie patří případ zániku trestnosti účastenství dle trestního zákoníku. Zánik trestnosti účastenství je upraven v § 24 odst. 3 a 4 TrZ. K zániku trestnosti účastenství musí být kumulativně splněno následující. Musí dojít k dobrovolnému upuštění od dalšího jednání (účastenství) a odstranění nebezpečí. Trestnost také zaniká v tomto případě, pokud dojde k dobrovolnému učinění oznámení příslušným orgánům v době, kdy může být nebezpečí ještě odstraněno. Trestnost každého účastníka je posuzována samostatně, a tedy může nastat situace kdy u jednoho účastníka dojde k zániku trestnosti, ale u jiného ne.

Jiným případem zvláštního zániku trestnosti je smrt pachatele či jeho prohlášení za mrtvého. Tento případ nedopadá na zánik právnické osoby, týká se tedy pouze osob fyzických. Pokud se jedná o osoby právnické, tak v jejich případě přechází po jejich zániku trestní odpovědnost na její nástupce, zatímco fyzické osoby trestní odpovědnost nedědí. „Vzhledem k nezávislosti trestní odpovědnosti právnické osoby a trestní odpovědnosti osoby fyzické se jednotlivé důvody zániku trestní odpovědnosti právnické osoby budou uplatňovat nezávisle na trestní odpovědnosti osoby fyzické." Z toho tedy vyplývá, že pokud dojde například k promlčení trestního stíhání u fyzické osoby, která je členem právnické osoby, nezaniká zároveň trestnost dotyčné právnické osoby.

Dalším případem zániku trestnosti, který není až tak hojně využíván, je udělení milosti prezidentem republiky. Milost je v takovém to případě nevymahatelným odpuštěním trestu.

Kromě výše zmíněných případů zániků trestnosti se také vyskytují další okolnosti, jejichž důsledkem je zánik trestnosti ve zvláštní části trestního zákoníku. Jedna z takových okolností je uvedena v § 197 TrZ: Trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy (§ 196) zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek. Další zvláštní případy zániku trestní odpovědnosti jsou uvedeny v §§ 242, 248a, 362 TrZ. Tyto paragrafy stanovují speciální podmínky zániku trestní odpovědnosti pro konkrétní případy, na které se budou vztahovat.

Obecné důvody způsobující zánik trestnosti

Do kategorie obecných důvodů způsobujících zánik trestnosti spadají účinná lítost a promlčení trestního stíhání. Tyto dva instituty se vyznačují obecnou použitelností nejen v případech dospělých pachatelů, ale také mladistvých i právnických osob, a z tohoto důvodu jsou označovány jako obecné důvody zániku trestnosti.

Účinná lítost

Účinná lítost je důvodem k zániku trestnosti jak u dospělých pachatelů, tak u mladistvých a právnických osob.

Obecná úprava účinné lítosti

Účinná lítost je obecně upravena v trestním zákoníku v hlavě IV. Zákonodárce zakotvil v rámci právní úpravy účinnou lítost jako projev snahy „pomoci pachateli trestné činnosti opustit jinak bezvýchodnou situaci do níž se dostane ten, kdo se sice dopustil trestního jednání, jehož důsledky však společnost doposud nepocítila." Aplikace účinné lítosti v konkrétním případě je podmíněna dobrovolným pachatelovým jednáním. Dobrovolné jednání je takové jednání, které vykoná pachatel sám z vlastní vůle, přičemž tak neučiní v důsledku obavy, že byl jeho čin odhalen či se domnívá, že je vůči němu zahájeno trestní stíhání. Dále je aplikace institutu účinné lítosti podmíněna také tím, že pachatel již dokonaného trestného činu musí škodlivému následku, jeho jednáním, zamezit či jej napravit, nebo učinit oznámení v době kdy škodlivému následku činu ještě mohlo být zabráněno. Takovéto oznámení musí být dostatečně konkrétní, aby mohl být škodlivý následek odvrácen. Toto oznámení musí pachatel učinit policejnímu orgánu či státnímu zastupitelství. „Škodlivý následek je takový následek, který vzniká dokonaným trestným činem. Zahrnuje též těžší následek a všechny další i nezaviněné škody, které vyplynuly z jednání pachatele.“ Jak bylo již zmíněno pachatel musí zamezit či napravit výše definovanému následku. „Zamezení škodlivého následku je zabráněním jeho vzniku, zatímco napravením škodlivého následku se rozumí odstranění již způsobených změn, které nastaly, a uvedení do původního stavu." Jestliže není zamezení ani napravení škodlivého následku možné nepřipadá možnost užití účinné lítosti v úvahu. Jedná se například o případy způsobení smrti.

