Okupace
Okupace je jedním z nejstarších způsobů nabytí vlastnického práva. V podstatě se jedná o situaci, kde osoba nabývá vlastnictví jednostranným uchopením držby k věci ničí (lat. res nullius).[1]
Věc ničí (res nullius)
= věc, která nikomu nepatří.
Podle římského práva to byly věci, které:
a) vznikly odloučením od věcí všech lidí společných (lat. res omnium communes) - sem spadaly např. nově vzniklé ostrovy v moři, opuštěná říční koryta atd...
b) dosud neměli vlastníka - kupř. volně žijící zvířata (pouze divoká zvířata), dary nebo plody moře atd...
c) věci opuštěné (derelikvované) - věci, u kterých se jejich dřívější vlastník zbavil držby a vyjádřil tak vůli dále věc nevlastnit.
d) věci nepřátelské - věci, jež byly ukořistěny při římských válečných taženích; platila pro ně pravidla okupace, avšak rozlišujeme dva druhy takového nabytí, a to : okupaci veřejnou = nabytí vlastnického práva pro římský stát) a okupaci soukromou = vlastnictví nabýval jedinec.
e) ager desertes = opuštěné pozemky, ke kterým bylo možno za určitých okolností získat vlastnické právo na základě císařského nařízení.[2]
