Culpa

"Zlý úmysl je stav vědomí člověka, který určitým způsobem jedná, ačkoli ví, jaké škodlivé důsledky jeho jednání může mít."[1] Pachatel ze svůj úmysl odpovídá vždy. Jako zlý úmysl se považovalo i chování nepoctivé nebo neslušné. Dolus je pojmovým znakem pro krádež, loupež, urážku na cti, podvod. Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí deliktu, je-li dolus jeho pojmovým znakem.

Např. Člověk se nemůže zmocnit cizí věci, pokud ji považuje za věc vlastní. Skočit nahoru ↑ KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Dot. 2. dopl. a přeprac. vyd. (C.H. Beck dot. 1. vyd.). Praha: C.H. Beck, 1997,s. 111, Beckovy právnické učebnice. ISBN 80-717-9031-1.