Aplikace účinné lítosti není možná v případě jakéhokoliv trestného činu, proto obsahuje § 33 TrZ taxativní výčet trestných činů, u kterých lze použít institut účinné lítosti. Těmito trestnými činy jsou například, šíření nakažlivé lidské nemoci (§152), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (§156), neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§151) a další. Jelikož je výčet uvedený v § 33 TrZ taxativním výčtem, mohou se objevovat a objevují se další možnosti užití účinné lítosti i ve zvláštní části trestního zákoníku, a to například v §§ 197, 242, 362 atd.

V případě, že se na trestném činu podílelo více osob, se posuzuje účinná lítost individuálně vůči každému z pachatelů.

Speciální úprava účinné lítosti

Účinná lítost je upravena, jak bylo již zmíněno výše, trestním zákoníkem, ale tomuto institutu se však věnuje i zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Díky vztahu speciality mezi zákonem o soudnictví ve věcech mládeže, zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob a trestním zákoníkem, se pro případy mladistvých a právnických osob užijí ustanovení o účinné lítosti zmíněná ve speciálních zákonech.

V případě mladistvých je užití účinné lítosti podmíněno splněním následujících kritérií, upravených § 7 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. U provinění, kterého se dopustil mladiství musí být stanovena hranice trestu odnětí svobody trestním zákoníkem s horní hranicí nepřevyšující pět let. Zároveň toto provinění musí být pachatelem dokonáno a pachatel se dobrovolně rozhodne jím způsobený následek odstranit, či se o to alespoň pokusí. Dále pachatel projeví účinnou snahu po nápravě a jím spáchaný čin nesmí mít trvale nepříznivých následků jak pro něho, tak pro společnost.

Rozdíl mezi úpravou účinné lítosti mladistvých a dospělých pachatelů je zejména ve kritériu nápravy následku jednání. Zatímco u mladistvého pachatele postačuje pokus o napravení následku u dospělého pachatele pokus nepostačuje, ale musí dojít k napravení, zamezení či učinění oznámení o škodlivém následku. U mladistvých pachatelů tedy zákon hovoří o způsobení následku, zatím co u dospělých hovoří o způsobení, výše definovaného, škodlivého následku.

Další speciální úprava účinné lítosti je věnována právnickým osobám. Tato úprava je obsažena v § 11 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Tento paragraf zakotvuje určité podmínky, které musejí být splněny, aby mohl být institut účinné lítosti použit. Těmito podmínkami jsou následující. Pachatel, tedy právnická osoba, musí dobrovolně upustit od dalšího protiprávního jednání a odstranit nebezpečí, nebo zamezit či napravit škodlivý následek, či učinit o trestném činu oznámení, v době, kdy může být škodlivému následku zabráněno.

Dobrovolnost jednání, zamezení a napravení škodlivého následku je i v rámci této speciální úpravy chápána stejně jako v rámci úpravy obecné účinné lítosti (viz výše).

V rámci úpravy účinné lítosti právnických osob vyjímá § 11 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob některé trestné činy, na které nelze účinnou lítost aplikovat. Těmito činy jsou, „trestný čin pletich v insolvenčním řízení (§ 226 trestního zákoníku), porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 3 nebo 4 trestního zákoníku, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. b) nebo c) trestního zákoníku, pletich při veřejné dražbě podle § 258 odst. 1 písm. b) nebo c) trestního zákoníku, přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku), podplacení (§ 332 trestního zákoníku) nebo nepřímého úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku)."

