Prekluze

             Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
             Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Jedná se o právní institut, kdy právo nebylo uplatněno v určitém čase, následkem čehož právo zaniká. K prekluzi však může dojít pouze v případech výslovně stanovených zákonem a k zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. K prekluzi dochází v důsledku dvou simultánně působících právních skutečností, a to uplynutím lhůty určené k uplatnění práva a také opomenutí věřitele uplatnit své právo u příslušného subjektu. Následkem těchto dvou právních skutečností právo věřitele zaniká. Zaniká tedy nejen nárok, nicméně celé právo, včetně právního důvodu plnění. Z tohoto důvodu přijetí plněnění od dlužníka po uplynutí prekluzivní lhůty vede k bezdůvodnému obohacení.

To zda se právo promlčí či prekluduje obvykle plyne přímo z dikce zákona. Pokud tomu tak v některých případech není je nutné stanovit, který následek má nastat, k tomuto dopomáha zákoník, který stanoví, že nevykonání stanoveného práva ve stanovené lhůtě vede k jeho zániku jen v případech stanovených zákonem výslovně.

Předmět prekluze

Předmětem prekluze je stejně jako u promlčení subjektivní právo, a to zásadně majetkové. V některých případech však zákon připouští i prekluzi povinnosti tj. například v případě smlouvy o smlouvě budoucí: nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

Kromě majetkových práv mohou prekludovat i některá práva osobní, konkrétně například právo muže jakožto manžela matky dítěte na popření otcovství nebo právo matky na popření otcovství jejího manžela.

Rozdíly mezi promlčením a prekluzí

Prekluze představuje kategorii obdobnou promlčení, jelikož i zde jde o působení času na právní poměry. Rozdílem mezi prekluzí a promlčením je v zásadě skutečnost, že v případě promlčení se vyžaduje pouze jediná právní skutečnost, a to uplynutí doby. V případ prekluze jsou však vyžadovány obě výše zmíněné právní skutečnosti:

• Zánik práva
• Plněním prekludovaného práva vzniká bezdůvodné obohacení
• Přihlédnutí k prekluzi ex offo

Prekluzivní lhůty

Občanský zákoník upravuje prekluzivní lhůty taxativně, přičemž délku i počátek určuje při každé prekluzivní lhůtě zvlášť, zároveň také zvlášť určuje subjekt, u něhož je třeba své právo uplatnit. Prekluzivní lhůty jsou lhůtami hmotněprávními, uplatní se pro ně tedy pravidla počítání času dle občanského zákoníku. Jsou stanoveny zásadně určitě tj. určitou délkou. Zákon subsidiárně neupravuje žádnou obecnou prekluzivní lhůtu, nicméně vždy jen speciální lhůty pro každý případ zvlášť. Oběcně lze však říci, že jsou prekluzivní lhůty kratší než promlčecí. Prekluzivní lhůty mohou být stejn jako lhůty promlčecí konstruovány buď se subjektivně, nebo objektivně určeným počátkem.

Běh prekluzivní lhůty

Prekluzivní lhůta běží od okamžiku, který určuje dikce zákona, a končí posledním dnem lhůty, která je určena konkrétním číslem. Na prekluzivní lhůty se přiměřen aplikuje ustanovení o běhu promlčecí lhůty. Z toho vyplývá, že i při bhu prekluzivní lhůty se mohou vyskytnout překážky, které způsobí, že bude prekluzivní lhůta spočívat:

• nezpůsobilost k právním úkonům v požadovaném rozsahu
• neplyne mezi manžely, osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zástupcem a zastoupeným, opatrovancem a opatrovníkem ani mezi poručníkem a poručencem
• dohoda omimosoudní jednání veřitele a dlužníka
• oprávněnému se bránilo uplatnit své právo hrozbou
• vis maior