Státní území a státní hranice
Státní území a státní hranice
Státní území
Pojmovým znakem státu je území, na němž je státní moc vykonávána.
Území státu lze pojímat jako prostor, plochu ve smyslu ,,horizontálním", vymezený státní hranicí, tedy čarou určenou vytyčením (demarkací).
Území má však i aspekt ,,vertikální" čili je svrchovaností státu nad podzemními prostorami (nerostné bohatství, zdroj energie), ale i nadzemní (tzv.vzdušný prostor), jež může být omezena mezinárodními dohodami např. o možnosti užívat vzdušných koridorů pro lety civilních letadel apod.
Ústava chápe území republiky jako jednotu území a státní hranice (čl.11). Pro změnu území, tedy pro jakoukoliv změnu státní hranice se vyžaduje forma ústavního zákona jako normy nejvyšší právní síly. V tom kontinuuje česká ústavnost s ústavností československou tím, že převzala ústavní zákon jako formu souhlasu parlamentu se změnou hraniční čáry.
Jde obsahově o ústavní zákony sui generis, neboť nemají charakter materiálně právní, jsou spíše usnesením, jehož výrok obsahuje autoritativní souhlas ústavního orgánu se smlouvou s jiným státem.
I přesto, že suverenitním rozhodnutím o změně státní hranice je ústavní zákon parlamentu, a to co do formy kontinuálně, co do parlamentů různě (Národní shromáždění ČSR - prvorepublikové i poválečné), Federální shromáždění ČSSR a Česká národní rada, Parlament ČR po jejím vzniku, lze tyto ústavní zákony rozdělit do několika skupin.