Promlčení trestní odpovědnosti

Promlčení trestní odpovědnosti je důvodem k zániku trestnosti jak u dospělých pachatelů, tak u mladistvých a právnických osob.

Obecná úprava promlčení trestní odpovědnosti

Institut promlčení trestní odpovědnosti upravuje trestní zákoník v hlavě IV. „Podstatou institutu promlčení trestní odpovědnosti je uplynutí zákonem předepsané lhůty od spáchání trestného činu s tím důsledkem, že marným uplynutím této lhůty ztrácí stát jednou pro vždy právo potrestat pachatele trestného činu."

Tento institut se opírá jak o důvody hmotněprávní, tak o důvody procesněprávní. Hmotněprávním důvodem promlčení trestní odpovědnosti je naplnění účelu trestu. Pokud po spáchání trestného činu a uplynutí zákonem stanovené doby pachatel žádný jiný čin nespáchal, má se za to, že se napravil a zároveň s odstupem času dochází i k zapomínání společnosti na daný spáchaný trestný čin. Účel trestu by naopak nebyl naplněn, pokud by došlo k opožděnému potrestání pachatele, takovéto trestání je neúčelné a nežádoucí. Procesněprávním důvodem promlčení trestní odpovědnosti je fakt, že s postupem času je obtížnější získat a zajistit důkazy, které by sloužily k objasnění důležitých skutečností v rámci daného případu.

Promlčení trestní odpovědnosti je na rozdíl oproti účinné lítosti podmíněno pouze jedinou podmínkou a tou je uplynutí zákonem stanovené doby. Délka lhůty promlčecí doby není stanovena jednotně pro všechny případy, ale liší se v závislosti na konkrétním trestném činu a horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody, která je pro daný trestný čin stanovena. Promlčecí doby mají různé délky a to, dvacet let, pokud trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu. Dále patnáct let, pokud činí horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody alespoň deset let. Promlčecí doba deset let se uplatní v případech, kdy činí horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody alespoň pět let. Pět let činí-li horní hranice sazby trestu odnětí svobody alespoň tři roky. A tři roky u ostatních, méně závažných, trestných činů. Pro počítání běhu promlčecí doby je důležitý okamžik, od kterého počne daná lhůta běžet. Tento okamžik je stanoven v § 34 odst. TrZ, který říká, že promlčecí doba počíná běžet u trestných činů od okamžiku, kdy nastal jejich účinek. Nutno dodat, že v případě užití § 34 TrZ a § 139 TrZ, a tedy při počítání běhu lhůty promlčecí doby se do tohoto běhu započítává i den, kdy nastala událost určující její začátek. Například, 2.2.2020 pachatel pobodá svoji oběť, tato oběť podlehne následkům bodných ran 8.2.2020. Dle tohoto příkladu počne běh promlčecí doby dne 8.2.2020.

U ostatních trestných činů počne běh promlčecí doby, dle § 34 TrZ, od ukončení jednání. Těmito ostatními trestnými činy jsou činy takové, jejichž znakem není účinek. Příkladem takového trestného činu je dotační podvod dle § 212.

Pokud se lhůta počítá podle let či měsíců konec lhůty připadá na den, který nese stejné označení.

V průběhu běhu promlčecí doby mohou nastat okolnosti ovlivňující běh promlčecí doby. Takovéto okolnosti způsobují stavení či přerušení běhu promlčecí doby. Stavení promlčecí doby nastane v okamžiku, kdy se vyskytne překážka, pro kterou promlčecí doba neběží a počne běžet až po odpadnutí takovéto překážky. Přerušení běhu promlčecí doby nastane, pokud se vyskytne taková překážka, pro kterou se uběhnuvší doba před touto překážkou do promlčecí doby nezapočítává. Přerušení běhu promlčecí doby je vyjádřeno v § 34 odst. 5 TrZ a § 34 odst. 4, který říká, že promlčecí doba se přerušuje v následujících případech. „Zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetí do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkajícího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému nebo spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější."

Dále se do promlčecí doby nezapočítává dle ustanovení § 34 odst. 3 trestního zákoníku:

-         „doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,

-         doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno,

- doba, po kterou oběť trestného činu těžkého ublížení na zdraví spočívajícího v zmrzačení pohlavních orgánů nebo sterilizaci (§ 145), nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy (§ 159), obchodování s lidmi (§ 168), zavlečení spáchaného za účelem donucení jiného k sňatku (§ 172), vydírání (§ 175) nebo útisku (§ 177) spáchaných za účelem donucení jiného k sňatku nebo k strpění zákroku směřujícího k způsobení těžkého ublížení na zdraví spočívajícího v zmrzačení pohlavních orgánů nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let,

-         zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání,

-         doba, po kterou nebylo možné pachatele v České republice trestně stíhat, jde-li o čin, jehož trestnost se posuzuje podle zákona České republiky na základě § 8 odst. 1,

-         doba od vydání příkazu k zadržení do jeho odvolání nebo do pozbytí jeho platnosti z jiného důvodu,

-         doba, po kterou bylo dočasně upuštěno od některých úkonů trestního řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,

- doba, po kterou bylo trestní stíhání dočasně odloženo."

Uplynutím promlčecí doby ovšem nezaniká trestnost u všech trestných činů. Zákonodárce zakotvil v § 35 TrZ trestné činy, u kterých je vyloučený zánik trestnosti. Těmito činy jsou, „trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštní části trestního zákoníku, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy, a to i pokud byly v minulosti spáchány činy, které by nyní měly znaky těchto trestných činů." Dále pak „trestné činy rozvracení republiky, teroristického útoku a teroru, pokud by byli spáchány z takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti dle předpisů mezinárodního práva a jiné trestné činy spáchané od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestná sazby odnětí svobody činí nejméně 10 let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby a byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce či skupiny osob z důvodu politických, rasových či náboženských."

Speciální úprava promlčení trestní odpovědnosti

Promlčení trestní odpovědnosti se věnuje trestní zákoník v rovině obecné, a zároveň je tento institut upraven i zákonem o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů a zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim v rovině speciální.

V případě mladistvých dochází k promlčení trestní odpovědnosti uplynutím promlčecí doby, jež činí deset, pět a tři roky. „Deset let, jde-li o provinění, na které trestní zákoník stanoví výjimečný trest. Pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let a tři léta u ostatních provinění.“ Stavení a přerušení promlčí doby je i pro mladistvé pachatele upraveno v trestním zákoníku.

V případě právnických osob se dle § 12 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob použije obdobně ustanovení trestního zákoníku o promlčení trestní odpovědnosti. Dále je v rámci § 13 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob vymezeno několik trestných činů, u kterých uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost. Těmito činy jsou například, „trestné činy rozvracení republiky (§ 310 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku) a teroru (§ 312 trestního zákoníku), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva.“ a další.

Pokud je trestný čin jednou dle zákona promlčen, jeho prohlášení za nepromlčený nemůže znamenat opětovný vznik zaniklé trestní odpovědnosti, a to ani v případech, pokud se tak stane zákonem.

Zdroje

JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2017.

KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2009.

ŠÁMAL, Pavel. In: GŘIVNA, Tomáš. HERCZEG, Jiří. KRATOCHVÍL a kol. Trestní zákoník. Díl 1. Základy trestní odpovědnosti (§ 12-14). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 107.

PÚRY, František. In: ŠÁMAL, Pavel. GŘIVNA Tomáš a kol. Trestní zákoník. Zánik trestní odpovědnosti (§ 33-35). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 439.

NOVOTNÝ, František. SOUČEK, Josef. Trestní právo hmotné. 3. rozšířené vydání Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010. ISBN 978-80-7380-291-2.

Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)

Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník